Vážení spoluobčané, chtěla bych pohledem vnučky zavzpomínat na mého dědu a babičku Šálků z Trhových Svinů.
Moji prarodiče byli patrioty tohoto města a myslím si, že mezi jejich dobré vlastnosti patřil člověčenský a kamarádský přístup k ostatním. Vlastně jsem u nich vyrostla. Když jsem byla malá, bydleli v Kostelní ulici. Poté se přestěhovali do Nového města (dříve tř. Rudé armády) čp. 338.
Děda se vyučil zahradníkem a také tuto činnost vykonával. S babičkou vlastnili zahradnictví u jatek (dnes by se řeklo u přehrady). Bylo poměrně velké a rozsáhlé. Měli zde asi dva nebo tři skleníky, pařeniště a mnoho záhonů s jahodami, květinami a zeleninou. Oba se tomu věnovali a dali do toho všechny své síly a elán.
Pamatuji si, že děda říkal, že Svinenští neměli o zeleninu velký zájem, že spíše nakupovali Bulhaři. Nejvíc si vzpomínám na krásné, velkokvěté chryzantémy, které pěstovali ve sklenících a prodávali před svátkem Všech svatých.
Pak přišel šok a zahradnictví muselo ustoupit stavbě bytových domů. Prarodiče odstěhovali skleníky do Nového města na zahradu za domem. Děda to těžce nesl, dokonce se u něho projevil infarkt. Ale to ještě není vše. O několik let později jim sebrali i zahradu za domem, která měla ustoupit stavbě paneláků. Děda to opět odnesl zdravím. A aby toho nebylo málo, nakonec zbourali i jejich dům. Dodnes nevím proč, na uvolněném místě stojí jenom kontejnery. Jestli by mi to mohl někdo z pamětníků objasnit, byla bych ráda.
Myslím si, že tento příběh je dost na jeden život a mladí by se z něj mohli ponaučit.