*6. 8. 1944 – †14. 8. 2026
„Jenom život, který žijeme pro druhé, stojí za to.“ – A. Einstein
V pátek 14. srpna 2026 nás ve svých 82 letech nečekaně opustila paní Mgr. Marie Homolková, velká osobnost trhovosvinenského školství a dlouholetá ředitelka Zvláštní školy Trhové Sviny, později Mateřské školy, Základní školy a Praktické školy Trhové Sviny.
Marie Homolková pocházela z Petříkova, avšak větší část svého života strávila v Trhových Svinech. Vystudovala učitelství pro první stupeň a zeměpis pro druhý stupeň na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a následně vyučovala na základních školách v Todni, Horní Stropnici a Trhových Svinech.
Od školního roku 1986/1987 se Marie Homolková stala ředitelkou nově založené Zvláštní školy Trhové Sviny, pod níž byla později připojena tři alokovaná pracoviště – Zvláštní škola v Byňově, Pomocná škola v Českých Budějovicích a Zvláštní škola v Týně nad Vltavou. Ve funkci ředitelky školy působila až do 1. ledna 2004, kdy nastoupila do řádného důchodu.
Krátce poté oslovil paní Homolkovou ředitel Základní školy v Nových Hradech a nabídl jí pracovní místo na rok. Nakonec zde vyučovala neuvěřitelných deset roků, až do svých 77 let, kdy musela skončit ze zdravotních důvodů. Ještě dlouho však říkala, že kdyby jí zdraví dovolilo, vrátila by se ráda za katedru.
Jsem velmi vděčný za to, že jsem mohl paní Homolkovou osobně poznat. Poprvé jsme se setkali před třemi lety, když jsme spolu připravovali vůbec první rozhovor do městské kroniky – o speciálním školství v Trhových Svinech a okolí. Při tomto setkání i všech dalších, která následovala, jsem nepřestával obdivovat její všeobecný rozhled, elán, jasnou mysl a pedagogické schopnosti.
Nejenže se Mgr. Marie Homolková zapsala do dějin místního školství, ale zároveň je sama mnoho let utvářela – díky tomu má v historii Trhových Svinů své pevné místo.
Ve vzpomínkách a srdcích těch, kteří ji měli rádi, bude žít dál.
mp
Moji žáci se mě často ptají, kdy a proč jsem dostala nápad stát se učitelkou. Vždy jim odpovídám, že to vím naprosto přesně. Bylo to v době, kdy se třídní učitelkou naší 2.B tehdejší ZDŠ T. Sviny stala paní učitelka Marie Homolková.
Už tehdy jsem poznala, že se jedná o pedagožku, která je zcela oddaná svému povolání a můj obdiv k ní rostl každým dnem. Těch pomůcek, které si pro nás sama vyráběla, vyučovací hodiny, které měly švih a spád, svatá trpělivost paní učitelky s těmi, kdo byli trochu pomalejší.
Nechyběla přísnost, ale i spravedlivost a hlavně obrovská empatie - paní učitelka na každém z nás okamžitě poznala, když jsme nebyli ve své kůže a měla pro nás vždy pochopení.
Už ve svých osmi letech jsem si tedy řekla, že chci být jednou taky taková paní učitelka - taková, která vždy vše vysvětlí ještě jednou a znovu, pozná, když jsou žáci unavení a vzpruží je nějakou hrou a pak se s nimi ráda a nahlas něčemu zasměje. Smích paní učitelky byl vždy od srdce a já jsem byla pokaždé šťastná, když jsme se už jako dvě pedagožky potkaly, poklábosily a mně se povedlo ji rozesmát. Ten smích mě vracel do dětství a moc mi bude chybět.
hh