Člověk má za to, že vše co se dalo najít už je nalezeno, co se dalo ztratit už je dočista ztraceno, a že už tak nějak nikoho nic nepřekvapí, protože všechno zná a všechno ví, a což by taky kdo kde hledal… V této apatii se přesto někdy vyloupne v místní historii ať v písemné či hmotné formě nějaká zajímavost, která vám vyrazí dech, neb dle dnešní módní žurnalistické terminologie je „dechberoucí“.
Kdysi se říkalo samotě, nebo pro ty starší – jednotě, která stojí naproti bývalé valše při cestě na Mohuřice, U Hastrmanů. Ti Hastrmanovi byli pravděpodobně původní majitelé malého domku v polích a donedávna se tam tak po chalupě říkalo. A nad těmi Hastrmanovými byl a dodnes je malý rybníček, kde stávala plochá kamenná výklenková kaplička. Nebyl to žádný gotický ani barokní klenot, byla to stavbička, řekl bych z období začátku minulého století. Karel Hlubuček, který byl v padesátých letech téhož století muzejním konzervátorem, kapličku popisoval jako „Boží muka zvaná úmrtní, kamenný sloupek základny 36 x 20 cm, vysoký 97 cm, nahoře přitesaný do nízkého trojúhelníku, v mělce vytesané kapličce uzavřené okováním tvaru kříže, obrázek na plechu zcela zašlý“. Stávala právě na hrázi zmiňovaného rybníka dnes vedeného jako Glázrův. Myslel jsem, že byla spjata s vraždou, která se v blízkém okolí udála v roce1903, ale zmýlil jsem se.
Tato drobná výklenková kaple byla dlouho pohřešovaná a zdálo se, že už bude navěky ztracená. Loni opravovali rybáři místního Českého rybářské svazu hráz rybníka a při této opravě byla opět nalezena. Sami zjišťovali její historii a dopídili se toho, že se v rybníčku mělo utopit malé dítě, snad i děti dvě, na jejichž památku byla kaplička vystavěna. Rybáři se správcem rybníka Václavem Pavlíkem mladším ji znovu postavili na původním místě a obrázek sv. Barbory, která je krom jiných ctností v křesťanské tradici uctívána jako ochránkyně před náhlou a nečekanou smrtí, opatřili kováním ve tvaru kříže, jak popisuje Hlubuček.
Inu, zázraky se dějí. Všem zúčastněným vřelý dík.
