je název poměrně nové akce pořádané Radou seniorů ČR (RS).
Třetí ročník v Jihočeském kraji se počátkem října dostal do krajského finále. Letos ale poprvé s účastí celoživotní obyvatelky našeho města a členky naší ZO paní Evy Šnokhausové.
Musím jí poděkovat i touto formou za to, že projevila odvahu se do soutěže přihlásit. Po pravdě řečeno, nějakou dobu trvalo, než naše přemlouvání slavilo úspěch a přihlášku do soutěže podepsala. No, zkuste si samy říci, zda byste do toho šly (příčestím dávám najevo, koho se ptám).
Ale stejně tak bych to mohl napsat, zda byste do toho šli, protože obdobnou akci pořádá RS ČR pod názvem Super děda i pro muže. Odpověď pro letošní rok je známá, protože se nám nepodařilo nikoho k účasti v letošním ročníku získat. No, snad se někdo pochlapí do příštího ročníku. Třeba by někoho mohla získat návštěva letošního krajského finále Super dědy v Prachaticích, které se uskuteční ve čtvrtek 11. prosince.
Ale zpátky k letošní Babičce roku. Ono to není jen se přihlásit a v daný termín přijet do Tábora, místa konání krajského finále. Propozice soutěže stanovují program a pravidla jednotlivých disciplín. Každá kandidátka musela dodat nejen svou fotografii, ale i nejrůznější informace o sobě, ze svého života, které byly následně prezentovány v krajském tisku Jihočeské týdeníky. Ty zatím v okrese ČB nevycházejí, ale můžete se na ně podívat v elektronické podobě (www.jcted.cz).
Pro vlastní finále musela naše reprezentantka dodat další fotografie ze svého života, které se v průběhu finále promítaly na velkoplošné obrazovce na pódiu. Původně to mělo být během dvouminutového rozhovoru s moderátorem, který ji nakonec na pódiu ale jen přivítal (foto č. 1), protože rozhovor byl na poslední chvíli změněn na monolog kandidátky. To asi nebyla úplně nejpříjemnější změna, ale paní Eva si s ní dokázala poradit velmi dobře.
Dalším kolem bylo představení kandidátky v nějaké pro ni charakteristické činnosti. Některé zvolily zpěv, tanec, ukázky svých ručních nebo literárních prací. Naše reprezentantka se představila jako včelařka.
Samozřejmě nebylo možné do sálu přinést úl se včelkami, takže se muselo natočit předem video. Na přelomu srpna a září, kdy včeličky už za nektarem ani pylem nelétají, v něm už, bohužel, nešlo ukázat divácky zajímavé rozkvetlé stromy a louky obklopené bzučícími tvory, a tak se video zaměřilo na jejich přikrmování. Najít téma, které by přítomné diváky, a také porotce, zaujalo po dobu 3 min., nebylo tedy zrovna jednoduché. Promítané video bylo paní Evou ještě ozvučeno jejím vysvětlujícím komentářem.
Na kandidátky ale ještě čekala poslední disciplína, promenáda. Nebyla v plavkách, ale ve společenských šatech. Promenády využili pořadatelé k ošerpování. (foto č. 2)
Ono to nakonec nebylo jen o výběru šatů. Kandidátky na titul Babička roku neměly tolik práce se po pódiu projít, jako s tím, aby si na schůdkách v přítmí jeviště nějak neublížily.
V naší ZO jsme si rozhodnutí Evy reprezentovat nejen ZO, ale i naše město, vážili natolik, že jsme se rozhodli ji podpořit nejen v elektronickém hlasování o titul Babička Sympatie, ale i osobně. ZO proto do Tábora vypravila zvláštní autobus.
Důvod zájezdu nebyl ale jen o této podpoře. Chtěli jsme rovněž zájemcům umožnit se zúčastnit zajímavé kulturně-společenské akce, chtěli jsme je vytáhnout z každodenního stereotypu, mnohdy hodně uzavřené ulity, což je také cílem aktivit naší ZO. Podle ohlasů se nám to podařilo.
Program se sestával nejen ze zajímavých rozhovorů, fotografií a ze zajímavých vystoupení dvanácti kandidátek. Čekání na zpracování podkladů od hodnotících 12 porotců vyplnilo pěvecké vystoupení sboru podnikavých žen Táborska.
Předpokládané tři hodiny se protáhly téměř na hodiny čtyři, ale na tři stovky diváků v sále se chvíle napětí při vyhlašování výsledků přece jen dočkaly. (foto č. 3)
Nejjednodušší bylo vyhlášení dvou kategorií. Nestarší účastnicí krajského finále byla Jaroslava Bočanová z Vimperka (84 let). Také kategorie Babička sympatie byla rozhodnuta již před začátkem finále, protože se o výsledku rozhodovalo v elektronickém hlasování. Paní Bohumila Máchová ze Sezimova Ústí si udržovala výrazný náskok (16%) od samého počátku hlasování Získat 42% všech hlasů, to je ale opravdu obdivuhodné.
Naše Eva Šnokhausová získala přes 120 hlasů. Děkuji všem, kteří pro ni hlasovali, možná spíše hlasovaly.
Než se dostanu k dalším oceněním, tak dám slovo i samotné Evě Šnokhausové. „Přiznám se, že jsem dost dlouho váhala, zda mám do toho jít. Nerada jsem na nástřelné. Ani jsem pořádně nevěděla, o jakou akci se jedná. Předchozí dva ročníky jsem totiž vůbec nezaregistrovala.
A tak jsem po celou dobu přemítala, zda jsem udělala dobře, když jsem se přihlásila. Ale když to mám za sebou, tak si říkám, že to byla zase nová zkušenost. Přijeli mě podpořit nejen lidé ze Svinů, ale i bývalé kolegyně z Krajského úřadu. Všem moc děkuji.
Sice jsem titul Babička roku nezískala, ale snad jsem potěšila nejen mé fanoušky, rodinu, snad jsem neudělala ostudu ani mému rodnému město. Jeho jméno totiž během večera zaznělo mnohokrát.
Babičky, která mě budete následovat ve 4. ročníku v příštím roce? Která zviditelníte Trhové Sviny?“
A jak hlasování 12 porotců dopadlo? Bronzovou babičkou se stala Jiřina Kozáková z Větřní, stříbrnou pak již zmíněná Jaroslava Bočanová z Vimperka a titul si odnesla Zdena Hrůzová z Prachatic, čímž získala právo reprezentovat Jihočeský kraj v celostátním finále v Olomouci.
Zopakovat v něm loňské prvenství Danuše Novákové z Tábora, vítězky krajského kola Babičky roku 2024, nebude rozhodně snadné. Držme ji proto všichni palce!
A vy zkuste přemýšlet o tom, zda byste si to také nechtěli v příštím roce vyzkoušet.
Foto: Markéta Velková
