Školní prázdniny se překlopily do své druhé poloviny. Člověk si musí povzdechnout, jak ten čas letí.
A pokud máte co dělat, tak letí ještě rychleji. A teď nemám na mysli jen práci jako takovou, ale i nejrůznější volnočasové aktivity. Věřím proto, že letní měsíce trávíte podle svých představ a relaxujete nejen fyzicky, ale i psychicky. I když v těch vedrech ….
V minulém vydání TSL jsem vám slíbil, že se vrátím k poznávacímu zájezdu, který naše ZO pořádala v sobotu 24. června, tedy po uzávěrce červencového vydání.
Předpověď počasí nebyla sice úplně ideální, ale zase ne až tak špatná. Avizovaný ranní déšť opravdu ustával, takže zatímco první polovina účastníků byla v Purkarci uvnitř místní Síně vorařství, druhá se mohla projít k novému přístavišti již bez deštníků.
Postupné vyjasňování oblohy se ale moc nepotvrdilo, protože při našem odjezdu z Purkarce pršelo docela vydatně. Naštěstí ne dlouho. Při vystupování u Infocentra JETE jsme už ani moc nezmokli.
Ale hlavní pro nás stejně bylo to, co jsme viděli. Troufnu si říci, že asi jen málo lidí u nás zaregistrovalo, že 1. prosince loňského roku bylo vorařství zapsáno na tzv. listinu UNESCO. Stalo se tak po mnohaletém úsilí České republiky a dalších pěti států (abecedně - Lotyšsko, Německo, Polsko, Rakousko a Španělsko). Věděli jste, že tradice plavení vorů sahá až do 11. století? Nebo že plavecký kapitán, zvaný vrátný, musel skládat náročné zkoušky? A že jejich úspěšné složení ho opravňovalo k plavení vorů pouze na určitém úseku řeky? Ne, nebyla to rozhodně lehká práce, navíc byla i hodně nebezpečná.
Dovolím si tvrdit, že toho o této profesi, dnes již zaniklé, víme hodně málo. Chcete-li se o plavcích (ne vorařích) dozvědět více, určitě se zastavte v Purkarci, kde se o udržení tradice stará spolek Vltavan. Informace o voroplavbě si pak můžete rozšířit i v Městském muzeu v Týně n. Vlt., kde je jí věnována jedna část expozice.
Všemi velmi očekávaná byla také prohlídka JETE. O prázdninách jsou sice možné i fyzické návštěvy areálu (kapacita prohlídek byla vyčerpána za necelé tři dny!), ale my jsme měli rezervovanou prohlídku elektrárny pomocí tzv. virtuálních brýlí. Díky nim jsme se dostali do míst, kam se nedostane ani většina z 1 700 zaměstnanců (bez dodavatelských firem). Byli jsme u reaktorů, vany s vyhořelým palivem, v úložišti vyhořelého paliva, v chladicích věžích, dokonce jsme se i pomocí dronu dostali nad ně a mohli se porozhlédnout po okolí elektrárny. No, kde u nás najdete rozhlednu 155 m vysokou?
Zajímavé určitě jsou i další části expozice v místnostech v několika poschodích. Doporučuji ale, abyste si nejprve prohlédli expozici a teprve poté vyrazili do virtuální reality. Je prostě unikátní. Jo, a vše je zdarma!
Při odjezdu z JETE už se na nás usmívalo sluníčko. Právě včas. Čekal na nás totiž výletní parník. Spíše bych měl říct, že na nás čekal parníček, protože jsme se zase museli rozdělit, abychom loď nepřetížili. A tak s naší výpravou musel k soutoku Vltavy s Lužnicí dvakrát.
Druhá polovina zatím vyrazila na oběd. Časově to vyšlo parádně. Když naobědvaná skupina přicházela k molu, první skupina právě z lodi vystupovala. Sluníčko příjemně hřálo, takže se nám vylepšila i nálada.
Přesun do již zmíněného městského muzea nebyl dlouhý. Mnohé v něm lákala zejména expozice vltavínů. Mají tam i nalezené ve Slavči či v Nesměni, tedy ne až tak daleko od našeho města. Ale ani další části muzea, např. loutky, osobnosti regionu, či vojenská historie Týna nezůstaly bez povšimnutí.
