608 436 941

Užíváme si léta nebo „užíváme“ si léta?

Autor: Jiří Krauskopf, předseda ZO SPCCH | Zveřejněno: čtvrtek 20. června 2024 | 5x

Tak to samozřejmě při psaní těchto řádek nevím. Záleží to nejen na počasí samotném, ale i na tom, jak komu které vyhovuje a samozřejmě na řadě dalších okolností (např. na zdraví). A tak mohu věřit, že si každý najde něco pozitivního.

Na úvod se ale musím vrátit k hádance, kterou jsem v minulém čísle položil. Abyste nemuseli červnové číslo TSL hledat, zopakuji ji: Která kaplička v římovské křížové cestě je postavena zády k silnici a proč? Nápověda pod článkem byla, že v době stavby kapličky nebylo vše tak, jako dnes. A jestliže se kapličky stavěly vždy čelní stranou k cestě, a ona k ní dnes stojí zády, musela cesta tehdy logicky vést jinudy než dnes. A pro doplnění uvádím, že se jedná o kapličku č. 17 Velký Pilát. Můžete se o tom přesvědčit sami, pokud si uděláte příjemnou vycházku.

Uplynulé týdny jsme měli opět, dalo by se asi říci tradičně, dost nabité.

V pondělí 27. 5. se příznivci dechové a taneční hudby sešli naposledy na jaře v tanečním sále KD. To příznivci country hudby se v kavárně restaurace Junior sešli před prázdninami hned dvakrát (24. 5. a 7. 6.).

O víkendu 24. – 25. 5. jsme uskutečnili dvoudenní zájezd do zahraničí. Vloni jsme dvoudenní zájezd už realizovali, ale přece jen zájezd do zahraničí je poněkud náročnější, než zájezd na Moravu. Zvláště když si jej nekupujete hotový u nějaké cestovní kanceláře, ale celý program si zabezpečujete vlastními silami.

Těší nás proto, že ohlasy účastníků jsou příznivé. Opět nám přálo počasí, byť předpověď říkala, že pravděpodobnost deště je až 65%. Ne že by nám nepršelo, ale naštěstí to bylo vždy, když jsme se přesouvali k dalšímu cíli naší cesty.

A těch jsme měli více než dost. No, posuďte sami. Nejprve jsme zastavili v malém městečku Rohrau. Asi málokdo o existenci tohoto městečka ví. Už 500 let zde vlastní rodina Harrachů (víte, že tento rod pochází z jižních Čech?) zámek. Důvodem nebylo, že se sem na začátku 18. stol. přivdala Kateřina Alžběta Buqouy, ale že v zámku se nachází nejrozsáhlejší soukromá sbírka obrazů, zejména španělských a neapolských malířů, která je odborníky označována za nejcennější sbírku obrazů v Rakousku.

V městečku je také muzeum bratří Haydnů. U nás spíše známe staršího Josepha, ale v Rakousku si velmi cení i díla mladšího Michaela.

Pak jsme se na časové ose přesunuli o stovky let zpátky, protože jsme navštívili Carnuntum, tedy vykopávky antického města. Je zde několik návštěvnických lokalit. My navštívili vykopávky vlastního města a Heiden Tor, čili Pohanskou bránu, která stávala před městskými hradbami.

Zastávka v Bad Deutsch Altenburgu nás zase posunula o 1 000 let k naší současnosti. Podívali jsme se na románskou rotundu a hned vedle stojící vzácnou gotickou baziliku Nanebevzetí Panny Marie.

Přejeli jsme most přes Dunaj a ocitli se v oblasti Marchfeldu, neboli Moravského pole. Ano, oblasti, kde po bitvě u Kressenbrunnu (1260) vzešla hvězda českého krále Přemysla Otakara II., kde ale také svůj život v bitvě na Moravském poli (1278) skončil.

Zastavili jsme se u jeho pomníku (je teprve z r. 2015) na Otakarplatz v městečku Marchegg, které založil o 4 roky dříve než Č. Budějovice. (foto č. 1) Toto královské město ale kvůli jeho úmrtí nikdy nedosáhlo plánovaných rozměrů.

Také další cíl byl spojen s Přemyslem Otakarem II., protože se zde v 19 letech oženil s Markétou Babenberskou, které tehdy bylo již 48 let. Ano, naším cílem byl to Hainburg, přesněji to byla zřícenina hradu na vrcholu kopce vypínajícího se nad městem.

A protože Hainburg je nejvýchodnějším rakouským městem, není divu, že z hradu je Bratislava, kde jsme měli zajištěné ubytování, opravdu co by kamenem dohodil.

My jsme kamenem neházeli, my jsme do hlavního města Slovenska dojeli autobusem. Sobotní program byl dost náročný, takže se na večeři nikdo moc nezdržoval, protože i v neděli nás čekal náročný program.

Pěší procházka historickým centrem Bratislavy zabrala celé dopoledne. A to jsme si některé úseky zkrátili využitím městské dopravy. Do centra jsme z našeho ubytování jeli električkou, tedy tramvají, a od Prezidentského paláce na Bratislavský hrad trolejbusem.

