Příběh jednoho místa: od letní restaurace k dětským úsměvům
Když se v Trhových Svinech řekne Čáhovina, případně Ferendice, asi každému se vybaví legendární hostinec v Dobrovského ulici čp. 72. Přestože zde lokál fungoval nejdelší dobu – téměř sto padesát let, byla historie místa mnohem bohatší a spletitější. Vraťme se nyní díky historickým materiálům a vzpomínkám pamětníků v čase a připomeňme si příběh tohoto domu od jeho založení až do současnosti.
Budova Čáhoviny se dnes nachází uprostřed městské zástavby. Podle zjištění Daniela Kováře stál v těchto místech přízemní domek už v roce 1748, tehdy ovšem ještě na samotě. Koncem 18. století, kdy dům vlastnila rodina vysloužilého dělostřelce Martina Ferendy, byla na přilehlém pozemku založena rozlehlá zahrada s ovocnými stromy a zeleninou. Rodina Ferendova a po ní rodina Reindlova zde provozovaly zahradnickou živnost. Podle zakladatelů se zahradě začalo přezdívat Ferendice.
V 60. letech 19. století odkoupil objekt Ferendice trhovosvinenský obuvník Karel Steinbauer a po roce 1870 v něm spolu s manželkou Alžbětou otevřel hostinec. V roce 1902 jej převedli na svého prvorozeného syna, řezníka Františka Steinbauera, který se toho roku oženil s Marií Kollarovou, dcerou místního koželuha.
Do manželství Františka a Marie Steinbauerových se narodily čtyři děti – jedna dcera a tři synové. Rodinnou idylu narušila nejprve smrt Karla a Alžběty Steinbauerových a posléze i těžká nemoc Františka Steinbauera, kvůli níž se v roce 1910 rozhodl hostinec prodat. V inzerátu v periodiku Národní politika uvedl, že se jedná o prodej letního hostince s kuželníkem, letním sálem, ovocnou a zelinářskou zahradou a velkým skleníkem.
František Steinbauer zemřel ještě v průběhu téhož roku. Zda se prodej podařilo uskutečnit ještě za jeho života, není jasné. Ovdovělá manželka Marie se ovšem brzy poté přestěhovala s dětmi do malého domku na nábřeží Farského potoka. Novým majitelem Ferendice se stal hostinský Šimon Studený, který dosud žil v Jílovicích a do Trhových Svinů přišel se svou manželkou Marií a čtyřmi potomky.
Jak jsme uvedli výše, Ferendice byla typickou letní restaurací. O tom svědčí i údaj o výtoči z roku 1923, kdy hostinský Studený vytočil pouhých 15 hektolitrů piva (3 000 velkých piv), což bylo nejméně v celých Trhových Svinech. Pro srovnání uveďme, že nejvyšší výtoč evidovali v témže roce manželé Šťastní z hostince Na Růžku – úctyhodných 502,25 hektolitrů.
Od 20. let 20. století tvořili významnou část zákazníků restaurace členové tělocvičného spolku Orel, který byl v Trhových Svinech založen v roce 1920. V zahradě u Ferendice si sportovci zřídili vlastní cvičiště a po cvičeních se chodili do lokálu občerstvit.
Nová etapa v dějinách budovy nastala počátkem 30. let 20. století, když ji zakoupil Karel Čáha, rodák z Bystřice u Benešova. Ten se oženil s Julií Slípkovou z Ločenic a usadil se v Kostelní ulici čp. 133 v Trhových Svinech. Manželé Čáhovi spolu neměli žádné děti, nicméně vychovávali Juliina syna Františka Slípku, který se jí narodil za svobodna.
V roce 1934 provedli Čáhovi rozsáhlou přestavbu objektu. Původní přízemní domek prošel velkými stavebními úpravami, při nichž k němu bylo přistavěno patro a hospodářské objekty. Tím vznikl prostornější výčep s tanečním sálem a v poschodí moderně zařízené pokoje pro hosty.
Po slavnostním otevření hostince U Čáhů se na velkém sále konala zábava údajně každou neděli. K tomu je nutno připočíst, že další zábavy byly pořádány i na sálech hostinců U Jožky a U Kollarů. Trhové Sviny tak ve 30. letech žily mimořádně bohatým kulturním životem. S vypuknutím druhé světové války však byly podobné zábavy zakázány a kulturní ruch na několik let ustal.
V době protektorátu byl provoz výčepu zachován, jen s tím rozdílem, že turisty nahradili v hostinských pokojích Němci a po osvobození Rusové. Majiteli nadále zůstali manželé Čáhovi, avšak po roce 1945 se prostory využívaly jako stravovna a ubytovna pro učně z jemné mechaniky a později z odborného učiliště pracovních záloh.
