Malé (před)vánoční zamyšlení
Kdo? No přece my, Vánoce. Rok uběhl rychle, tak jako voda ve Farském a Svinenském potoce a jsou před námi opět Vánoce. Připomeňme si je básní Jaroslava Seiferta.
Vánoční píseň
Jak ptáci zimomřiví
v tom teskném příběhu,
ti, které neuživí
třpyt hvězd na sněhu,
jsme sešli se zas snící
nad lžičkou olova,
kéž by nám mohlo říci
náš osud doslova,
když už se řítí v spěch
ten žaluplný děj.
Svíčičko na ořechu,
hoř pro nás pomalej.
Ať zvučí trouby hlásné
a zpěvy andělů,
než přijde smrt a zhasne
náš dech v svém pocelu.
A těm u sukní matek
dej úsměv do oček,
klín plný cukrlátek
a hodně vánoček.
Ano,svíčky, cukroví, vánočky a ještě mnoho jiných symbolů Vánoc.
Patří k nim také dopisy dětí Ježíškovi. Co jsme si přávali my, dříve narození? Aby nám přinesl houpacího koně, kuchyňku,panenku, kočárek, sáňky, brusle, rukavice a jiné.
Přání dnešních dětí se trochu změnila. Objevují se v nich i mobily, počítače, tablety a jiné vymoženosti dnešní doby.
Napsané přání si rodiče přečetli a řekli nám, že musíme počkat, až bude padat sníh, že v chumelenici létají andělé a chytají psaníčka, která děti házejí z okna s přáním, aby doletělo až k Ježíškovi. Čekali jsme na sníh jako na smilování. Když konečně začalo sněžit, museli jsme počkat až do večera, protože za bílého dne andělé nelétají. Rodiče nám také říkali, abychom byli hodní, že by andělé poznali, že jsme neposlušné děti a psaníčko by si nevzali.
O andělech hezky píše v souvislosti se Štědrým dnem spisovatel Karel Koval.
„Dětem jsem říkával, budou-li pod vánočním stromem pěkně zticha, uvidí anděla. A také,j ak se mají dívat, aby ho viděly. Já neviděl jen jednoho, ale dokonce dva. Prvního jsem viděl v očích mé maminky a druhého v očích tatínka. To bylo v té chvíli, když jsme rozsvítili svíčky na stromečku, světla zaplála a jehličí tiše praskalo. Pastýři, spěchající do Betléma, jeden s ovečkou, druhý s vánočkou, třetí s rybou, čtvrtý s jablky, a tady mlynářský chasník s pytlem mouky, a tu děvčátko s ranečkem čehosi jistě dobrého (neboť to, co člověk dává od srdce, bývá vždy dobré).Všichni byli zaliti světlem svíček, zářili do ztichlého pokoje a oči nás všech se zatřpytily.
A vtom jsem se zadíval do očí maminčiných a tatínkových. Neřekl jsem ani slova, neboť to už víte, že ten kdo chce vidět anděla, musí být potichoučku. A tak jsem mlčel a anděla jsem uviděl. Zářil v panenkách matčiných očí, stejně jako ten druhý anděl v očích otcových. A tehdy jsem pochopil smysl jejich života, který byl jen a jen žít pro nás.
V té chvíli jsem si vzpomněl na vás, milí kamarádi. Jestlipak se také díváte do očí svých rodičů, a vy, kteří je nemáte po boku, jestlipak ve vzpomínkách uvidíte své strážné anděly…?
A pak jsem se díval na jablka, ořechy, cukroví, pověšené na stromku. Je to zázračný strom, který vyrůstá v té divotvorné noci uprostřed našeho domova v tichu čtyř stěn, aby nám zvěstoval betlémské poselství, které zní: Pokoj lidem dobré vůle.“
Chtěl bych také připomenout, že v adventním čase se tradičně konají koncerty, které vysílá Česká televize. Lidé mohou posílat peníze na pomoc různým organizacím, které se starají o různě postižené lidi. Již v listopadu jsme se mohli zapojit do akce na pomoc lidem na vozíčku. Byla součástí pořadu Star Dance…když hvězdy tančí. Je obdivuhodné, co dokáží lidé, kterým se během několika vteřin změnil život, svou vůlí. Na konto Centra Paraple bylo vybráno přes 15 miliónů korun.
Je pravdou, že člověka více potěší, když daruje, než když přijme. Hezky to řekl pan Zdeněk Svěrák, prezident Centra Paraple: Peníze lze vydělat, vyhrát, ukrást, ale také vytancovat.
Ať zář vánočních svíček zapadne do vašich srdcí a bude tam svítit po celý rok na cestu, která bude končit opět Štědrým dnem.
Přeji Vám i Vašim dětem příjemné prožití Vánoc a hlavně zdraví v novém roce.