O trhovosvinenském starém hřbitově za místním kostelem Nanebevzetí Panny Marie bylo už hodně psáno i řečeno. V posledních letech se na něj ale dost zapomnělo a mnoha lidem unikal původní význam místa a fakt, že pod zemí odpočívá stále celá řada našich předků, kteří nebyli převezeni na nový hřbitov. Pro tento přesun se mnoho rodin nerozhodlo a i díky tomu vlastně dnes na Červeném vršku narazíme na minimum lidí zemřelých v první polovině 20. století a především dříve.
Je skoro nepochopitelné, proč se v 70. letech rozhodla městská rada celý hřbitov zlikvidovat a založit nový za městem. Rozumět se dá tomu, že místo za kostelem kapacitně neodpovídalo tehdejším požadavkům, ale je velká škoda, že se hroby na starém hřbitově nezachovaly.
Při listování městskou kronikou z této doby jsem objevil pouze krátkou zmínku, kterou si dovolím citovat. Tehdejší kronikář tenkrát napsal, co se řešilo na zasedání 6. února 1976: „Dále projednala rada návrh, jak bude postupováno při zrušení starého hřbitova a nové úpravě smuteční síně. Letos uplyne zákonná lhůta 10 let od doby, kdy se naposled na hřbitově u kostela pochovávalo. Občané budou vyzváni, aby si odstěhovali náhrobky a pomníky. Hřbitov bude urovnán a oset travinou…“ Dále pokračoval popisem nového pohřebiště.
Někteří čtenáři si jistě pamatují, jak v dětství nebo mládí chodili se svými rodiči, prarodiči a dalšími příbuznými položit na starý hřbitov květiny a zapálit svým zemřelým předkům svíčky. I v dnešní době tam lze občas narazit na světýlko, to když si někdo vzpomene na dávno zesnulé…
Těch lidí, kteří pamatují, je mezi námi opravdu hodně. Přesvědčit jsme se o tom ostatně mohli letos na jaře a v létě, kdy se historii hřbitova rozhodli zmapovat místní historikové, pan Štifter a pan Kozel. Díky jejich obětavé práci existuje plán pohřebiště se jmény pochovaných, který jste ostatně již mohli vidět v jednom z minulých čísel Trhovosvinenských listů.
Na svátek Všech svatých, v předvečer Památky zesnulých, se místní nadšenci na starém hřbitově sešli a za všechny předky, které se letos podařilo dohledat, zapálili sto svíček. Po bezmála padesáti letech se tak smutný pietní park zase rozsvítil a za tmy byste nepoznali, že staré hroby s dřevěnými a litinovými kříži tady už nestojí…
Tímto článkem bych chtěl poděkovat všem, kteří se na „oživení“ starého hřbitova podíleli, především panu Štifterovi a panu Kozlovi za realizaci celé akce, ale i dalším občanům za to, že vzpomenuli, kde jejich předci spočinuli, a za to, že před Dušičkami někteří z nich přišli a pomohli s rozsvěcováním svíček.
Závěrem bych napsal, že se povedlo něco, co si naši předci určitě zaslouží a moc bych si přál, aby se tato tradice držela i v dalších letech. Kéž by to bylo nejen ve vzpomínkový den 2. listopadu, ale třeba i na Vánoce…