K převzetí provozu Jednotou a obnovení pohostinské činnosti došlo teprve po smrti Karla Čáhy v roce 1957. Tehdy se majitelem objektu stal jeho vyženěný syn František, který však žil poměrně zhýralým způsobem života. Už dříve dostal od rodičů hostinec v Lomnici nad Lužnicí, ale záhy jej prohrál v kartách. O zděděnou Čáhovinu nejevil zájem a zřejmě uvítal, že se provozu ujalo spotřební družstvo.
Za časů Jednoty se na Čáhovině vystřídal nespočet hostinských a dalších pracovníků. Sestavit jejich seznam je skoro nemožné, zvlášť když uvážíme, že o nich neinformoval městský zpravodaj ani kronika. Na tomto místě si tedy alespoň představme, jak to uvnitř budovy vypadalo.
Z boční strany se vcházelo do hlavní chodby, z níž vedly dveře přímo do lokálu. Po jeho levé straně byl umístěn taneční sál s pódiem pro účinkující a asi desítkou stolů po stranách. Napravo se nacházel výčep, další prostor na sezení a kuchyně.
Uprostřed sálu stával původně kulečník. Zkušenější si na něm při pivu mohli trénovat své dovednosti, začátečníci se od nich učili a pokoušeli se alespoň něco okoukat. Nad vstupními dveřmi býval balkon. Původně zde bylo běžné posezení, později sem byl přesunut zmíněný kulečníkový stůl ze sálu. Nahoru vedly příkré schody a nejednou se stalo, že podnapilí štamgasti, kteří chtěli sestoupit dolů, nesešli po svých, ale kvůli prudšímu sklonu doslova sjížděli nebo padali. Ostatní hosté měli v těchto chvílích o zábavu postaráno.
Kdo prošel okolo výčepu dozadu, ocitl se v takzvané formance – salónku pro veřejnost. Jeho zvláštností nebyly jen netypické kulaté stolky, ale také pivní sudy potažené kůží, na nichž se sedělo místo židlí. Formanka ovšem nebyla součástí Čáhoviny vždy. Na přelomu 60. a 70. let šlo o samostatné zařízení, jeden z prvních svinenských barů. Bývalo otevřeno jen v pátek a v sobotu ve večerních hodinách.
S hostincem U Čáhů byly spjaty tradiční zábavy a čaje. Zatímco v Anglii prosluly nedělní čaje o páté, tady se konaly o sobotách a začínaly až kolem sedmé hodiny. Při těchto akcích tradičně hrávala kapela Calofrig. Později, v časech beatu, ji vystřídala místní skupina Melodik. Do jejího repertoáru patřila řada známých písní, například Takový schody do nebe Karla Kopeckého, Oliver Twist Evy Pilarové nebo Loudá se půlměsíc Marty Kubišové. Několikrát zde vystoupila i další místní kapela Hesperos.
Nejčastěji se tančily ploužáky či tanec zvaný holandsko (dal se uplatnit při kterémkoli druhu hudby). Specifikem Čáhoviny byly navíc dva reflektory – jeden červený a druhý zelený, které střídavě blikaly, což byla v raných sedmdesátkách naprosto ojedinělá záležitost.
Absolutním vrcholem všech vystoupení na Čáhovině byl koncert hvězdné Yvetty Simonové. Tehdejší vrchní byl prý krásou pražské umělkyně tak okouzlený, že nebyl schopen slova a snad v tu chvíli ani nečepoval pivo. Všichni fanoušci, kteří si přáli, aby s nimi zpěvačka po koncertu usedla ke stolu, se pro ni celý večer snažili v přeplněném sále udržet volné místo. Nakonec však museli být zklamaní, protože Simonová byla unavená a hned po koncertu se odebrala do svého pokoje.
Nebylo to však naposledy, kdy se Yvetta Simonová objevila v Trhových Svinech. S místními ochotníky totiž účinkovala v divadelním představení Na tý louce zelený, v němž měla jen malou roli a starala se hlavně o hudební doprovod. Představení se odehrálo dvakrát, nikoliv v Trhových Svinech, ale v Třeboni a Písku. Mnoho let poté se zpěvačka vrátila přímo do města, aby vystoupila na hudebním festivalu Karla Valdaufa (2009) a následně na benefičním koncertu Kdo má rád… v části obce Hrádek (2016).
