Začínají prázdniny, dovolené. Určitě i v naší ZO SPCCH potřebujeme dobít baterky (jak se říká). Ale úplně lenošit? Tak to si nemůžeme tak zcela dovolit. Vždyť už na začátku září nás čekají další akce. Ale o tom za chvilku. Nyní se krátce vrátím k našim aktivitám, které jsme uskutečnili od uzávěrky červnového vydání TSL.
Ve čtvrtek 25. 5. jsme v klubovně kulturního domu zakončili jarní, dalo by se říci zkušební, Posezení při hudbě a tanci, tedy tzv. „tanečky“. Sešlo se na nich více květnových oslavenců, takže o to více bylo veseleji.
Pětičlenná Chmelovanka byla skvělá. Repertoár byl dechovkový, tak jako na většině „Posezení“. Nakonec proč ne, vždyť v našem městě se před 110 roky narodil Karel Valdauf, jeden z nejznámějších našich skladatelů polek a valčíků.
Nyní si zkušenosti vyhodnocujeme a uvidíme, jaké novinky do organizace přinesou závěry naší analýzy (jak se dnes honosně říká). Rádi bychom docílili přece jen o něco vyšší návštěvnost. V každém případě bych chtěl poděkovat všem hudbám, které nám na jaře přinesly dobrou náladu, a zejména paní Kocmichové, Markové, Průkové za jejich dosavadní organizaci.
Na konci května (30. 5.) se v Praze konal VIII. sjezd SPCCH v ČR, z. s., který zhodnotil uplynulých pět let činnosti. Dopady covidového období se vzhledem k věkové struktuře členské základny projevily velmi negativně. Přesto se většinu ZO v republice podařilo udržet, včetně té naší. To je důležité zejména proto, že zájmy a potřeby lidí s civilizačními chorobami prakticky žádná jiná organizace v zemi nehájí. Asi není potřeba se zvláště rozepisovat o současných těžkostech, kdy se škrtá, kde se dá (a dovolím si říci - i nedá). Finanční podpora aktivit SPCCH, i jeho pobočných spolků se výrazně snižuje. Financovat aktivity jenom z členských příspěvků není možné. O to více si vážíme toho, že MÚ v našem městě nám poskytl dotaci, která nám pomáhá některé aktivity naší ZO spolufinancovat.
Konání sjezdu bylo také příležitostí ocenit zejména dlouhodobou práci ve prospěch druhých. Nutno zdůraznit, že se v SPCCH jedná o práci dobrovolnou, bez jakékoli finanční, či nějaké naturální odměny. Pro mnohé určitě v dnešní době obtížně představitelné, ale pro mnohé ještě běžné.
Čestné uznání Republikového výboru SPCCH obdržely paní Marie Doubková, paní Helena Kunzová a paní Alena Veselá. Čestné uznání od Okresní organizace SPCCH obdržely paní Marie Marková a paní Jaroslava Průková. Všem oceněným blahopřeji a ještě jednou děkuji za vykonanou práci ve prospěch druhých.
V sobotu 10. 6. 2023 jsme se v cyklu „Za přírodou, historií a energií Šumavy“ vydali v letošním roce poprvé s paní Jitkou Bartyzalovou do vlčího výběhu u Srní a prošli se až k Čeňkově pile. Jak se výlet vydařil, by asi měli zhodnotit jeho účastníci. Ale protože i já jsem byl účastník, mohu za sebe říci, že se mně se výlet líbil. Vlci se nám ukázali ve větším počtu, než jsme mohli doufat, i když na snímku paní Lhotkové je pouze jeden.
Počasí nám podle předpovědi meteorologů nemělo zrovna přát. Ale nakonec jsme měli hodně štěstí a vše dopadlo dobře. Poprchat začalo, až když jsme přicházeli k Turnerově chatě, kde jsme plánovali odpočinek a občerstvení. Jen co jsme zašli do chaty, začalo pršet, Co pršet, přišel slejvák. Naštěstí nepřešel v mírnější a trvalejší déšť. Naopak, začalo svítit sluníčko ještě dříve, než jsme vyrazili k soutoku Vydry a Křemelné.
V místě bývalé Čeňkovy pily nás čekal domácí pan vodník a udělali jsme si společný snímek u soutoku Vydry a Křemelné, místa, odkud už vodní tok pokračuje jako Otava.
Sluníčko svítilo i při nastupování do autobusu. A co byste řekli? Ano, po několika kilometrech se přhnal silný vítr a obloha se opět otevřela. Bylo vidět že, že pan Waldinger z firmy Stibus je opravdu profesionál, protože i v tomhle nečasu jsme měli pocit bezpečí.
