Červen nazýváme měsícem myslivosti. V tomto období se toho v lesích a lukách odehrává velmi mnoho, ale tím nejvýznamnějším je kladení mláďat. Jinými slovy, rodí se a líhnou mláďata nejčastěji se u nás vyskytujících druhů zvěře.
Toto období je ale zároveň také obdobím první zemědělské sklizně, což jsou sena. Zemědělci čekají na vhodné počasí, aby mohli vyjet se svými žacími stroji do luk, aby pokosili již vzrostlou trávu, která je nejčastějším úkrytem pro právě narozená mláďata a to převážně srnčí zvěře. Už ve škole jsme pravidelně chodívali na branný den k rybníku Prelátu, kde jsme každý rok právě v tomto období opékali buřty a při hledání vhodných klacků na napichování buřtů jsme téměř vždy narazili na srnče stočené do klubíčka, které leželo přitisknuté k zemi a ani se nepohnulo. Učitelský doprovod nás vždy důrazně varoval před kontaktem, neboť bylo všem známo, že lidský pach, který utkví na srsti mláděte jej odsoudí k jistému zániku, protože srna odmítá člověkem dotčené mládě přijmout a to pak hyne hlady.
Stejným způsobem tuto pravdivou informaci šíříme dál, ale co nadělat se srnčaty, když se stroje rozjedou do trav? Dříve jsme s myslivci chodili před sečením vyhánět mláďata z luk do lesů a i přes přítomnost lovecky upotřebitelných psů se nám to moc nedařilo. Čerstvě narozené srnče je téměř bez pachu, psům to nic neříká a když leží v metr a více vysoké trávě, museli bychom na ně téměř šlápnout, abychom jej vůbec našli. Dříve sekačky měly malý záběr, jezdily pomaleji a tak se občas něco podařilo zachránit. Co se zachránit nepodařilo, bylo jedním slovem hrůza a nebudu to zde popisovat. O to horší je to dnes, kdy stroje mají mnohametrový záběr sečení a jedou velmi rychle. Základem aspoň malého úspěchu je, včas se dozvědět o sečení, což je ze strany zemědělců zákonná povinnost. Jedno z řešení je umístit do luk akustické a světelné plašiče, které se zdají být účinné, ale ve skutečnosti tomu tak úplně není. Pokud se dají do luk ve správný čas, srny svá mláďata odvedou, ale praxe vypovídá spíš o tom, že to pro zvěř není zas tak rušivý element, kvůli kterému by stávaniště opouštěla. Plašiče pískají, blikají a srnčí se nadále zdržuje v místech, kam se chystá vjet smrtící technika. Do toho ještě nějaký šikovný aktivista pošle udání, že se pro záchranu zvěře neudělalo maximum, protože právě našel posekané srnče a je opět o čem diskutovat.
Ano je to smutné, ale ze zkušenosti mohu napsat, že na 2 metry to srnče skutečně vidět není a ono z té trávy na rozdíl od dospělých kusů zkrátka nevyskočí a je instinktivně přitisknuté k zemi. Doba jde kupředu a tak se před krátkým časem objevily drony, díky kterým výrazně poklesly ztráty na zvěři a její utrpení. A jak to funguje a co to ten dron vlastně je? Velmi zjednodušeně lze napsat, že se jedná o malou dálkově řízenou speciální helikoptéru vybavenou dvěma kamerami. Někdy nazývanou jako kvadrokoptéra, neboť má čtyři vrtule a tichý elektromotor řízený za pomoci ovladače s displejem, která nám zprostředkuje reálný obraz, který z výšky pod sebou „vidí“ dron. Ta nejdůležitější kamera, kterou nese, je vlastně termovize, která je schopna zaznamenat tepelný bod na vzdálenost dle parametrů i více než 1 kilometr. Je dokonce vybavena funkcí vyhledávání nejteplejšího bodu na monitorované ploše, což v případě tělesné teploty zvěře v ranní chladné louce je naprosto bezchybné. Druhá kamera je s vysokým rozlišením a umožní přesnou kontrolu přes výkonnou optiku, která nám ukáže, zdali je to, co termokamera zaznamená, skutečně zvěř, nebo jen vyhřátý kámen, nebo právě opuštěný záleh, kde zvěř odpočívala.
Vše se odehrává dle terénu přibližně ve výšce osmdesáti metrů a je to velmi přesné. Dokonce lze souřadnice spolehlivě identifikovaných bodů ukládat do paměti na monitorované ploše. Na tato místa jsou naváděni ti, co se rozhodli pomáhat zvěř zachraňovat. Nutností je být vybaven rukavicemi, raději ještě natrhat trsy trávy, skrze které srnče odchytneme, dáme do připravené přepravky se kterou jej odneseme na okraj lesa do stínu a ponecháme schované do doby, než stroje skončí svoji práci. Přepravky musí být dostatečně provzdušněné, to znamená, že musí mít dostatečný počet větracích otvorů, které nesmí mít ostré hrany, aby se srnčata neporanila a mohla tak komfortně přečkat několik hodin přiklopena přepravkou, která je ještě kolíky připevněna k zemi.