Tradiční součástí kulturního života na Čáhovině byly i taneční kurzy vedené paní Marií Bokrovou nebo plesy a bály. Výjimkou nebyl ani ples okresního ústavu národního zdraví, kterého se pravidelně účastnili lékaři a zdravotníci ze všech zdravotních středisek v oblasti. V jednom roce však byl konec bálu tragický – přímo na tanečním sále zemřel MUDr. Šlachta, obvodní lékař z Horní Stropnice.
Porevoluční období bylo spjaté s restituováním majetku. Znárodněný objekt Čáhoviny měl být navrácen potomkům manželů Čáhových, potažmo Františka Slípky, který se však revoluce nedožil. Dědici objektu se tak stali jeho přeživší děti a vnoučata. Teprve koncem 90. let došlo k vzájemné shodě a odprodeji budovy soukromému majiteli.
Pravdou je, že svůj zlatý věk zažívala Čáhovina s většími či menšími přestávkami do doby kolem roku 1989, kdy se zde konalo mnoho oblíbených akcí a o návštěvnost nebyla nouze ani ve všedních dnech. Po majetkovém vypořádání se však rychle začali měnit majitelé a provozovatelé. Žádný z nich nevydržel v hostinci tak dlouho, aby v něm mohl zanechat výraznější stopu.
K úplnému ukončení provozu došlo v roce 2012. Podle dochovaných jídelních lístků zde tehdy bylo k dostání polední menu za 65,- nebo 77,- Kč, s ohledem na konkrétní pokrm. Velmi příznivé byly i ceny nápojů: půllitr kofoly za 30,-, turecká káva za 15,-, cappuccino za 30,- nebo grog za 30,- Kč. Na čepu byl zřejmě do poslední chvíle Staropramen.
Po více než deseti letech, kdy objekt nebyl nijak využíván, jej v červenci 2024 odkoupilo na základě rozhodnutí zastupitelstva město Trhové Sviny s úmyslem vybudovat zde zázemí pro dětské skupiny s kapacitou 48 dětí. Od počátku se navíc počítalo s tím, že přízemní prostory budou kromě zázemí pro první dětskou skupinu zahrnovat i hygienické a stravovací zařízení a tělocvičnu, zatímco do poschodí bude kompletně situována druhá dětská skupina.
Ještě v červenci 2024 navázalo město Trhové Sviny spolupráci s firmou Projekce Machač, s. r. o. Hlavní projektant a autor návrhu dětské skupiny Ing. Matěj Machač k projektu uvedl: „Když mě Město Trhové Sviny oslovilo s žádostí o vypracování architektonické studie a projektové dokumentace na přestavbu hostince na objekt pro dětskou skupinu v mimořádně krátkém termínu, původně jsem nabídku odmítl. Zadání se zdálo být nereálné. Po chvíli jsem si však uvědomil, že mé aktuální projekty jsou až příliš monotónní a že výzva tohoto typu může být přesně tím impulsem, který jsem delší dobu postrádal. Zavolal jsem zpět a potvrdil svůj zájem. Jakmile jsme si se zástupci města plácli, práce mohla začít.
Stávající objekt hostince byl osobitý a měl své kouzlo. Bylo zřejmé, že jde o velmi starou stavbu, a cítil jsem silnou odpovědnost navrhnout řešení, které zajistí její funkčnost a životnost minimálně na další století. Současně jsem chtěl zachovat původní charakter domu, ale doplnit jej o prvky, které jasně ukážou, že prošel moderní rekonstrukcí. Proto návrh kombinuje tradiční rysy fasády s novodobým zlatým obkladem a výraznými kruhovými okny.
Estetika je však pouze jedna část úspěšného návrhu. Druhou, neméně důležitou částí, je funkčnost – obzvlášť u objektu určeného pro malé děti, pro které půjde často o druhé prostředí po domově. U takových staveb je nutné promýšlet každý detail dvojnásobně pečlivě. Celý proces navíc komplikoval velmi napjatý časový rámec, protože město potřebovalo získat dotace, bez nichž by projekt nebyl realizovatelný.
Další výzvou byl přísný finanční limit, který bylo nutné dodržet. Brzy se však ukázalo, že objekt má nedostatečné základy, které bylo nutné prohloubit. Tato skutečnost stavbu výrazně prodražovala. Náš tým projektantů však dokázal navrhnout efektivní a ekonomické řešení zesílení základů, díky kterému se podařilo udržet celý projekt v přijatelném rozpočtu a úspěšně jej dokončit.“
V listopadu roku 2024 podalo město žádost o dotaci. Dne 1. září 2025 obdrželo vyrozumění o příslibu přidělení dotace a hned v následujících dnech začalo jednat s firmou AUBÖCK, s. r. o., o konkrétní realizaci projektu. Ačkoliv byla dotace městu přiznána teprve 24. října 2025, už prvního dne v tomto měsíci bylo staveniště předáno do rukou zhotovitele.
