se zajímavými hosty o rodině, pečování a sociálních otázkách
Několikrát do roka vám chceme zprostředkovat rozhovory s odborníky, kteří mají co říct k péči o blízké, upozornit na překážky a poradit, jak je překonat. Co všechno pro vás může udělat sociální pracovnice v nemocnici, pokud je váš blízký hospitalizován? Jaká je aktuální situace v domovech pro seniory? Jak probíhá návštěva kaplana v domácím prostředí? V následujících měsících se budeme ptát za vás.
Dnešní téma: O tom, jak zvládnout domácí péči o blízké a neztratit přitom sami sebe.
Většina z nás si přeje zestárnout v klidu domova, obklopeni věcmi, které známe. Jenže co dělat, když síly ubývají a rodina přestává stíhat? O tom, že pečovatelská služba neznamená selhání rodiny nebo „odložení“ blízkého, ale naopak cestu, jak mu dopřát kvalitnější život, jsem si povídala s ředitelkou borovanské pečovatelské služby Archa Monikou Strapkovou.
Paní ředitelko, kdybychom Archu přirovnali ke skutečné lodi, kdo jsou její pasažéři a kam vlastně plujete? Co je tím bezpečným přístavem, který lidem nabízíte?
Naši loď obsluhuje výborná parta patnácti profesionálních námořnic. Na palubě jsou denně od sedmi ráno do sedmi večer. Neustále se učí novým dovednostem a hledají cesty, jak podpořit všech více než 150 pasažérů, kteří se vydali na plavbu s Archou. Chceme, aby každý na palubě vše co nejdéle zvládal sám, nebo jen s malou dopomocí. Cíl plavby je jednoduchý: spokojené stáří.
Mnoho lidí má pocit, že zavolat pečovatelskou službu je přiznáním vlastního selhání – že se o rodiče nezvládli postarat sami. Co byste jim vzkázala?
Požádat o pomoc rozhodně není selhání. Naopak. Je to první krok k tomu, abychom všechno nemuseli vymýšlet sami, abychom péči nastavili správně, vyhnuli se chybám a hlavně zvládli podporu dlouhodobě. Pečovatelská služba může rodinu v mnoha úkonech zaškolit – od polohování a hygieny na lůžku až po nácvik chůze. Nejde jen o to, aby pečující dělal vše správně, ale aby si přitom neničil vlastní zdraví. Pokud se na přímou péči rodina necítí, pomůžeme se vším, co sami nezvládnou. Intenzita se mění podle potřeb; po návratu z nemocnice jezdíme i několikrát denně, a jak se stav seniora zlepšuje, můžeme návštěvy omezovat.
Jižní Čechy jsou krásné, ale pro seniora v odlehlé vísce může být i cesta na nákup problémem. V čem je péče ve vašem regionu jiná než například v krajském městě?
Ve městě to tak nevnímáme, ale v osadách je to patrné. Na nákup, k lékaři či na poštu musíte dojet. Autobus jede brzy ráno a zpět až kolem poledne, navíc lidé s pohybovými obtížemi do něj těžko nastupují. Co se týče kvality péče, klient by rozdíl poznat neměl, ale pro nás je to logistický oříšek. Pečovatelka má mezi domácnostmi i několik kilometrů, během směny neustále nasedá a vysedá z auta. V zimě nás trápí neprotažené cesty, v létě zase davy cyklistů, kteří dopravu zpomalují.
Když zazvoní telefon v Arše, co obvykle slyšíte na druhém konci? Je to praktická prosba, nebo spíše strach v hlase?
Často jde o náhlou změnu: „Máme babičku v nemocnici a za pár dnů ji propouštějí. Dosud byla soběstačná, ale teď už to sama doma nezvládne. Vůbec nevíme, co nás čeká.“
Pečovatelská služba není jen o rozvozu obědů. Děláte intimní práci. Jak vypadá ta chvíle za zavřenými dveřmi, kam veřejnost nevidí?
Je to o všem, co člověk potřebuje, aby mohl zůstat doma a prožívat relativně spokojené dny. Někomu stačí krátká pomoc s pohybem jednou denně, jinému pomůžeme se sprchou dvakrát týdně, aby se ulevilo rodině. K osamělému seniorovi ale docházíme třeba i třikrát za den. Neexistuje žádná šablona, každá podpora je originál šitý na míru.
Proč je pro seniora tak zásadní pít čaj z oblíbeného hrnku a probouzet se ve vlastní posteli?
Vzpomeňte si, jak se těšíte z dovolené domů, na své rituály. Ve stáří je to mnohem intenzivnější. Přestěhovat se z vlastního bytu do sdíleného pokoje v domově pro seniory je obrovský zásah. I když je tam zajištěna péče 24 hodin denně, člověk tam zůstává návštěvníkem. Péče doma je dnes možná i u těžce nemocných, pokud má rodina podporu pečovatelské a terénní zdravotní či hospicové služby.
„Mnoho rodin má strach, že si profesionální péči nemohou dovolit. Je důstojné stáří doma výsadou bohatých, nebo si vaši pomoc může dopřát i běžný důchodce z malé obce?“
Pečovatelská služba aktuálně klienta stojí max. 165 korun za hodinu, domácí zdravotní péče a služba mobilního hospice je hrazena ze zdravotního pojištění. Senior, který potřebuje pomoc druhé osoby, může pobírat příspěvek na péči, který je čtyřstupňový od 1 300 do 27 000 korun měsíčně. Seniorům, kteří mají nízký důchod a nemají přiznaný příspěvek na péči, nabízí různé nadační programy úhradu péče. Archa spolupracuje s Nadací EP Group a seniorům, kteří péči potřebují a aktuálně na její úhradu nemají prostředky, poskytuje základní péči a obědy zdarma (z příspěvku této nadace).
Od letošního roku možnosti služby rozšiřujete. Co je nového?
Získali jsme prostředky na multidisciplinární tým. Kromě pečovatelek u nás nově najdete fyzioterapeutické poradenství, psychologickou podporu a case management. Dokážeme tak řešit náročné životní situace komplexně a zapojit do pomoci širší okolí seniora.
Možná i vy právě teď řešíte dilema, jak skloubit svůj život s péčí o stárnoucí rodiče. Jak ukazuje příklad jihočeské Archy, cesta existuje. Domov totiž není jen adresa, je to pocit, který se nevytrácí ani s věkem. Pokud cítíte, že vám docházejí síly, nebojte se ozvat odborníkům. Požádat o pomoc totiž není projev slabosti, ale projev lásky k těm, kteří nás kdysi sami učili dělat první krůčky.
