Motto
"Ptávají se mě lidé kde se vzala má láska k Novohradským horám a já odpovídám, že nevím.
Pamatuju si, že když jsem byl malý, přivezl táta samovýrobu bukového dřeva ze zakázaného pásma Novohradských hor a složil ho na hranici vedle mého pískoviště.
Roky jsem se na ně s úctou díval jako na něco posvátného ze země, kam se nikdy nepodívám.
Možná jsem se s tou láskou narodil."
Nová kniha Milana Koželuha
Milovníkům Novohradských hor a jejich okolní krajiny není jistě třeba autora knihy Milana Koželuha dlouze představovat. Těm, kteří doposud neznají ani jeho knihy, ani jeho samotného, se při příležitosti prezentace své nové knihy představí on sám:
Skoro celý život jsem s výjimkou čtyřech let v Praze prožil v Nových Hradech, do roku 1993 jako zootechnik, pak většinou na volné noze. Zřizoval jsem zahrady, zachraňoval staré sady, stavěl rustikální kamenné zdi, dláždil dvory, budoval jezírka, postavil pec na chleba, dělal gastarbeitra ve Švýcarsku a Německu, psal fejetony pro MF DNES. Někdy kolem roku 2000 jsem se začal zajímat o Novohradské hory profesionálně, opravdu hodně z nich jsem při stovkách výprav prochodil. Jsem autorem třech poznávacích tras a jedné trasy panoramatické. Na zhruba třiceti trasách horami jsme prošli přes 150 veřejných výletů. Vytvořil jsem dvacet různých powerpointových prezentací s asi dvěma stovkami uvedeními. Fotím, formou prezentací, výstav a knih jsem publikoval přes 4000 fotografií. Zpracoval a publikoval jsem kompilační a terénní práce o stavu ochrany přírody v Novohradských horách. V případě porušování ochrany přírody jsem opakovaně vstupoval do jednání s viníky a úřady. Často to byli titíž lidé… Udělal jsem interaktivní vrstevnicový model Novohradských hor, je v muzeu v Nových Hradech. Napsal jsem knihu První tři a čtveřici knih kombinujících fotografie s vlastivědou a vypravováním - Nezapomenuté stopy, Stropnice, příběh řeky, Kraj pod Mandelsteinem a Khory. K tomu knihu fejetonů, glos a povídek Litoraly a Šmrtmitlák, knihu na pomezí románu, pohádky a fantasy. Rozepsané mám Kapličky Novohradských hor, Hory pěšky a Malši neznámou, ale s ohledem na stav knižního trhu jejich vydání nevidím reálně.
Ale přátelé říkají, že nemám být pesimista a že oni v ty knihy věří. Nicméně nyní tedy Tenkrát na jihu.
Proč kniha vznikla
Za totality byla většina Novohradských hor uzavřena v zakázaném pohraničním pásmu, o horách se nemohlo mluvit, natož pravdivě psát. V devadesátých letech jsme do hor začali chodit, ale moc autentických literárních knih o nich nevzniklo. Navíc si některé knihy vzaly Novohradské hory jen jako kulisu k příběhům s nimi nesouvisejícími a některé knihy bohužel dokonce vytvořily naprosto fantasmagorickou pseudorealitu, v níž dnes mnozí lidé věří. A ještě ke všemu se podle většiny autorů život v Novohradských horách zastavil odsunem původních obyvatel, jakoby po nich už nic nebylo. Nebo nás to nezajímá? V šťastných časech devadesátých let jsme se snažili poznat hory a jejich historii co nejhlouběji, dnes většinou udržujeme dogmata a polopravdy. Ale život se po válce nezastavil, nebyl černobílý a už vůbec ne nezajímavý, lidé žili své životy a příběhy, možná leckdy silnější než jsou ty naše dnešní snadné. Historie je krásná, když je pravdivá a bez snahy ji soudit a škatulkovat.
Kniha Tenkrát na jihu nedává odpovědi a ani přímo neklade otázky.
Jen vypravuje o lidech a jejich době. Kniha povídek a příběhů z Novohradských hor od války po současnost je spojením nových povídek s nejlepšími povídkami z vyprodaných knih. Kniha má 20 textů, 32 černobílých fotografií, 314 stran a je připravena k vydání.
O čem kniha je
Příběhy jsou většinu skutečné nebo ze skutečnosti vycházejí. Některé z nich znám přímo od těch, jimž se přihodily, většinu od pamětníků. Tři povídky se přímo týkají osudu původních obyvatel. Dvě nejdelší povídky knihy samy zahrnují desítky autentických příběhů. A mnohé z Tenkrát na jihu se, s dovolením, událo mně.
Možná překvapivě pravdivé jsou právě ty příběhy, které vypadají jako má autorská fantazie.
Knížka není psána s úmyslem něco dokazovat, některé příběhy nebo postoje lidí v ní si mohou i jakoby odporovat, protože tak to prostě v životě bylo a je.
Skoro se bojím napsat, že část textů je o pohraničnících. Na rozdíl od současného přístupu je nevidím na ose vrazi-hrdinové, ale jako příběhy a osudy obyčejných kluků, státem poslaných dělat něco, co si svobodně nevybrali. V Tenkrát na jihu o nich rozhodně nejsou sladkobolné vzpomínky z vojny ani heroické příběhy hrdinných ochránců hranic.
Vlastně mě napadá ještě jeden důležitý důvod, proč o pohraničnících rád píšu. Vedle hospodářů, lesáků a zemědělců, ale v něčem i nad nimi, pohraničníci znali hory a přírodu na každém metru, v každém ročním období a počasí.
Neodpustím si poznámku, že jejich znalost hor s pokorou přijímám, protože násobně převyšuje nejen tu mou, ale skoro určitě i vědomosti a zkušenosti naprosté většiny těch, kteří se dnes za znalce hor vydávají.
Když si Tenkrát na jihu přečtete, budete to vědět taky. MK
Kniha bude k dostání v prvním týdnu listopadu přinejmenším na MilanKozeluh@seznam.cz.
Představena bude 20. listopadu na akci CKA T. Sviny.