Už je to tak. Děti už jsou zpátky ve školách, a to je neklamné znamení, že prázdniny a hlavní období dovolených jsou už minulostí a náš život se vrací do obvyklých kolejí každodenních stereotypů.
Snad jste si uplynulé dva měsíce užili podle svých představ a máte z nich příjemné vzpomínky. Doufám, že účastníci našich dvou posledních akcí takovéto vzpomínky opravdu mají. I když? Červencový výlet na Šumavu byl totiž náročnější, než jsme očekávali. Ani ne tak délkou trasy (něco přes 12 km), jednotlivými převýšeními nebo jejich celkovým součtem, jenž byl jen v řádu nižších stovek (termín jsem si s dovolením vypůjčil) metrů.
Náročnost trasy vězela v povrchu turistické cesty a pak i v počasí. Jak vypadala cesta, po níž jsme se pět kilometrů pohybovali, dokumentuje přiložený snímek. Kameny, tu větší, tu menší, tu níže, tu výše. A protože jsme po stejné trase šli k našemu cíli, jímž byl nejvyšší bod Šumavy vrch Plechý (1 378 m n. m.) a zpět, kamenů jsme si opravdu užili.
A jak se na náročnosti podílelo počasí? To, jak známo, se nezavděčí nikdy. Měli jsme štěstí, že nepršelo, nebyl vítr, nebyla zima. Naopak sluníčko se na nás celý den usmívalo (odpoledne už spíše pálilo), takže výhledy byly nádherné. Prostě panoramata vystřižená z propagačních materiálů.
Větřík se připomenul jen občas, takže chlazení nebylo příliš dostatečné. Náročnost terénu tak byla navyšována teplotami blížících se 30 ͦC, což v nadmořské výšce okolo 1 300 m nejsou určitě obvyklé teploty. Navíc, když někteří účastníci podcenili dostatek tekutin, byli jsme rádi, že nenastaly nějaké vážnější zdravotní problémy z dehydratace.
Možnost využití přirozeného stínu byla totiž minimální. Skalních útvarů bylo na cestě jen několik a na stín poskytující stromy se v této lokalitě už desítky let jen vzpomíná. Postaral se o to malý brouček zvaný kůrovec. Já si dovolím připojit, že i naši tehdejší politici, kteří místo, aby experimenty nechali vědeckým institucím, nebo si experimenty prováděli na svých pozemcích, je prováděli na území, o které se měli starat v péči řádného hospodáře. Jak vypadá krajina dnes? I z přiloženého snímku vám musí být smutno, natož když to vidíte in natura.
Ale přežili jsme to, takže věřím, že po odeznění únavy v našich myslích zůstaly nádherné pohledy do šumavské přírody na obou stranách státní hranice. I když tady by asi nemusel každý souhlasit s tím, že jsme se pořád dívali do šumavské přírody.
V České republice pod názvem Šumava vnímáme celé pohoří, bez ohledu na to, které zemi zrovna patří. Jenže v Německu, či v Rakousku, mají pro toto pohoří na svém území název Bayerische Wald, čili Bavorský les. A to je určitě jiný název než obvyklý překlad. Ale většině turistů je to asi jedno.
Už na parkovišti mě zaujalo, že na parkovacím automatu si můžete při komunikaci s ním vybrat z domácí němčiny, angličtiny a .. češtiny. Cena 10 euro za celodenní parkování autobusu mi také jako přehnaná nepřipadala.
To v restauraci na vrcholu Třístoličníku to už bylo trochu jiné. Přestože na parkovišti měly převahu české SPZ, obsluha se tvářila, že česká slova nikdy neslyšela. Sice tvrdila, že anglicky jsou v pohodě, ale mnohem jistější bylo si objednávat německy. Ale třeba jsme jen narazili na nezkušené brigádnice.
Ceny piva 4, 7 euro, nebo gulášové polévky za 9, 9 euro, byly i na nás, zvyklé na ledacos, docela dost. Ale kdo by se neobčerstvil, aby ještě vydržel kilometrový sestup k autobusu. A tak jsme ušetřili alespoň za WC, kde se neplatí nic.
Povídání k červencové návštěvě Šumavy uzavřu společnou fotografií účastníků výpravy u sloupu stojícím na bodě společném pro hranice České republiky, Rakouska a Německa. Omlouvám se několika účastníkům, že se mi na pravém okraji (při pohledu na snímek) nějak nevešli do záběru. Sloup je navíc dokladem toho, že když se chce, tak to jde. Náklady spojené s výrobou a instalací sloupu si mezi sebe uvedené státy rozdělily rovným dílem!
Počátkem srpna jsme se vydali za vltavotýnskými divadelními ochotníky do jejich divadla s otáčivým hledištěm. Známější je určitě otáčivé hlediště v Českém Krumlově. Ale protože v celém širém světě jsou prý pouze 4 (slovy čtyři) divadla s otáčivým hledištěm, tak mnozí z nás už byli na celé polovině z nich. Do Finska a do Číny se za zbývající polovinou v rámci činnosti naší ZO asi jen tak nevydáme. Ale i tak, u čeho dalšího si můžeme ještě říci, že jste navštívili celou polovinu existujících unikátních staveb.
