Když se řekne Boubín, mnoho z nás si představí velmi výrazný šumavský vrchol s nadmořskou výškou 1362 m.n.m. a nádherným výhledem na centrální část Šumavy, někomu se vybaví národní přírodní rezervace Boubínský prales, která je největší téměř nedotčenou plochou původního lesa ve střední Evropě s historií spadající až do poloviny 19. století, ale jen někteří si vybaví tradiční chov jelení zvěře v Boubínské oboře.
Tato obora se rozkládá na východních svazích masívu Boubín, přechází přes několik méně výrazných vrcholů a sahá až po téměř vrcholové partie Bobíka 1265 m.n.m. Jedná se o velmi členitý terén s krásnou šumavskou přírodou, s mnoha bystřinami, kde nadmořská výška kolísá od 750 m.n.m. po 1150 m.n.m.
Historie této obory spadá do konce 19. stol, kdy po znovu vysazení jelení zvěře v této oblasti Šumavy docházelo k výraznějším škodám na zemědělských porostech. Na základě opakovaných stížností došlo k postupnému oplocení oblasti v rozloze cca 3000 ha. Oplocená oblast zasahovala dokonce část Boubínského pralesa. Začátkem 60. let však původní obora postupně zanikla vinou polomů po vichřicích, které na mnoha místech pobořily oborní plot a tím pádem došlo k rozšíření jelení zvěře do okolí. Postupem doby došlo k přemnožení jelení zvěře v okolních honitbách a bylo nutné začít uvažovat o znovuvybudování zařízení pro chov jelení zvěře. K rozhodnutí o nové vybudování obory na Boubíně v částečných obrysech původní obory dospělo tehdejší vedení jihočeských Státních lesů koncem šedesátých let. Nová obora tak byla dokončena v polovině let sedmdesátých s celkovou výměrou 2 335 ha. Společně s oborou bylo vybudováno i zařízení a zázemí pro přikrmování zvěře na zvýšení úživnosti obory a také došlo k vyčlenění poměrně rozlehlých sklizňových a pastevních ploch pro zvěř.
Začátkem devadesátých let bylo z nutnosti snížit poškozování vrcholových partií Bobíka jelení zvěří a také z důvodu vyřešení restitučních požadavků města Volary vyčleněno z obory 395 ha. Současná výměra obory tak činí 1 940 ha.
A právě výše uvedené důvody, krásná lokalita, tradice chovu zvěře a šumavská příroda mě vedla k myšlence uspořádání exkurze do této obory. Díky štědré podpoře města Trhové Sviny z dotačního programu Živé město 2023 jsem měl výrazně lepší možnosti než v předchozím roce, a tak díky tomu jsem začal uvažovat právě o Šumavě a krásné Boubínské oboře. V listopadu loňského roku jsem zkusil napsat žádost na polesí v Mlynářovicích a zhruba po dvou týdnech se mi ozval ředitel polesí Boubín pan Ing. Kříha, abych přijel osobně domluvit, co si to vlastně představuji. Dostalo se mi velice milého přijetí, a tak po dvou hodinách milé konverzace na polesí jsem odjížděl s již načrtnutou představou, jakým způsobem bude naše březnová výprava do obory za jeleny vypadat.
Termín byl naplánován na pátek 22. března, tj. zhruba v polovině období, kdy jelení zvěř přichází o své majestátní koruny, paroží. Základní škola nám vyšla maximálně vstříc, mladí účastníci exkurze byli omluveni z běžné výuky a mohli se tak těšit na zajímavé zážitky z této odborné exkurze. Dopravu jsem zajistil mikrobusem společnosti Stibus a jako další dozor se mnou vyrazila moje manželka Mgr. Jitka Kocinová a kolega z mysliveckého spolku Jan Špilauer.
Po příjezdu k oboře se nás ujal přímo pan ředitel Ing. Kříha a společně se svým kolegou Ing. Klabouchem nás provedl prostory technického zázemí polesí, uspořádali malou přednášku o chovu zvěře a díky ukázněnosti dětí nás dokonce vzali do místní odchovny tetřeva hlušce. Jedná se o opravdový unikát. V celé České republice se nacházejí pouze tři zařízení sloužící k tomuto účelu, tj. umělému odchovu tetřeva hlušce a jeho následnému vypouštění do volné šumavské přírody. Měli jsme obrovské štěstí a mohli jsme tak na vlastní oči spatřit tok tetřevího kohouta.
Po této úvodní části jsme odjeli do samotné obory, do její centrální části nazvané „Na Kubrnech“. Pan Klabouch nám na mapě vytyčil část území, které projdeme s tím, že se sejdeme zhruba po dvou hodinách u jedné z mnoha loveckých chat, kde nás bude čekat občerstvení v podobě opékaní špekáčků. Postupovali jsme všichni společně vytyčeným územím a vnímali krásy přírody. Terén v oblasti je poměrně členitý a tak děti pauzu u táboráku s vděkem přivítaly. Po odpočinku a nabrání sil jsme vyrazili na druhou etapu naší výpravy směrem k východu z obory. Na poslední pastvině, téměř u konce našeho putování, když už jsme všichni byli smíření s tím, že žádné jelení shozy nenajdeme, děti objevily dva čerstvé jelení shozy. Jeden z jelena evropského a jeden z jelena siky Dybowského. Poslední dva kilometry směrem k hájovně v Mlynářovicích tak díky nálezům shozů byly velice svižné, děti úplně ožily, zapomněly na únavu a všichni jsme se plni zážitků vrátili na polesí.
Po přátelském rozloučení na ředitelství jsme pak společně vyrazili autobusem směr Trhové Sviny, kde jsem v pět hodin předali malé účastníky jejich rodičům. Nyní se již opět všichni těšíme na další výpravu za zvěří do krásné jihočeské přírody.
