608 436 941

Jarní zvyky a tradice na Trhosvinensku a Novohradsku

Autor: Ing. Markéta Prokeš | Zveřejněno: 19. února 2024 | 12x

České zvyky a tradice jsou odkazem naší minulosti a předků, kteří je předávali z generace na generaci. Je zřejmé, že se obyčeje v průběhu času proměňovaly a reagovaly na konkrétní myšlení společnosti. Tradice byly formovány různými vlivy jako církví, jinou národností či lokalitou. Trhové Sviny bychom mohli zařadit do oblasti Doudlebsko - Novohradsko. 

První polovina února se nesla ve znamení masopustních obchůzek a veselí, které se v našem regionu hojně drží. Masopustem, který byl ve středověku zvaný svátkem bláznů skončilo zimní období. Následně začal velikonoční půst na popeleční středu a 6 postních nedělí.

Postní doba byla pro naše předky přípravou na Velikonoce, kde hlavní podstatou je půst a duchovní očista. Dříve se v tomto období nepořádaly zábavy s hudbou ani svatby a hostiny.

Na Smrtnou neděli připadal prastarý pohanský rituál vynášení smrti, který je znám již od Keltů a Slovanů. Nejstarší písemné zmínky o vynášení smrti v českých zemích pochází ze 14. století. V době baroka se tento rituál prováděl jen na vesnicích a postupně zanikal, protože církev se ho snažila potlačit. Až v 19. století došlo k obrodě a oživení tradice. Smrtka (Morana, Mařena, Smrtholka) jako symbol zimy byla hlavně topena, pálena, věšena či zakopávána do země. Většinou se jednalo o figurínu oblečenou do ženského šatu.

O Květné neděli se na Trhosvinensku světil ,,beran“ z kočiček. Byla to dlouhá pomlázka, která se pletla z prutů kvetoucí vrby jívy. Byla to zábava zejména pro chlapce, kteří soutěžili, kdo uplete delšího berana. Posvěcené pruty z kostela se přinášely zpět domů a dávaly se za obrazy či se zapichovaly do mladého osení.

Na Zelený čtvrtek dle křesťanské tradice odlétaly zvony do Říma, a tak na místo zvonění se řehtalo. V Trhových Svinech chlapci chodívali s řehtačkami či klapačkami a doprovázeli kostelníka, který jezdil po městě s řehtačkovým trakařem. Na Zelený čtvrtek se mělo jíst něco zeleného, a tak se většinou připravoval kopřivový špenát s vejcem a bramborem. Ve většině rodin se také pekly jidáše. Jedná se o kynuté pečivo ve tvaru ,,šneka“. Představuje podobu zakrouceného provazu, na němž se zrádce Jidáš oběsil. Jidáši se pekly na slano i na sladko potřené medem.

Velký pátek byl dnem, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus a držel se přísný půst. Nebylo vhodné zpívat, hrát či pořádat jakékoliv zábavy. V kostele se zdobil Boží hrob s květinami a svíčkami.

V lidové tradici se však praktikovaly magické rituály a věštby. Na Novohradsku se věřilo, že největší léčivou sílu v tento den má voda či rosa. Ženy, když šly ráno do kostela se kropily rosou či vodou ze studánky. Voda měla chránit před očními nemocemi. Děti držely obyčej, kdy o Velkém pátku běžely do zahrady a třásly s ovocnými stromy, aby byla v létě velká úroda. V tento posvátný den se neprováděla žádná těžká práce a nesmělo se hýbat se zemí. Nemělo se ze stavení nic brát ani půjčovat. Lidé věřili, že se otevírají skály a hory, které odkrývají své poklady.

Bílou sobotou končí období půstu a zvony se vrací z Říma. Na Novohradsku se v tento den opět řehtalo, ale také nastával ve staveních velký úklid a smejčení. Lidé si z kostelů nosili svěcenou vodu, aby pokropili a požehnali svým polím.

O velikonoční neděli se lidé na Trhosvinensku chodili modlit do zahrady. Dětem v tento den naděloval zajíček malovaná vajíčka, která děti musely hledat. Když je nalezly, začala hra na ,,pukání“ s vejci. Ten, kdo měl příliš pevné vajíčko, byl považován za smolaře. Dokonce se chodilo ,,pukat“ ještě o velikonočním úterý ke Svaté Trojici.

Velikonoční pondělí, též označované jako Červené pondělí je spíše lidový svátek, ke kterému se nevážou církevní oslavy. Symbolem je pomlázka (od slova pomlazení), která měla probouzet jaro a životní plodivou sílu. V tento den chlapci šlehají děvčata, aby byla zdravá a svěží. U starých Slovanů proutek symbolizoval první jarní blesk. Práskání je zase obrazem hřmění. Práskáním se všeobecně vyháněly zlé a nečisté síly.