608 436 941

Čas jarní

Autor: Markéta Prokeš | Zveřejněno: 20. března 2024 | 0x

 ,,Copak by to bylo za duben, aby jaro nevyvedl aprílem“. Hned 1. dubna nás čeká žertovný lidový svátek plný mystifikací a novinářských kachen. Na Apríla byli dospělí a děti se vší vážností posíláni k sousedům s nějakou nabídkou či vzkazem, která se nakonec ukázala jako nesmyslná či přímo hloupá. Dotyčnému, co se tak naivně nachytal, se doma posléze vysmívali s pořekadlem: ,, Na apríla, pošleme osla pro hýla“. Škodolibé vtípky k aprílu vždy patřily i na Trhosvinensku. S oblibou se posílalo pro muší či komáří sádlo, zaječí peří nebo kohoutovo vejce. Řemeslní mistři žádali po svých učních bublinky do vodováhy, mezery do žebříku či červené hřebíky.

Dalším dubnovým mezníkem je považován svátek svatého Jiří (24. dubna). Byl to významný svátek zejména pro sedláky, kdy se ve vsích konal společný výhon dobytka. Po zimě se poprvé dobytek vyvedl na pastvu. Skot byl slavnostně umyt, vyleštily se mu rohy i kopyta popřípadě se ozdobil květinami a věnci. V baroku se této slavnosti účastnil farář, který dobytek požehnal a kropil ho svěcenou vodou. I na tento svátek se vážou lidové zvyky. Podle nejrozšířenější pověry se v tento den otevírala země a vylézali hadi a štíři. Nesměla se pít voda ze studní, protože se říkalo, že byla po zimě otrávená. Naopak se lidé měli vykoupat poprvé v potoce nebo řece pro zdraví a sílu. Věřilo se, že čtyřlístek nalezený před svátkem svatého Jiří měl magickou moc a dle počtu lístků se věštila budoucnost.

Filipojakubská noc, Valpuržina noc či Beltine jsou názvy pro svátek, který se slaví z 30. dubna na 1. května. Původně se jedná o keltský svátek Beltine, který přináší skrze boha Belena světlou a teplou polovinu roku. O této magické noci se zhasínala všechna světla a za východu slunce se rituálně zapaloval nový posvátný oheň – Beltine. Lidé se očišťovali skokem přes oheň. Tyto pohanské praktiky chtěla církev potlačit, a tak zavedla alternativy jako svátek svaté Valpurgy. Světice měla chránit věřící před působením ďábla. Svátek apoštolů svatého Filipa a Jakuba se dříve slavili 1. května a noc byla nazývána Filipojakubská.

V lidových mýtech tato noc vzbuzovala hrůzu a představy, kdy čarodějnice obcovaly s ďáblem a slétaly se na speciálních místech. Personifikace čarodějnic byla pozůstatkem z dob inkvizice. Proto se rozšířilo mnoho zvyků a pověr. Tradovalo se, že o Valpuržině noci provádějí čarodějnice na rozcestích své reje. Věřilo se, že pokud se lidé o půlnoci podívali komínem nahoru, mohli zahlédnout čarodějnice na svých košťatech, jak vylétají na černý sabat. V některých obcích jako například v Třebči se za 1. republiky ,,čarodějnice“ pálily až 23. 6. před svátkem svatého Jana Křtitele. Termín tohoto svátku byl dříve slaven právě až o letnicích.

Stavění máje bylo na Trhosvinensku důležitou úlohou zejména pro chlapce a mladé muže. Máj se stavěl v tichosti ještě za noci a měl být co nejvyšší. Májka představovala symbol ochrany vesnice a jeho obyvatel před nečistými silami. Májka má již keltské kořeny a představovala symbol omlazení přírody a spojení boha s jeho nevěstou.

Na Novohradsku se májka stavěla v tichosti v časných ranních hodinách. V obcích okolo Trhových Svinů stavěli chlapci svým milým malé máječky pod okny či na střechu. Dokonce se také značily cestičky lásky, které spojovaly 2 milence. Byly značeny vápnem a vedly od domu chlapce k domu dívky, čímž se ukázalo kdo se s kým schází.

 Zvyk ,,pálení čarodějnic“ a stavění májek se proměňoval v čase, ale i přes potlačení církví či vlivem jiných faktorů je ve svém poselství po tisíce let stejné - a to přivítat nadcházející a probouzející se přírodu.