608 436 941

O létě, cestování a vzpomínkách

Autor: Václav Heidinger | Zveřejněno: 23. července 2020 | 3x

Červenec je již za námi, ale přesto bych se rád vrátil ke svátkům, které v tomto měsíci jsou. Začátkem července, 4.7, je svátek sv. Prokopa, patrona naší země, horníků a rolníků. Žil asketickým životem v lesnaté krajině Posázaví. Prý oral s čertem zapřaženým do pluhu, popoháněným křížem ve světcově pravici. Časem ho začali vyhledávat různí lidé se žádostí o radu a pomoc. Kolem Prokopovy poustevny vznikla mnišská osada, z níž vznikl Sázavský klášter.

5.červenec je dnem,kdy vzpomínáme na Cyrila a Metoděje. Velkolepé slavnosti bývají na Velehradě. V rámci křesťanské mise ve 2. polovině 9.století se zasadili o užívání staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka. Cyril(Konstantin) také vytvořil nejstarší slovanské písmo - hlaholici. Oba bratři působením na Velké Moravě položili základy českého státu. V Moravskoslezských Beskydech je hora Radhošť. Podle pověstí zde sídlil bůh války, vítězství, slunce a hojnosti Radegast.Na tomto kultovním místě se konaly posvátné obřady. Působili zde i věrozvěstové Cyril a Metoděj. Stojí zde i kaple, která je jim zasvěcená a je jednou z nejvýše položených církevních staveb v Česku.

6. července vzpomínáme upálení Mistra Jana Husa v roce 1415. Byl to římskokatolický kněz, český náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Český jazyk mu vděčí za to, že dnes používá nad písmeny háčky a čárky a nemá zdvojené hlásky - spřežky. Kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Ta ho však označila za kacíře. Na kostnickém koncilu byl odsouzen a následně vydán světské moci, když odmítl odvolat své učení. Potom byl upálen.

13. červenec je svátkem sv. Markéty. Jméno pochází z Orientu, kde znamenalo perlu. Je patronkou těhotných žen, rolníků a pastýřů. Bývá zobrazena se zabitým drakem, což symbolizuje vítězství dobra nad zlem. V teplých nížinách, jak praví pranostika, býval pro žatvu a žence její svátek pobídnutím ke žním. Svatá Markyta hodila srp do žita.

Ke konci července se slaví dva významné dny, které jsou spojeny s poutěmi. Je to svátek sv. Jakuba (25. 7.) a sv. Anny (26. 7.). Svatý Jakub je pochován ve Španělsku, v Galícii. Toto místo pak vešlo ve známost jako Santiago de Compostela. K němu vznikly četné slavné poutní cesty, které jsou lemovány kláštery, kostely, útulky a kaplemi. Těmito cestami lidé putují dodnes. Úspěšný poutník získá potvrzení o vykonání pouti - Compostelu.

Jméno Anna se vykládá jako milostná, laskavá. Údajně se dožila vysokého věku a byla široce uctívána v lidových vrstvách i bez oficiálního požehnání církve. V českých zemích se na sv. Annu konají pravidelné poutě. Její svátek je již předzvěstí podzimu. Svatá Anna - chladna zrána.

Před námi je srpen, který dostal jméno za oněch časů, kdy se žnulo srpem. Když bylo obilí sklizeno, nastala dožínková oslava. Mladá žnečka s věnečkem na hlavě podala hospodáři věnec z obilí a polního kvítí a popřála mu jménem všech ženců štěstí a zdraví. Součástí dožínek, obžínek, dosečku či žnivůvek bývalo stínání berana, kohouta či jiných zvířat jako oběť zemědělským kultům. Ještě na začátku 20. století zůstávaly české dožínkové slavnosti podobné. Když svázali ženci poslední snopy, udělali z obilí věnec a nesli ho do stavení.

Na začátku srpna pozorujte noční oblohu. Víte, čemu se říká slzy sv.Vavřince? Jsou to prachové částice, které na své dráze zanechala rozpadlá kometa. Kolem svátku sv. Vavřince 10. 8. začnou noční oblohu každoročně rozsvěcet padající hvězdy – perseidy. Bývá s nimi spojena pověra, že kdo je uvidí padat a něco si přitom bude přát, přání se mu vyplní. Letos máme ještě možnost spatřit pouhým okem kometu Neowise. Bude pozorovatelná až do poloviny srpna. Hledejte ji od 22.30 hodin nízko nad severním obzorem. Zda nám zvěstuje dobrou či špatnou zprávu, to si musíme počkat. Víme ale jistě, že 16. 8. bude u nás tradiční pouť ke svátku Nanebevzetí panny Marie.

