Znáte ten pocit po návratu z delší dovolené, kdy nevíte, kde začít, čeho se chytit? V naší ZO jsme ale čas na aklimatizaci po letních měsících neměli. Už na 1. polovinu září jsme připravili dva zájezdy. Že jsme se zájemcům trefili do noty, jak se říká, potvrzuje, že kapacita obou byla naplněna několik týdnů dopředu.
A hned první z nich byl velkou výzvou, protože se jednalo o dvoudenní zájezd „Za památkami UNESCO“ na Moravu. Byl velkou výzvou nejen pro nás, organizátory, ale i pro účastníky samotné. Vždyť jen sedm z nich nemohlo uplatnit slevu 65+. Když už se jede tak daleko, tak by tam člověk měl vidět maximum, takže program byl doslova nabitý.
Za naši ZO mohu vyjádřit uspokojení nad tím, jak účastníci respektují nastavená pravidla, a to nejen placení předem, ale i přesnost odjezdu, jenž byl tentokrát už v 6:00.
Časové odhady průběhu cesty vycházely, obavy ze zdržení kvůli stavebním pracím na D1 v Brně se nenaplnily, takže v Kroměříží jsme byli s dostatečným předstihem. To některým umožnilo vystoupat na věž Arcibiskupského zámku, jiným zase projet se „vláčkem“ Podzámeckou zahradou ještě před prohlídkou zámku, který byl několik let restaurován a teprve před několika týdny byl plně zprovozněn kvůli oslavám 25. výročí zápisu zámku a obou zahrad na tzv. Listinu UNESCO.
Člověk musí jen obdivovat um, šikovnost a cit našich předků. V takovém Arcibiskupském sále (Miloš Forman zde natáčel některé scény jeho mnohaoscarového Amadea) by se asi dalo vydržet dlouhé minuty vstřebáváním genia loci.
Ale plánovaný program tomu nakloněn nebyl. Prostor na individuální oběd ani mnozí nevyužili, aby si stačili prohlédnout řadu historických budov na náměstí a v jeho blízkém okolí.
Společně jsme se vydali až do Květné zahrady, která je veřejnosti asi známější než již zmíněná Podzámecká zahrada. V září už tam sice příliš květin nekvetlo, ale její upravenost ve francouzském stylu a možnost se na vše podívat z určitého nadhledu ze střechy galerie nás všechny nadchla.
Vše umocňovalo nádherné slunečné počasí, které ale zároveň trochu ubíralo síly. Krátké posezení v malé kavárničce přišlo vhod před přejezdem do Velehradu, místa našeho přenocování.
Ale ještě než jsme tam dorazili, čekalo všechny jedno překvapení. Kilometr před Velehradem je obec Modrá a v ní archeoskanzen, který nám přibližuje život v období Velkomoravské říše. V Trocnově se teď otevřelo něco podobného, jen z období o několik staletí mladšího.
Přestože účastníci byli z brzkého vstávání, dlouhého cestování, absolvovaných prohlídek unaveni a určitě se už těšili na večeři a spánek, nikdo neodmítl skanzen navštívit. A udělali dobře. Průvodce, zvaný Abbé, vyprávěl zajímavě (a zemitě), přestože už bylo po návštěvních hodinách. Mnozí prý až tady lépe pochopili souvislosti příchodu Cyrila, Metoděje (a dalších kněží na Moravu) a dopady jejich příchodu na další vývoj regionu.
Nedalo se ale nic dělat, jeptišky v Poutním domě Stojanov na nás čekaly s večeří, takže jsme museli Vekou Moravu opustit a dorazit i ten poslední sobotní kilometr. Samotné ubytování bylo pro všechny nezvyklé, protože nikdo dosud v žádném poutním domě nenocoval. Dvoulůžkové, jednoduše vybavené pokoje, společné sociální zařízení na chodbě. Všechny určitě také v jídelně překvapila samoobsluha při nákupu nápojů, a to i samoobsluha při placení v hotovosti.
Ráno někteří využili možnosti navštívit od 7:00 mši v místní bazilice. Díky ochotě jeptišek stihli i snídani, která byla domluvena až na 7:45. Komentovaná prohlídka vnitřních prostor baziliky musela ale skončit do začátku další mše, takže jsme asi neměli tolik času, kolik bychom si byli přáli.
Naložení osobních věcí a odjezd do Valtic, dalšího místa, které si letos připomíná 25 let od zápisu na Listinu UNESCO. Tady jsme předpokládali, že někteří by už kvůli hodinové prohlídce do zámku raději nešli, a proto byla připravena možnost si zvolit okruh Knížecí pokoje v poloviční časové dotaci.
Dojmy z prohlídek jsme trávili společně s rychlým obědem a hurá do lednice, tedy do Lednice s velkým písmenem „L“, nedílné to součásti rozsáhlého areálu.
