S čím vším je spjat podzim?
Letošního léta a jeho veder jsme si užili dost. A kdo měl pocit, že je ještě nevyhřátý,vyrazil na jih,k moři. Vždycky říkám, že hlavní je, abychom se zase všichni v pořádku vrátili domů.
V nezměnitelném cyklu čtyř ročních dob nachází člověk obraz vlastního života. Zelené mládí, zrání, čas sklizně i tiché vzdalování. Každý ten čas má svou atmosféru. Má ji i pozdní léto a podzim. Zářijový čas je podivuhodně propojen s dětským světem a světem zralosti promítnutým do sklizňových slavností. V září začíná škola, kdy se děti už nemohou dočkat, až usednou do školních lavic. A co potom páni učitelé a paní učitelky… Též je třeba připomenout Den české státnosti - svátek sv. Václava. V tomto měsíci nastává dne 23. 9. podzimní rovnodennost.
Přicházejí podzimní sklizňové slavnosti. Patří sem vinobraní, dočesné spjaté se sklizní chmele, poslední leč, posvícení a konopická slavnost. Konopická slavnost byla oslavou sklizně lnu a konopí, tedy rostlin, ze kterých se získává textilní vlákno. Slavnost měla i další názvy: babský bál, babí hody, ženské právo, stromečková zábava nebo prostě jen věneček. Zpracování přadných vláken byla především ženská práce, muži vykonávali pouze pomocné či některé těžší práce. Proto i celá slavnost v závěru byla záležitostí žen a dívek, ba v mnoha případech se do ní muži ani nesměli vměšovat.
Ve vinařských oblastech vrcholí vinobraní, protože září víno vaří, ale říjen mačká hrozen. Pořádají se slavnosti s průvodem v čele s králem a v závěru s bohem Bakchem. 16.října je svátek sv. Havla, kdy se koná velké posvícení. V českých zemích se konalo na počest posvěcení místního kostela, a tím se slovo posvícení vysvětluje odvozením od posvěcení.
Též myslivci mají svůj čas. Byla jim odedávna připisována čarovná moc. Jejich neustálý pohyb v lesním šeru a tichu vzbuzoval v lidech představy o kouzelné moci a spojení s tajemnými silami. Říkalo se, že prý myslivci v lese trhají čarovné byliny, že kule do zbraní lijí zvláštním způsobem a zvěř je poslouchá na slovo. Dokonce se proslýchalo, že mají spolky s ďáblem a možná proto si lidé představovali lidskou podobu vyslance peke l- čerta v zelené kamizole. Patronem myslivců je sv. Hubert. Poslední leč není poslední hon, ale vrchol úspěšného honu. V podvědomí utrmáceného myslivce je to především teplo hospůdky, horká polévka či guláš a orosené první pivo, které záhy vystřídá druhé. Po hodinách lovu každý cítí potřebu sdělit své poznatky, zážitky a poté i dobrou náladu vyjádřit písničkou. Místnost, kde se koná poslední leč, je slavnostně vyzdobena. Názorný příklad je ve filmu Slavnosti sněženek v hospodě Hájenka. V souladu se starými zvyky obsluhu obstarávají mladí myslivci, pokud to nedělají zaměstnanci pohostinství či manželky myslivců. Po guláši se vyhlašuje král honu. Je to krátký ceremoniál, při němž se předává diplom. Před předáváním ocenění se troubí: „Pozor, pozor si dej…“.
Říjen je pestrobarevný měsíc. Můžeme vidět podivuhodnou hru barev listů, která je nejnápadnější u stromů listnatých, z nichž mnohé v tomto ošacení vypadají nádherněji než na jaře v záplavě květů.
V tento čas se konají výlovy rybníků a sklízejí se poslední plodiny z polí. Důležitou plodinou jsou brambory. Dříve se kopaly motykou, potom vyorávaly pluhem, čertem, tekem a nyní kombajnem. Při sklizni se též dělaly na polích ohníčky. Naneslo se suché chrastí, sláma ze strnišť a suchá bramborová nať. Všechno se zapálilo, při zapalování ohně platilo pravidlo, že přítomní museli být zcela zticha, prý aby oheň snadněji chytil. Okolo ohníčku se pak skákalo nebo se i přeskakoval. Na poli se nasbíraly brambory a daly se do horkého popela. Takto pečené úžasně chutnají ještě když jsou horké a nemůžete je pomalu udržet v ruce. Bramborová nať neboli strboulí už se na poli moc nenajde, ale ohníček si můžete udělat i dnes. Přeji vám dobrou chuť.
Pokud začne foukat vítr ze strnišť, nastává čas pouštění draků, buď doma vyrobených nebo koupených v obchodě. Když vzlétne ten doma vyrobený, budete mít daleko krásnější pocit.
V říjnu se tradičně konaly odvody na vojnu. V roce 1649 vznikla první stálá armáda v českých zemích jako součást rakouské armády. Císař Ferdinand III. ponechal několik pluků v trvalé službě. Do armády vstupovali vojáci dobrovolně, ale upisovali se na doživotí. Pokud se neválčilo, mohli odcházet na dlouhodobou dovolenou, která trvala několik let. V roce 1781 zavedl Josef II. vojenskou povinnost pro nejchudší vrstvy. Osvobozena byla šlechta, duchovní a inteligence. Odvody se často prováděly násilím. Vojenská služba byla i nadále doživotní, zůstaly i dlouhodobé dovolené. V roce 1802 se zkrátila vojenská služba u pěchoty na 10 let, u jezdectva na 12 let a u dělostřelectva na 14 let. V roce 1845 nastalo zkrácení vojenské služby na 8 let a roku 1868 branný zákon zavedl všeobecnou brannou povinnost. Délka služby byla stanovena na 3 roky, u námořnictva na 4. V roce 1912 byla základní vojenská služba zkrácena na 2 roky, což zůstalo dlouho víceméně neměnné. V roce 1993 se zkrátila na 1 rok a v roce 2004 byla zrušena. Napadá mě taková kacířská myšlenka, že by mladí chlapci mohli zkusit vojnu tak na půl roku. Myslím, že by jim to vůbec nebylo na škodu, co se týká odpovědnosti, pořádku,odloučení od svých blízkých a žití v kolektivu zpočátku úplně cizích lidí.
Ale zpátky k přírodě. Pokud budou dobře posazené hvězdy, možná začnou růst houby. Musíme však počkat, jak se k nám příroda v této oblasti zachová.
Přeji vám hezké prožití podzimního času s jeho barvami, vůněmi,mlhami a podzimním sluníčkem.