Podle slov Ing. Martina Cimla, obchodního ředitele této stavební společnosti, se budova hostince proměnila v ultraúspornou dětskou skupinu, která nabídne zelenou střechu i prostory pro veřejnost: „Stavba, ze které po náročné rekonstrukci zůstaly prakticky jen obvodové zdi, dnes představuje špičku v oblasti moderního a energeticky úsporného stavitelství. Původní objekt prošel zásadním zpevněním pomocí mikropilot a dalších statických opatření, aby mohl ustoupit kompletní proměně v budovu s minimální spotřebou energie. Výsledkem je architektonicky vyvážený celek, který citlivě kombinuje tradiční sedlovou střechu s moderní provětrávanou fasádou a zelenou střechou na novostavbě přístavby.
Největší předností nového objektu jsou však jeho provozní parametry. Budova dosáhla na nejvyšší energetickou třídu A a k provozu využívá nejmodernější dostupné technologie. O teplo se stará nová výměníková stanice napojená na městský teplovod, zatímco významnou část elektrické energie generuje vlastní střešní fotovoltaická elektrárna o výkonu 9,9 kWp. Vyrobený proud se ukládá do velkokapacitního bateriového úložiště, což výrazně snižuje závislost objektu na dodávkách ze sítě.
Myslelo se však především na komfort a zdravé prostředí pro samotné děti. Vzduch v místnostech je trvale čerstvý díky nucenému větrání s rekuperací tepla, které eliminuje únavu i hromadění škodlivin bez nutnosti větrat oknem a ztrácet teplo. Letní přehřívání podkrovní učebny řeší předokenní stínění v kombinaci s instalovaným chlazením. Vnitřní komfort doplňuje kompletní úsporné LED osvětlení.
Projekt myslí i na širší komunitní využití. Díky modernímu přístupovému a kamerovému systému lze víceúčelovou část budovy bezpečně zpřístupnit veřejnosti mimo provozní dobu dětské skupiny, aniž bude jakkoliv narušena bezpečnost dětí či zázemí budovy. Součástí rozsáhlých prací byla také kompletní obnova okolních zpevněných ploch, rekonstrukce opěrné kamenné stěny a vybudování nového oplocení, které celý areál vkusně uzavírá.“
Zařízení vnitřních prostor provedla firma Santal spol. s r. o., která se zhostila vybavení interiéru na základě návrhu paní Ing. arch. Barbory Weinzettlové z Atelieru 111 architekti s.r.o. Veškeré stavební práce byly zakončeny kolaudací dne 19. června 2026.
Projekt, dosahující celkové ceny 58 448 093,71,- Kč včetně DPH, by nebylo možné realizovat bez finanční podpory silných partnerů. Město Trhové Sviny tímto děkuje Ministerstvu práce a sociálních věcí České republiky za dotační podporu ve výši 35 146 217,73,- Kč a Jihočeskému kraji za významný příspěvek ve výši 9 000 000,- Kč. Zbývajících 14 301 875,98,- Kč na výstavbu a další 4 000 000,- Kč na kompletní opravu asfaltových ploch před objektech investovalo město z vlastních zdrojů.
Slavnostní otevření dětských skupin proběhlo ve čtvrtek 27. srpna 2026. Tento den se výrazně zapsal do historie místního školství i celého našeho města. Závěrem dovolte malou lokální zajímavost: někdejší mateřská škola závodu Gama byla v 90. letech přeměněna na restauraci, zatímco z hostince U Čáhů se nyní stalo zázemí dětských skupin. I takové náhody a zvláštní paradoxy s ohledem na potřeby dané doby život někdy připraví.
Literatura a prameny:
JOHN, Josef & Marie POLÁKOVÁ. Mé, tvé, naše Trhové Sviny. Velešín: Růže, s. r. o., 2006.
KOVÁŘ, Daniel. Trhové Sviny krok za krokem. České Budějovice: Bohumír NĚMEC – VEDUTA, nakladatelství a vydavatelství, 2020.
PRŮKA, Matěj. Od hospody k hospodě (2): Čáhovina. In: Trhovosvinenské listy, roč. 33 (2023), č. 8.
PRŮKA, Matěj. Svinenský uličník: ulicemi města Trhové Sviny. Trhové Sviny: Městské kulturní středisko Trhové Sviny, 2025.
Sčítací operáty jihočeských archivů: Trhové Sviny (1890, 1900, 1910, 1921). In: DigiArchiv SOA v Třeboni [online].
