608 436 941

Dopis Ježíškovi

Autor: | Zveřejněno: 26. listopadu 2020 | 21x

 Vánoce

 Už když jsme česali Až když jsme seděli Na okna zadýchal 

 na podzim ovoce, v pohádkách u peří, andílek ztracený,

 srdce nám šeptalo, bílý kůň s Martinem zazpíval líbezně,

 že budou Vánoce. zazvonil u dveří. ztichli jsme jak pěny.

 K. Koval

Milý Ježíšku, chtěl bych ti napsat, co se u nás na Zemi děje. Kromě normálních radostí a starostí, které lidi mají, přilétl k nám z velké země - Číny silný virus podobný chřipce nazvaný COVID 19. Tato velká zem, která nám přinesla vynález střelného prachu, papíru,postavila velkou zeď, která je (prý) vidět z vesmíru, nám poslala virus. Z posledních výzkumů vyplývá, že virus nebyl vytvořen uměle, ale unikl z laboratoře na pokusném zvířeti ve městě Wuchanu. První příznaky se objevily v Evropě letos na jaře. Nikdo nevěděl, jak se bude virus chovat a co všechno může způsobit. Lidstvo spojilo své síly a vědomosti a začalo bojovat s tímto virem. Naše republika nebyla také připravena, a tak si lidé jeden z ochranných prostředků, roušky. začali šít sami. S postupujícím teplem a zásahy zdravotníků se zdálo, že nás virus opustí a zmizí navždy. Opak je ale pravdou. V září a říjnu nastala druhá vlna a už v tom lítáme zase. Někteří lidé bohužel už nemají ten strach z neznámého a chovají se nezodpovědně. Nenosí roušky a nedodržují nařízení vlády. Myslím, že to není omezování osobní svobody, ale jsou to zdravotnická opatření. Především všem lidem ze zdravotnictví se patří moc poděkovat za jejich obětavost a odvedenou práci.

Lidstvo již přežilo různé tragedie, války i epidemie. Naše vyspělá civilizace má daleko lepší prostředky než měli naši předkové. Proto už jsou vyrobeny účinné vakcíny od firem z různých států, které budeme mít možnost získat i pro naše občany. Takže se blýská na lepší časy.

Před námi jsou Vánoce. Budou samozřejmě jiné než ty předešlé. Bez trhů, koncertů a jiných akcí, které nám vždy připadaly jako samozřejmost. Ale pořád to budou Vánoce a záleží jen na nás, jaké si je uděláme. Čas před nimi nebude snad tak hektický, dárků bude asi méně, ale v tom to přeci není. Když si vzpomenu na vyprávění mých rodičů, kteří zažili druhou světovou válku v Praze, heydrichiádu, nechtěný nálet spojenců 14. 2. 1945 a jiné hrozné věci, pořád si myslím, že ty letošní budou hezké i klidnější. Nejméně tuto dobu zaregistrují ti nejmenší, protože pro ně uděláme maximum.

Dovolte mi pár vzpomínek na zimní čas z mého mládí. Např.na černou hodinku. To se již smrákalo, a protože se šetřilo elektrickým proudem, tak se v místnostech nerozsvěcelo světlo. Kamna již byla teplá, tak bylo příjemné pozorovat oheň, který se objevoval mezi pláty kamen. Já osobně pamatuji tzv.piliňáky. To byla bubnová kamna, která se napěchovala pilinami. Když jsme přišli např.z bruslení nebo lyžování, položili jsme svršky kolem kamen, aby nám vyschly na příští den. Vypili horký čaj a snědli pořádný kus chleba s máslem nebo sádlem. Přitom jsme poslouchali rodiče, jak vzpomínali na své předky a známé a na různé zážitky ze života. Když už padla opravdu tma, tak se rozsvítilo a černá hodinka skončila. Každý máme své vzpomínky na mládí, tak si zkuste někdy v klidu sednout a vzpomínat. A nezapomeňte se ptát svých rodičů a prarodičů na jejich vzpomínky a zážitky, protože nikdo tady na Zemi nebude navěky.

Z pokolení na pokolení se také předávají různé recepty na vánoční cukroví. Při pečení si užívají také děti, které se rády zapojují do příprav a ochutnávají různé polevy a jiné dobroty. I jejich rodiče to dělali, už je to taková tradice.

V mnoha domácnostech se pečou vánočky, tak si o nich něco řekněme. Historie pečení vánoček spadá do 14.století. Nazývaly se štědrovkami, caltami, houskami, pleténkami, děťátky apod. Největší vánočka, která byla kdy v Čechách upečena, vešla nedávno do dějin rekordů. Z pramenů, ze kterých jsem čerpal, není patrno, kde to bylo, ale předpokládám, že to bylo v Pelhřimově, kde se podobné akce konají. Vážila čtyři metrické centy a padlo na ni 200 kg mouky, 4 kg kvasnic, stejné množství rozinek, 35 kg cukru a 300 vajec. Mnohem menší a zvláštní vánočky pekl kdysi v pražské Dlouhé třídě pekař Marčan. Do každé dvacáté zadělal stříbrnou minci, takže zákazníci byli současně účastníky jedinečné vánoční loterie.

Také nám zůstala zachována spousta pranostik. I když v dnešním světě už moc neplatí.

 Na svatou Barboru saně do dvoru.

 Jaké počasí na svatou Barboru, takový bývá celý advent.

 Na svatého Mikuláše už je zima celá naše.

 O svatém Mikuláši snížek často práší.

 Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.

 Na svatou Lucii jasný den - urodí se konopí a len.

Nebude-li možné zazpívat si koledy společně na náměstí, zazpívejme si je doma.Dříve bývalo běžné, že se v doprovodu houslí, klavíru nebo jen tak zpívaly v rodinách české koledy.

Přeji vám, všem slušným lidem, hezké a požehnané Vánoce s vírou, že překonáme tento nehezký covidový čas a bude zase lépe. Hodně zdraví v novém roce.