Pak stačí, aby někdo znal místa úkrytu a došel srnčata pustit na svobodu, kde už si je instinktivně srny najdou, aby se o ně mohly dále starat. Instinkt je natolik silný, že kolikrát nalezené srnče budí dojem opuštěného mláděte, ale ve skutečnosti je srnou odloženo na dlouhé hodiny, aby se později pro něj mohla vrátit a za pomoci typického pískání se vzájemně dohledají. Tolik k záchraně pomocí dronů, kde je asi tak 90% úspěšnost. 100% lze těžko dosáhnout, protože některá vyspělejší srnčata se již chytit nenechají, odběhnou do lesa, aby se vzápětí vrátila, a to se jim bohužel stane osudným. Ze zemědělských strojů není dost dobře možné zvěř včas zaregistrovat, tak nezbude, než včas myslivcům nahlásit místo a dobu sečení, aby pomohli, jak mohou. Pak už je to na několika obětavcích, kteří vstoupí do rosou promáčené trávy vysoké po prsa a nechají se navádět dronem. Kromě myslivců se účastní dobrovolníci, kteří přijíždějí mnohdy i z několika desítek kilometrů vzdálených míst. Klíčový je kontakt na „dronaře“, který nemusí mít zrovna čas, a proto využíváme více kontaktů. Myslivecký hospodář má úlohu jakéhosi dispečera a na základě informací od zemědělců kontaktuje majitele dronů, dále dobrovolníky a v neposlední řadě členy místního mysliveckého spolku. Je to velmi náročné, protože informace se kolikrát dozví jen pár hodin před samotným sečením.
Kamenem úrazu je zpravidla čas. Odpoledne, když je teplo, termokamera zachytává mnoho falešných stop a stejně se ponejvíce seče v dopoledních hodinách, kdy přímo po ránu jsou teploty nejnižší a termokamera je tak nejúčinnější. Proč kámen úrazu? Většina z nás chodí do zaměstnání a pracovní doba je mnohdy od 6:00 hodin, tedy v době, kdy bývá sraz dobrovolníků a klíčového dronaře s jeho výbavou, na které stojí základ úspěchu při záchraně mláďat. Nezbývá, než využít třeba i hodinu času od 5 do 6 hodin ráno a pak dokončit akci s lidmi, kteří pracují později, nebo jsou v penzi, což je ale pro některé fyzicky náročné. Není potřeba mnoha lidí, ale každý je plně využit. Kdo může, jde s připravenou přepravkou na místo, na které jej po telefonu naviguje jakýsi navigátor, který má instrukce od dronaře, nebo jde přímo pod dron, který se nad vyhledaným srnčetem vznáší, aniž by jej skrze několik desítek metrů čítající výšku nějak rušil, či stresoval. V případě malé louky je třeba minimálně 3 osob včetně obsluhy dronu. Velké komplexy už je dobré zajistit třeba trojnásobkem personálu s tím, že když je větší a výkonnější dron, stačí 1, ale 2 drony jsou samozřejmě na mnohahektarových plochách praktičtější. Po posečení už to zvládne pustit jediný člověk. Přesto se mnohdy scházíme složitě a jsme vděčni právě za dobrovolníky, mezi kterými nechybějí i samotní zemědělci.
No a nakonec to nejdůležitější. Když opomeneme, že pro pilotování takového dronu musí být zkoušky a registrace, je třeba mít na takové šikovné zařízení finanční prostředky. Větší výkonný dron, který má práci tak na hodinu a má daleko kvalitnější rozpoznávací schopnosti, lze pořídit za tři čtvrtě milionu korun. No a protože to není samozřejmé, že zrovna přijde někdo s takovým dronem, jsme rádi za pomoc i s menším dronem, který to má tak na 2-3 hodinky, musí pečlivěji kontrolovat obeznaná místa a jeho pořizovací cena je cca 150 000 Kč. Za každou účast dronů jsme se rozhodli finančně přispět jejich majitelům, protože je jejich dobrá vůle, že nám pomohou a to je nezpochybnitelné. Aspoň jim přispějeme troškou na tak nákladnou, ale velice užitečnou hračku. Nákup vlastního dronu je pro nás zatím nereálný, byť se ukázalo, že je to zatím ta nejúčinnější metoda, jak zachránit zvěř, která mnohdy krutě umírá z důvodu smrtelných zranění rotujících lišt zemědělské techniky. A pro zajímavost uvádím, že jsme tímto způsobem, tedy za pomoci dronů, zachránili jen v letošním roce několik desítek srnčat, zajíce, daňče a dokonce i hnízdo plné kachních vajec v podmáčené části louky.
