Jeden z výtvorů na keramickém táboře
Vojdavstein byl postaven roku 1132. Byl postaven slavným stavitelem Davidem Palachem a navržen známým architektem Vojtěchem de Bulendem. Sloužil jako zastávka mezi Prahou a Vídní. Původně sloužil jako zimní sídlo.
Před válkou se na hrad nastěhoval bojový vůdce, jeho pravé jméno se do teď neví, ale nazýval se De Puchino. Na hrad zavíral vězně. Když vypukla válka, tak De Puchino zemřel. Hrad byl vypálen. Pak se 400 let o hrad nikdo nestaral.
Hradu se ujali Habsburkové. Ze spadlé věže udělali studnu, ze zbrojnice sklad, z vězení vybudovali vyhlídkovou věž a z hladomorny společenskou místnost. Pak přišli jiné starosti a na hrad se zapomnělo. Trouchnivěl a pak se z hradu stala zřícenina.
STUDNA ČI VĚŽ
Když se stavěla hlavní věž, umřel při tom zedník. Jako památku na něj mu do druhého patra vyrobili kříž a dali k němu svoje cennosti. Cennosti dali do truhly, truhlu vložili místo cihly.
Když věž byla zničena, tak nějaký zedník viděl truhlu. Byl vyděšený a doběhl pro pomoc. Když přišli, tak tam truhla nebyla. Chudák zedník byl oficiálně prohlášen blázna. Po měsíci byl popraven.
DUCH
Hladomorna je známá tím, že se v ní zabijí a popravují lidé. Kvůli věži/studně umřeli dva dělníci a na hradu umřel De Puchino. Na hradu Vojdavstein nechtěl nikdo spát, protože: ve společenské místnosti ze zdí vycházely kostry, kolem studny chodili dva zombií dělníci a po celém nádvoří chodil duch De Puchina. Našel se jeden odvážlivec (prý trpěl epilepsií), co na hradě přespí. Ráno ho našli mrtvého s pěnou v puse.
HLASITÉ TICHO
Ve vězení pod 4 zámky byl známý zloděj a vrah Alzadar. Když byla bouřka, blesk uhodil do vězení a Alzadar utekl. Při útěku byl přejet povozem. Od té doby byl jeho hlas slyšen ve vězení. Nikoho za to nepopravili, protože to slyšelo více jak 10 lidí.