Za sebe, tentokráte jako organizátora akce, mohu říci, že jsem spokojen i s přípravou výletu. Došlo v ní k několika změnám. Panovaly proto určité obavy z toho, jak budou přijaty. To, že kapacita autobusu byla naplněna měsíc před termínem, a to jsme museli dopravce požádat o její navýšení na 54 míst, snad dokazuje, že zájem překonal naše očekávání. Sice jako vždy došlo k několika odhlášením těsně před konáním zájezdu, ale přihlášení náhradníci, a také asi hrozba stornopoplatků zajistili plnou obsazenost autobusu.
Přestože nemáme vlastní kancelář s klasickou pracovní dobou, nemáme možnost přijímat platební karty, všichni zájemci provedli úhradu bezprostředně po svém přihlášení. Za to jim musím poděkovat. Chci věřit tomu, že i o naše další akce bude obdobný zájem. Přivítáme proto i vaše náměty na jejich cíle.
V sobotu 24. 6. 2023 jsme se vydali na další výlet, tentokráte v cyklu „Za poznáním, zábavou a pohodou“, v rámci něhož chceme navštěvovat zajímavá místa v jihočeském regionu, ale občas nejenom v něm.
Program výletu nás zavedl do Síně vorařství v Purkarci, návštěvnického centra JE Temelín a do Týna n. Vlt. a prolínala se v něm historie i současnost, příroda i technika. Vorařství bylo koncem loňského roku zapsáno na tzv. listinu UNESCO. Bohužel se docela často chováme k výjimečným věcem okolo sebe netečně. Bylo proto naším záměrem seznámit účastníky s jedním takovým výjimečným fenoménem.
Ale i další místa zařazená do programu nabízela naplnění ústředního motta. Vzhledem k uzávěrce tohoto vydání (20. 6.) vám ale budu moci až v srpnovém čísle TSL sdělit, jak se to vše vydařilo.
A jak to bude s tím lenošením o letních prázdninách? Asi nijak slavně. Nápadů je docela dost, a tak musíme posoudit, na co máme síly, popř. s kým je spojit.
Už delší dobu jsme avizovali, že na Šumavu se s průvodkyní Jitkou Bartyzalovou podíváme v sobotu 16. září. Tentokráte to bude do Sušice a jejího okolí. Bližší informace naleznete v samostatném plakátu. Přestože jej veřejnosti představujeme poprvé, už více jak polovina kapacity autobusu je obsazena. Raději na to upozorňuji, protože váhat s přihlášením asi není úplně nejlepší varianta, zvláště když se s „last minute“ nepočítá.
Že se v říjnu (v sobotu 14. 10.) vydáme „Za poznáním, zábavou a pohodou“ na zájezd pod názvem „Po stopách koněspřežky“ už jsme také avizovali. Dovolím si tvrdit, že v povědomí máme koněspřežku určitě všichni. Ale o jak unikátní záležitost se jedná, to si asi uvědomuje už jen málokdo. Snad budeme po této akci mít větší pocit hrdosti na to, že jsme Jihočeši.
Nejprve si pod vedením PhDr. Ivo Hajna, člověka, který se historií tohoto díla zabývá už roky, projdeme v Č. Budějovicích pěšky trasu od Lannovy loděnice u Dlouhého mostu ke strážnímu domku na Mánesově ul. a pak autobusem vyrazíme po trase Kamenný Újezd - Doly, Holkov, Bujanov, Rybník (v uvedených místech vždy krátká zastávka) do rakouského Kerschbaumu, kde mají nejen krásné muzeum, ale kde si můžeme na vlastní kůži vyzkoušet cestování po koněspřežce v replice osobního vozu.
Zatímco na dva uvedené zájezdy jsem již průběžně upozorňoval, následující zájezd je žhavou novinkou. Opět v cyklu „Za poznáním, zábavou a pohodou“ se vydáme až na Moravu. A protože to je přece jen dál, bude to zájezd dvoudenní.
A kam že to chceme jet? Za památkami zapsanými na listině UNESCO. Začneme v Kroměříži, kde větší část soboty 9. září strávíme při prohlídce Arcibiskupského zámku, Podzámecké a Květné zahrady.
Navečer se ubytujeme ve Velehradu, v poutním domě Stojanov, kde nám místní obyvatelky připraví večeři i snídani (tvrdí o sobě, že vaří velice dobře). Ráno po snídani to na prohlídku místní slavné baziliky budeme mít jen pár metrů.
Zájezd začne návštěvou míst na zapsaných na listině UNESCO v Kroměříži, a návštěvou míst zapsaných na listině UNESCO jej také zakončíme. Lednicko-valtický areál je pojem nejen v naší zemi, ale i v zahraničí.
Mějte se o prázdninách hezky, užijte si dnů volna a mějte jen samé hezké a příjemné zážitky.