Původně jsme se zde měli pouze procházet zahradami, popř. absolvovat plavbu k minaretu, ale nakonec ještě 12 účastníků chtělo vidět zámek nejen zvenku. Ostatní se rozptýlili po zahradě, skleníku. Jen několik jednotlivců stihlo jet lodí k minaretu a dokonce vystoupat více jak 300 schodů do posledního poschodí.
Přestože se výprava v Lednici atomizovala (individualizovala), u autobusu jsme se sešli všichni včas. D1 u Brna nás opět mile překvapila hladkým průjezdem a žádnou nehodou až do Humpolce, takže doma jsme byli i díky klidné a bezpečné jízdě p. Waldingera z firmy Stibus v předpokládaném čase.
Mnozí si ale příliš neodpočinuli. Už následující sobotu (16. 9.) vyrazili milovníci Šumavy s průvodkyní paní Bartyzalovou „Za přírodou, historií a energií Šumavy“ do Sušice a centrální Šumavy.
Program byl oproti předchozím výletům na Šumavu trochu odlišný. V Sušici všichni navštívili Muzeum Šumavy, kde viděli v akci ozvučený a pohyblivý betlém. Prošli se centrem města, kde se od paní Bartyzalové dozvěděli řadu zajímavostí o historických budovách (radnice, farní kostel sv. Václava), viděli kameny zmizelých, či filmová místa. Kapli Anděla Strážce a rozhlednu na vrchu Svatobor viděli jen z města. Na místa samotná se zatím nedostalo, určitě se na ně podíváme v některém z dalších výletů.
Neplánovaným překvapením byla návštěva kapucínského kostela sv. Felixe s klášterem. Byly zpřístupněny jen kvůli nám. Kapucínský kněz (pod hábitem měl vojenské maskáče) naše poutníky vpustil i do zahrady, zodpověděl řadu zvídavých dotazů a na závěr naší výpravě požehnal.
Na městském hřbitově jsme došli k místům posledního odpočinku významných osob, např. Vojtěcha Scheinosta, zakladatele sirkařské éry v Sušici, Pavla Svobody, autora pohyblivého betlému či Emila Kintzla, učitele, znalce Šumavy, kterého v seriálu Modrava ztělesnil Ladislav Mrkvička.
Kostel v Dobré Vodě u Hartmanic byl sice zavřený, ale vnitřní prostory byly velmi dobře viditelné skrze vstupní mříž. Viděli jsme tedy místní raritu – skleněný oltář, skleněnou křížovou cestu a některé další skleněné artefakty od sklářky Vladimíry Tesařové.
Mnozí využili možnost nabrat si vodu v přilehlé studánce. Má být léčivá, dokonce i zázračná.
V kostele se připravoval koncert Jaroslava Svěceného, takže jsme nakonec viděli a slyšeli více, než jsme plánovali.
Přes farní kostel sv. Vintíře (jediný v ČR – ostatní tohoto jména nejsou farní) jsme došli k samotě Pustina. Při stoupání na Březník do výšky 1 006 m n. m. jsme narazili na kapli nesoucí jméno, koho jiného, než sv. Vintíře.
Po cestě jsme byli Jitkou Bartyzalovou seznamování s řadou osobností, počínaje sv. Vintířem, MUDr. Zdeňkem Kostrouchem (tzv. šumavský doktor na kole, legenda a dobrý člověk) nebo Eliškou Haškovou Coolidge (tajemnice pěti amerických prezidentů).
Počasí bylo slunečné, no prostě nádherné, takže takové byly i výhledy na Pancíř, Kašperk, Poledník a další místa.
Jenže čas je neúprosný, a tak přišel čas návratu. Zastavili jsme se ještě na krátké občerstvení v Chatě Rovina a vydali se autobusem dopravní firmy Stibus zpátky. Poděkovat tak musíme nejen firmě za pohodlný autobus, ale i řidiči p. Nechvátalovi, za bezpečnou jízdu, vstřícnost a ochotu pomoci.
A protože paní Bartyzalová na konci cesty již sdělila termíny výletů „Za přírodou, historií a energií Šumavy“ v příštím kalendářním roce, první zájemci se ozývají, aby si zajistili místo včas. A to i přesto, že lokality jsou zatím v jednání.
Ve čtvrtek 21. 9. jsme zahájili podzimní sezonu „tanečků“. Uzávěrka říjnového čísla byla ale ve středu 20. září, takže jak se povedly, se dozvíte až v listopadovém vydání TSL.
Co ale víme už dnes je, že v lednu má být zahájena rekonstrukce kulturního domu, takže musíme začít hledat nový prostor. Moc možností v T. Svinech ale bohužel není.
V říjnu vyrazíme (sobota 14. 10.) Po stopách koněspřežky (obsazeno) a také do lázní v Gmündu (středa 25. 10.), kam teprve začneme přihlášky přijímat.
Novinkou je i naše vývěsní skříňka v podloubí (Žižkovo nám. 28), která rozšiřuje možnosti, jak se k vám mohou dostat informace o našich aktivitách.
Děkuji za váš dosavadní zájem a věřím, že se spolu setkáme na dalších akcích.
