Jaro je časem nových začátků, příležitostí, možností. Cituji: „Duben do všeho vnesl ducha mládí“ (W. Shakespear). Osobně mám toto roční období z celého roku nejraději, neboť pro mne symbolizuje konec zimní hibernace, znovuprobuzení k pohybu a po zimě, kdy večeře připomínají spíše lukulské hody v antickém Říme, i návrat ke zdravějšímu stravování a vůbec celkovému žití. Tento čas je pro mě apelem k nové činnosti a u problematik, které sama vyřešit nedokážu, alespoň impulsem e nad nimi zamyslet. Jestli chcete, pojďte na tuto myšlenkovou túru se mnou.
Demografové bijí na poplach, populace stárne, průměrný věk dožití stoupá k číslům 82 let (ženy), 79 let (muži), zatímco průměrný věk naděje dožití ve zdraví je pouhých 60 let. Zároveň ubývá počet ekonomicky aktivních lidí, zvyšuje se nezaměstnanost „mladých dospělých“, mění se struktura rodiny - tyto trendy v dlouhodobějším horizontu můžou mít nedozírné následky, nejen v oblasti ekonomické, ale i sociální, psychické. Dle Českého statistického úřadu vzrostl počet seniorů (osob nad 65 let) za posledních 10 let téměř o půl milionu (z 1,6 na 2,2 milionu) – tvoří tedy téměř 1/5 obyvatelstva v ČR. Domovy pro seniory praskají ve švech. Z dostupných statistik vyplývá, že v roce 2024 fungovalo v Česku 525 klasických domovů pro seniory a 420 domovů se zvláštním režimem, které nabízejí cca 80 000 lůžek. Takové kapacity však zásadně nestačí. Na poskytnutí místa totiž v současnosti čeká podle odhadů Centra dlouhodobé péče (CDP) dalších 45 tisíc lidí.
V minulosti byla péče o seniory téměř plně na zodpovědnosti rodiny. Rodina byla široká, nebylo výjimkou soužití i tří generací pod jednou střechou. Roli pečovatelky plnily ženy. Senioři často bydleli na tzv. výminku. Jednalo se buď o místnost či přímo chalupu přidruženou té původní, kam rodiče odcházeli a přenechali hospodaření na dětech. Ty se musely zavázat, že svým rodičům poskytnou po dobu jejich života naturálie, peníze a postarají se o ně. Společnost se však změnila. Rodina se zmenšila, zúžila se na rodičovský pár a děti. Navíc ženy se staly plnohodnotnými aktérkami na trhu práce, z logiky věci tak časově i logisticky mohou jen stěží osobně obstarávat své rodiče. Zodpovědnost přebírá stát. Vznikají různé sociální pobytové služby - domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, odlehčovací pobyty,…Rodina má tak na výběr, buď se o seniora postarat, či jej svěřit instituci. Naštěstí do této Sophiiny volby vstupují terénní pečovatelské služby, díky nimž může senior co nejdéle setrvat v domácím prostředí. Problém nastává v okamžiku, kdy senior z důvodu zhoršeného zdravotního stavu již potřebuje každodenní lékařskou péči. Dotyčný ve spolupráci s rodinou, popř. sociální pracovnicí z pečovatelské služby podají žádost do domova pro seniory a čekají….rok někdy i více.
My, pečovatelky a sociální pracovnice můžeme pomoci alespoň drobnou radou – podávat žádosti do pobytových sociálních služeb co nejdříve, nenechávat to „až na později, vždyť babička je ještě s naší pomocí soběstačná“. Ano, teď možná, ale nevíte, co přijde za rok, měsíc, týden,…. Buďte připraveni včas, případné schválení se dá kdykoli a bez finančních ztrát odmítnout.
Toto žhavé polínko jistě již nějakou dobu pálí a snad instance, k tomu kompetentní, situaci řeší…My, čtenáři, tuto problematiku jistě nevyřešíme, ale můžeme nad ní například při procházce v přírodě či při barvení velikonočních vajíček porozjímat.
Kontakt:Telefon: 725 342 656 E-mail: lenka.rodejova@ledax.cz