Když jsem na konci roku 2025 obdržel od badatele a ředitele nakladatelství Academia pana Jiřího Padevěta milý e-mail s žádostí o pomoc, neváhal jsem ani okamžik. Nakladatelství tehdy zvažovalo vydání druhého vydání monografie o Emilu Háchovi, tentokrát v důstojné vázané podobě. K realizaci projektu však chyběla finanční podpora ve výši 70 tisíc korun.
Rozhodl jsem se proto pomoci. Jednak proto, že se jedná o nejucelenější práci o našem nejslavnějším rodákovi a první vydání vyšlo v paperbackové vazbě, která vzhledem k rozsahu publikace není ideální. Zároveň jsem měl na paměti odkaz zesnulého Mgr. Františka Slípky, který celý život usiloval o změnu pohledu na tuto významnou osobnost našich dějin.
Prezident Emil Hácha byl nejen mužem práva, vzdělanosti a vysokých morálních kvalit, ale především hlubokého vlastenectví. Po celý život zůstával osobně skromným člověkem, vedeným smyslem pro povinnost, spravedlnost a službu státu. Většinu své profesní dráhy působil mimo politické boje jako předseda Nejvyššího správního soudu, respektovaná autorita a osobnost, jejíž odborná i morální pověst byla všeobecně uznávána. Právě Mgr. František Slípka se navíc podrobně věnoval Háchovu působení v čele Nejvyššího správního soudu a sepsal na toto téma obsáhlou odbornou práci.
S prosbou o finanční podporu jsem se následně obrátil na vedení města Trhové Sviny. Setkal jsem se s velmi vstřícným přijetím a dohodli jsme se na podpoře ve výši 40 tisíc korun. Zbývajících 30 tisíc korun se podařilo získat od mého zaměstnavatele, společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s. Díky této pomoci mohlo být druhé vydání publikace úspěšně vydáno na konci srpna letošního roku.
Kniha ukazuje, že naše moderní dějiny nejsou černobílé a že odvaha může mít různé podoby. V extrémních situacích může být stejně statečné tiše vytrvat, nést odpovědnost a obětovat vlastní čest ve prospěch druhých, jako otevřeně vzdorovat. Sám Emil Hácha svou roli přirovnal k postavení člověka zavřeného beze zbraně v místnosti se šílencem ozbrojeným až po zuby. V tomto obrazu se odráží jeho tragický úděl, tedy vědomé přijetí role, která nebyla heroická, ale hluboce lidská. Byla vedena snahou chránit a zachraňovat druhé, nikoliv budovat vlastní obraz v dějinách.
Publikaci „Prezident lidskosti“ proto vřele doporučuji všem čtenářům se zájmem o české dějiny i o osobnosti, které byly dlouhá léta posuzovány zjednodušeně a bez znalosti širších souvislostí.