Počasí nám v pátek 9. srpna opravdu přálo. Nepršelo, vítr nefoukal, teplota velmi příjemná, komáři se také neobjevili, a tak jsme si představení Veselý Windsor mohli plně užívat.
Upravený text Shakespearovy hry Veselé paničky windsorské vyvolával v plném hledišti často hlasitý smích. Výkony místních ochotníků zase vyvolaly uznání diváků při závěrečné děkovačce.
Období letních měsíců jsme ale také věnovali přípravě nových aktivit.
Pravda, Country večery a „tanečky“ nové aktivity zrovna nejsou, ale musíte-li najít průnik možností potřebného prostoru a hudebníků, tak to také vyžaduje docela dost času.
V kavárně restaurace Junior se na Country večeru sejdeme v pátek 20. září v 18:00 a na „tanečkách“ v tanečním sále kulturního domu hned v pondělí 23. září v 17:00.
Zatímco termíny country večerů jsou nepravidelné, u „tanečků“ vám další mohu sdělit už nyní (21. 10., 25. 11. a 30. 12.).
Živou hudbu a vystoupení několika tanečních souborů si pojedeme užít do Č. Budějovic na setkání při příležitosti Dne seniorů, které pořádá Krajská rada seniorů v Č. Budějovicích ve čtvrtek 26. září.
Hodně času nám zabralo domlouvání nového seriálu přednášek se zdravotní tématikou. Lektory tentokráte budou pracovníci Zdravotně sociální fakulty JčU v Č. Budějovicích. Skloubit časové možnosti lektorů s možnostmi jediného vhodného prostoru v našem městě (taneční sál kulturního domu) není zrovna jednoduché, takže je zde ještě nemohu prezentovat.
Věřím však, že vás jednotlivá témata zaujmou natolik, že kapacita tanečního sálu bude plně využita, proto si vás dovolím požádat, abyste sledovali naši vývěsní skříňku v podloubí na náměstí.
Přednášky nebudou pro posluchače pouze pasivně stráveným časem, ale bude prostor nejen pro vaš dotazy, ale v některých případech i pro praktické ukázky, či měření vašich hodnot.
Ke zdravotní problematice bude zaměřena i přednáška MUDr. Suchopára z Prahy, našeho předního odborníka na interakci léků a léků a potravin. Protože jsem přednášku měl již možnost absolvovat, mohu vám říci, že se budete divit, jaké chyby v tomto děláme nejen my, ale dokonce i zdravotnická zařízení!
Věřím, že stejný zájem vyvolají i další přednášky v rámci tzv. Telekomunikační akademie. Už jste se určitě mnozí setkali s různě barevnými telefonními linkami, které se předvolbou 0800 tváří jako bezplatné, a nestačili jste se pak divit, jaké částky se vám objevily na faktuře. O tom, ale i dalších temných zákoutích této problematiky, se určitě dozvíte. Otázkou je kdy, protože ani u nich se nám nepodařilo jednání dokončit. Doufám, že až se tak stane, že se nám podaří informaci o nich k vám nějak dostat.
Na třetí, a letos i poslední zájezd, do šumavské přírody se pod vedením paní Jitky Bartyzalové podíváme v sobotu 14. září, a to do oblasti Prášil či Vchynicko-Tetovského kanálu.
A kdy budeme relaxovat? Původně jsme uvažovali o návštěvě lázní v Gmündu už v září, ale nakonec začneme až v říjnu, konkrétně 30. Ano, je to opět středa, protože akce pro 55+ stále trvá, tedy že osoby tohoto věku mohou za dvouhodinové vstupné v lázních pobýt hodiny čtyři. Navíc v tento den jsou podzimní školní prázdniny, takže by je prarodiče, ale i rodiče, mohli využít ke společné aktivitě.
Možná to někdo už také využije k nákupu surovin pro vánoční pečení. Nezdá se totiž, že by ceny u nás s podzimem nabraly obrácenou trajektorii, než mají dosud.
Relaxovat se dá rovněž v bazénu ZŠ v Borovanech, kde se první cvičení ve vodě (a poté volné plavání) uskuteční v pátek 4. října od 13:00 hod. a poté vždy 1 x 14 dnů.
Relaxovat, a to dokonce celý týden, můžete v hotelu Brdy ve Spáleném Poříčí. Úspěch jarního rekondičního pobytu znamenal, že okresní organizace zabezpečila i podzimní pobyt ve dnech 6. – 12. října (neděle až sobota). Více o jarním pobytu jste se mohli dozvědět v letošních květnových TSL (str. 16 – 17).
Samozřejmě jsme začali už shromažďovat náměty na naše aktivity v roce 2025. Určitě bychom přivítali i náměty nejen z naší členské základny, ale i vás, čtenářů TSL. Chceme připravovat akce, které se nebudou líbit jen nám, ale hlavně které zaujmou vás.
Jiří Krauskopf
předseda ZO
P. S. Další fotografie a videa naleznete na www.tsviny.cz v odkazu TSL.