Závěr dne jsme strávili na vrchu Semenec, kde je nejen rozhledna (vysoká něco málo přes 4m), z níž se můžete podívat na město i údolí Vltavy zaříznuté do okolní krajiny, ale také přírodovědné muzeum. Počasí přálo příjemné procházce. Po krátkém společném úvodním seznámení si mohl každý projít areál individuálně částmi, které ho nejvíce zaujaly, např. v českém lese, či mnoha druhy borovic z celého světa, rosáriem nebo bylinkovou zahradou.
Vstřebávání zážitků a dojmů z poznávacího výletu tak při zpáteční cestě narušily jen informace o dalších akcích připravovaných naší ZO SPCCH. A jaké informace to byly?
První zářijovou akcí bude zájezd „Za památkami UNESCO“, tentokráte na Moravu. Proto bude dvoudenní. Větší část soboty 9. září strávíme v Kroměříži při prohlídce Arcibiskupského zámku, Podzámecké a Květné zahrady.
Navečer se ubytujeme ve Velehradu, v poutním domě Stojanov (od úmrtí tohoto arcibiskupa letos uplynulo 100 let), kde nám místní obyvatelky připraví večeři i snídani (tvrdí o sobě, že vaří velice dobře). Ráno po snídani to na prohlídku místní slavné baziliky budeme mít jen pár metrů.
Zájezd začne návštěvou míst na zapsaných na listině UNESCO v Kroměříži, a návštěvou míst zapsaných na listině UNESCO jej také zakončíme. Lednicko-valtický areál je pojem nejen v naší zemi, ale i v zahraničí (zájezd už je ale v této chvíli obsazen, další zájemci mohou být zapsáni už jen na čekací listinu).
O týden později, v sobotu 16. září, se s průvodkyní Jitkou Bartyzalovou podíváme opět na Šumavu, tentokráte to bude do Sušice a jejího blízkého okolí. Bližší informace jste mohli vidět v samostatném plakátku, uveřejněném v TSL č. 7 (zbývají poslední 4 místa). Ale na základě zkušeností z červnového výletu do Srní si dovolím říct, že ani náhradníci nejsou bez šance.
Že se v říjnu (v sobotu 14.) vydáme „Za poznáním, zábavou a pohodou“ na zájezd pod názvem „Po stopách koněspřežky“ už jsem avizoval. Dovolím si tvrdit, že v povědomí máme koněspřežku určitě všichni. Ale o jak unikátní záležitost se jedná, to si asi uvědomuje už jen málokdo. Snad budeme po této akci mít větší pocit hrdosti na to, že jsme Jihočeši.
Pod vedením PhDr. Ivo Hajna, člověka, který se historií tohoto díla zabývá už roky, projdeme v Českých Budějovicích pěšky trasu od Lannovy loděnice u Dlouhého mostu ke strážnímu domku na Mánesově ul. a pak autobusem vyrazíme po trase Včelná, Kamenný Újezd - Doly, Holkov, Bujanov, Rybník (v uvedených místech vždy krátká zastávka) do rakouského Kerschbaumu, kde mají nejen krásné muzeum, ale kde si můžeme na vlastní kůži vyzkoušet cestování po koněspřežce v replice osobního vozu. Snad mohu doplnit, že na účastníky čekají ještě nějaká překvapení. Ale to neříkám kvůli zvýšení zájmu, protože i na tenhle zájezd už je v této chvíli (20. 07.) naplněna polovina kapacity autobusu.
Chtěl bych požádat účastníky, kteří mají zajímavé záběry z akcí uskutečněných naší ZO, kdyby nám je poskytly k doplnění textu v TSL, popř. prezentaci jinou formou (vývěsní skříňka, webová stránka apod.). Děkuji již nyní za ochotu a spolupráci.
O dalších aktivitách naší ZO si vás dovolím informovat v zářijovém vydání TSL.
Hezký zbytek prázdnin, dovolených, užijte si pouti i Festivalu dechových hudeb a v září se s vámi těším na shledanou.
(spcchts@seznam.cz)
