Duben byl jedním z těch měsíců, které působí nenápadně… dokud si na jeho konci neuvědomíš, kolik věcí se mezitím posunulo.
Hned na začátku dubna jsme se zase na nějaký čas rozloučili s naší kolegyní Majdou, která odešla na mateřskou dovolenou.
Majda byla (a pořád je) nedílnou součástí našeho týmu – vřelá, přátelská, empatická, s přirozeným nadhledem a humorem. Pro mnohé z nás je spojená i s jejím typickým slovem „nenásilně“, které vlastně docela přesně vystihuje její přístup k lidem i práci. Majda byla naší „klidnou vodou“, která držela věci pohromadě, a zároveň člověkem, za kterým mohly děti i my kolegové kdykoliv přijít. O to víc se nám všem bude stýskat. Naše milá Majdo, děkujeme za vše, co jsi do NZDM přinesla – za Tvůj čas, energii, lidskost. Do dalších týdnů Ti přejeme především klid a odpočinek a do nové životní etapy pak mnoho radosti, trpělivosti a krásných společných rodinných chvil. Budeme se těšit, až se zase setkáme, ať už pracovně či nepracovně.
V průběhu dubna se také uskutečnila rekonstrukce kuchyně, která se stala prvním krokem v plánovaných úpravách našeho prostoru NZDM. Upřímně – byla to změna, která už byla opravdu potřeba. Nová kuchyň nepřinesla nejen hezčí a funkčnější prostor, ale otevřela nám i více možností pro společné aktivity s dětmi. Realizace byla možná díky finanční podpoře města Trhové Sviny, které ji v plném rozsahu financovalo – velmi si vážíme toho, že díky této podpoře můžeme postupně obnovovat prostředí, ve kterém pracujeme s dětmi a mladými lidmi. Věříme, že se tyto úpravy podaří rozvíjet i nadále a naše NZDM tak postupně získá modernější a útulnější kabátek. Velké poděkování patří také Truhlářství Lubomír Hostačný za pečlivě a kvalitně odvedenou práci, na které je vidět zkušenost, smysl pro detail i poctivý přístup.
Rekonstrukce kuchyně je zároveň první etapou širších změn, které by měly v průběhu roku následovat. Věříme, že se podaří v započatém procesu pokračovat a postupně vytvořit prostředí, které bude bezpečné, příjemné a důstojné jak pro naše uživatele, tak pro pracovníky služby.
Na přelomu měsíců proběhla „Holčičí Archa“ – speciální program určený pouze pro dívky. Cílem bylo vytvořit bezpečný prostor, ve kterém je možné otevřeně mluvit o tématech, která jsou pro dospívání důležitá, ale ne vždy se o nich běžně hovoří. Věnovaly jsme se například vztahům, sebevědomí, sebepéči, ale i tématům, která bývají často vnímaná jako citlivá či „tabu“. Atmosféra celého dne byla otevřená, důvěrná a zároveň velmi uvolněná. Dívky měly možnost sdílet své myšlenky a zkušenosti bez obav z hodnocení a zároveň si uvědomit, že v mnoha věcech nejsou samy.
Součástí programu byla například aktivita nazvaná „the Dose of Sunshine“, při které každá účastnice napsala ostatním něco pozitivního – ocenění, pochvalu nebo důvod, proč si dané osoby váží. Výsledkem byla velmi silná zkušenost, který přinesla nejen vlnu radosti a podpory, ale i posílení vzájemných vztahů ve skupině.
V průběhu dubna jsme se nadále věnovaly tématu „Co je NZDM“. Stále se setkáváme s tím, že je tato služba vnímána jako prostor pro trávení volného času bez hlubšího významu, případně zaměňována za školní družinu nebo pouhou „čekárnu“. Našim cílem je proto přiblížit veřejnosti i samotným hostům a uživatelům klubu skutečný smysl naší práce.
NZDM je především bezpečný prostor, který nabízí podporu, porozumění a možnost otevřené komunikace. Je to místo, kde mohou děti a mladí lidé sdílet své starosti, řešit náročné situace a získat oporu v období, které pro ně bývá často složité. Velký význam mají i každodenní, na první pohled nenápadné situace – rozhovory, sdílení nebo chvíle, kdy se děti rozhodnou přijít jen proto, že chtějí (což je vlastně princip NZDM). Právě v těchto momentech se často ukazuje smysl celé služby.
V poslední době se více zaměřujeme také na podporu offline trávení volného času. V dnešní době, kdy jsou děti i dospělí neustále online a „na příjmu“, vnímáme jako důležité vytvářet prostor pro zpomalení a přímý kontakt. Schopnost být offline – alespoň na určitou dobu – považujeme za důležitou dovednost i formu psychohygieny.
Zároveň si ale uvědomujeme, že to není jen téma pro děti. Týká se nás všech. Zvykli jsme si být neustále dostupní, reagovat hned, být pořád „na příjmu“. A možná jsme tím trochu zapomněli, že si můžeme dovolit i opak – dovolit si být offline. Na chvíli nezvedat telefon. Neodpovědět hned. Jít ven. Být spolu. Třeba formou obyčejné procházky po okolí Trhových Svinů, klidně až na Buškův hamr, kde se můžete odměnit i nějakou tou klobásou a na chvíli si dovolit zpomalit. Právě v těchto chvílích vzniká to, co se nedá nahradit – skutečný kontakt, sdílení a přítomnost „tady a teď“. A možná i otázka, kterou si každý z nás můžeme položit: kdy naposledy jsme si tohle dovolili?