Letošní dovolenou musí většina z nás přizpůsobit daným podmínkám. Někdo přece jen neodolá a vyrazí k moři. Větší část populace se ale bude toulat po naší zemi. A věřte, že je na co se dívat. Vždy říkám, že u nás máme všechno, kromě moře. Nabízí se nám nezvyklá procházka klidným Českým Krumlovem, či Prahou. Můžete navštívit „Goethovy“ Mariánské Lázně a v parku zvaném Boheminium stihnout během dne prohlídku mnoha českých hradů, Babiččina údolí, rotundy na Řípu, zámku Kynžvart, vysílače na Ještědu nebo na Kleti. Můžete vidět i modely stavebních a technických památek z celého Česka. Dětem se jistě zalíbí kolejiště s vláčky nebo lodičky, které brázdí hladinu rybníčka kolem zámku Červená Lhota. Dalším krásným místem je město Třeboň, Telč, Lednice, Bečov nad Teplou s relikviářem sv. Maura. Dalším zajímavým místem je Zelená hora u Ždáru nad Sázavou a zdejší poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, který je unikátním dílem geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho. Za návštěvu stojí také Muzeum Oty Pavla v Buštěhradu, legendární hostinec U rozvědčíka, hrad Křivoklát a Berounka, ve které, jak píše Ota Pavel, plavaly štiky jako krokodýlové a na mělčinách se v řasách převalovali tloušti a parmy jako polena.

Takových míst je v naší zemi velké množství, na vás bude, které si vyberete.

Nedá mi to, abych opět neocitoval Karla Kovala v souvislosti s cestou po naší zemi.

„Zadívejte se na českou krajinu a pomyslete si, jak by nám bylo, kdyby nás opustily všechny stromy, křoviny, řeky, skály,l esy a všechno co vidíme a slyšíme.“

Na závěr bych chtěl ještě zavzpomínat na teplé letní večery spojené s mládím, ale také nevšedními zážitky.Televize byla ještě v plenkách. Takže pro nás kluky bylo něco nevídaného, když do Trhových Svinů přijeli provazochodci nebo cirkus. Jako největší si pamatuji cirkus Evropa. Byl postaven na nynějším fotbalovém hřišti, kde byla ještě škvára a jeho maringotky byly rozestaveny po celém obvodu stadionu a uprostřed stál stan. Nezajímavější byl cirkus Jadran, postavený na louce u zemědělského učiliště. Tento cirkus byl založen v roce1791 a jeho zakladatelé pocházeli z bývalé Jugoslávie. Kdysi se říkalo, že se cirkus potopil při cestě do Ameriky. Skutečnost byla ale jiná. V 50.letech minulého století byl cirkus rodině vyvlastněn a majitel přestal jíst, spát, mluvit a zakrátko zemřel. Z celého cirkusu zbyl jen zub po lvu Césarovi. Nosí ho na krku principál cirkusu JO-JOO, Jaromír Joo, který je pokračovatelem již deváté generace této dynastie. Jako kluci jsme pomáhali při stavění cirkusového stanu Jadran. Vůně pilin, které byly uvnitř stanu i vůně zvěřince, který byl opodál, to byla pro nás neopakovatelná atmosféra. Při představení bylo pro nás zážitkem cvičení na perské tyči a hrazdě, které byly umístěny v kopuli stanu, dále drezúra koní, velbloudů a medvědů. Samozřejmě nesměl chybět klaun. Nejvíce nám v paměti utkvěla krásná artistka cvičící na volném laně, hezky a spoře oděná.

Dalším velkým zážitkem bylo vystoupení artistů Třískových. Ti zavěsili nad kašnou na náměstí na nosné sloupy dlouhé lano, vztyčili stožár vysoký asi 25 metrů. Pan artista Tříska na tom převysokém stožáru, až na samé špičce, předváděl různé cviky, ale hlavní byla stojka. To stožár před tím děsivě rozhoupal, až diváci tajili dech. Potom celá rodina jezdila na kolech jen po ráfkách na vysoko položeném laně. Také chodili po laně v pytli, se zavázanýma očima, na trakaři vozili odvážlivce z řad diváků nebo je nosili na zádech. K udržení rovnováhy jim pomáhaly dlouhé tyče. Pod lanem vždy byla záchranná síť. Všechno to cvičení bylo ozářeno reflektory, které tu večerní atmosféru ještě umocňovaly.

Nejvíce diváky upoutalo loučení rodiny s panem Třískou, který oblečen v lesklém bílém úboru, dole u maringotky objal celou nastoupenou rodinu a podal jí ruku na rozloučenou, než vyšplhal hazardovat na stožár. Již jako klukovi mi bylo trapně, když při vybírání vstupného někteří lidé utíkali, aby nemuseli zaplatit. Byly to tvrdě vydělané peníze.

Tolik mé vzpomínky z mládí na nevšední zážitky. 

Přeji vám hezké prožití zbytku léta, třeba s nějakými hezkými zážitky.