Se zajímavostmi rodného města nás seznamoval historik dr. Tomáš Černák. Dozvěděli jsme se tedy nejen řadu věcí, které v průvodcích nenajdete, ale opět jsme si tak mohli připomenout libozvučnost slovenštiny.(foto č. 2)

Dopolední procházka vyvrcholila na vyhlídkové terase nad restaurací UFO ve výšce 95 m. Panorama Bratislavy jsme si tedy prohlédli také z druhé strany, než předtím z Bratislavského hradu.

Ale domů jsme se stále ještě nevydali. Čekal nás totiž ještě krátký přejezd na Devín, historické místo nad soutokem Dunaje s Moravou. Zatímco zbytky hradu zde stojí už několik staletí, Brána Slobody byla přímo na soutoku instalována na památku obětem snahy o překonání státní hranice před rokem 1989 teprve v r. 2005. (foto č. 3)

Když jsme po návratu z hradu nastupovali do autobusu, byli jsme sice unaveni, ale protože se na nás usmívalo sluníčko, nastupovali jsme přece jen s příjemnými pocity.

Mnohá zajímavá místa jsme navštívit nemohli, ale alespoň jsme si o nich leccos po cestě řekli (Maissau, Klosterneuburg, Schwechat). Řekli jsme si ale také o známých lidech, s těmito místy spojenými (Hundertwasser, Kafka, Happel).

Bohužel další připravený zájezd už takhle dobře nedopadl. V sobotu 1. června byl Den dětí. Proto jsme na něj připravili zájezd do plzeňské Techmánie. Ta nabízí mnohé zajímavé věci pro všechny věkové kategorie. Věřili jsme proto, že se do ní pojedou podívat nejen děti, ale i jejich rodiče nebo prarodiče. Přestože děti do 12 let měly dopravu, jako náš dárek pro ně, zdarma, zájemců nebylo ani dvacet, a tak nám nezbylo jiné řešení, než zájezd zrušit.

Ve čtvrtek 20. 6. se uskutečnila poslední přednáška z cyklu přednášek se zdravotní tématikou. Doc. Kukačka v nich prezentoval řadu alternativních názorů, což někteří účastníci příliš nepochopili. Bohužel i tady se projevuje aktuální nevstřícnost k jiným názorům. Prostě, co nezapadá do mého názoru, je špatně. Doc. Kukačka své zkušenosti nikomu nevnucoval. Je na každém, aby se nad jeho vyjádřeními zamyslel.

V úterý 18. 6. se smíšený tým naší ZO (Hambergerová, Hohenbergerová, Krauskopf, Pavel) poprvé zúčastnil Sportovních her seniorů organizovaných Krajskou radou seniorů. A protože se jednalo už o 10. ročník, zúčastnila se jej rekordní účast, 166 účastníků z celého kraje. Odpovídalo tomu i složení čestných hostů (hejtman Kuba, náměstkyně hejtmana Kozlová, předseda KS ČUS Vavroch, krajský ředitel PČR Procházka, předsedkyně Rady seniorů Desatová). Pro účastníky bylo připraveno šest stanovišť, a protože sluníčko nejen svítilo, ale také od rána hodně pálilo, nebylo to jednoduché ani při pohybu, ani při čekání ve frontě.

Výsledek asi není tak podstatný. Důležitější jsou zkušenosti, protože z úst členek našeho týmu zazněla otázka, zda bychom něco podobného neudělali doma sami. Nápad je to sice lákavý, ale … Samo se to neuspořádá, a obávám se, že ani zájem o aktivní zapojení se, by nebyl příliš velký. Ale na to, proč je v našem městě taková zvláštní atmosféra si nezadat, nedostat se do řečí, by asi lépe odpověděl nějaký sociolog. Ale třeba se mýlím a zájem bude.

Poslední aktivitou před prázdninami byl výlet do šumavské přírody pod vedením průvodkyně paní Jitky Bartyzalové mezi Kvildou a Modravou (22. 6.). Jak přálo počasí, co vše se od paní Jitky účastníci zajímavého dozvěděli, co zažili, to se dozvíte v dalším vydání TSL.

Prázdninové období sice pro nás nebude tak hektické, ale úplně lenošit nebudeme, ani vlastně nemůžeme. V sobotu 27. července čeká další výlet na Šumavu. Vydáme se na Třístoličník, Trojmeznou a Plechý, nejvyšší vrchol české strany Šumavy. A aby to bylo ještě zajímavější, vydáme se na trasu z bavorské strany, takže během výletu se projdeme po území tří států..

V srpnu se vydáme za kulturou, konkrétně v pátek 9. navštívíme divadelní představení Veselý Windsor v podání vltavotýnských ochotníků, abychom se na vlastní kůži přesvědčili, že otáčivé hlediště není jen v Č. Krumlově.

Samozřejmě se budeme muset věnovat i přípravě podzimních akcí, např. třetímu letošnímu výletu na Šumavu (14. 9.) nebo podzimnímu týdennímu rekondičnímu pobytu ve Spáleném Poříčí (6. – 12. 10.), ale o nich podrobněji až v srpnovém vydání TSL

Takže příjemné prožití prázdninových měsíců.

Přílohy:

foto č. 1 – Účastníci u pomníku Přemysla Otakara II. v Marcheggu (foto autor)

foto č. 2 – Účastníci při dopolední procházce Bratislavou před kostelem Nejsvětější Trojice (foto

 Černák)

foto č. 3 – Brána Slobody (foto Musílková)