608 436 941

Svinenské výšlapy

Autor: Ing. Miroslav Kolár | Zveřejněno: 20. října 2023 | 67x

7. října 2023

Pokud si chcete dokonale vyčistit hlavu a současně udělat něco pro své tělo, vydejte se po stopách letošních podzimních Svinenských výšlapů a vyvenčit přitom můžete prémiově svého psa. Značení delší - 21 km dlouhé trasy – již nebude ideální, ale s pomocí navigační aplikace v mobilu to zvládnete.

Já, v pátek 6.10.23 brzy ráno z Prahy, dopoledne „šmejdím“ po Českých Budějovicích a odpoledne si již v Trhových Svinech vyzvedávám u kamaráda Fandy Slípky opravený původní skautský opasek s nápisem „Junák - Buď připraven“. Nakupuji potraviny na zítra, modlím se na hřbitově u hrobu svých rodičů a zacházím do kulturního a informačního centra pro plánky obou tras zítřejších výšlapů. Při jejich prohlídce večer zjišťuji, že na plánku delší trasy je otištěn popisný text shodný s krátkou trasou; chybí tedy její popis z Nežetic do (skoro) Pašinovic a zpět. Ale co, zítra půjdu na start dříve a chyba se opraví.

V sobotu 7.10.23 vyrazilo několik nepoučených účastníků výšlapů na trasu již před osmou hodinou, ale pro ostatní – po mém upozornění – je vydáván opravený popis. Trasa vede po nábřeží Svatopluka Čecha nahoru k myslivecké střelnici a dále do Březí po – před pár dny otevřené – nové naučné stezce nazvané Mezi nebem a zemí. Z Březí dál po okrajích polí, po trávě; odkládám část svého oblečení. V Nežeticích, obci, která také patří pod Trhové Sviny, si dávám chleba se škvarky a grog. Zde se také krátká a dlouhá trasa výšlapů dělí; pokračuji doleva a vstupuji do potoční nivy kolem Svinenského potoka. Pole a louky jsou zde pravidelně zaplavovány, ovlivňovány a formovány povodněmi.

Svinenský potok, který pramení v Novohradských horách na úbočí Kuní hory ve výšce skoro 800 m, je největším přítokem říčky Stropnice. Jeho pramen není lehké najít, ale několik „svinenčáků“ to před pár lety dokázalo. Potok je nenápadným potůčkem, velké rybníky netvoří; výjimkou je Hartunkovská nádrž a malá přehrada v Žumberku. Pro město Trhové Sviny měl v minulosti velký význam. Před městem byly hned čtyři mlýny; na Rejtech Marouškův mlýn a dále v rychlém sledu za sebou mlýny Hanzlův, Šimečkův a Šináglův. Pomocí tzv. jalové strouhy voda ze Svinenského potoka poháněla také Kudrlův hamr a přitékala do dřevěné kašny na svinenském náměstí do doby, než byl ve třicátých letech 20. století postaven vodovod pramenité vody z blízkých Slepičích hor. A konečně, náhon ze Svinenského potoka zaručoval provoz Kolínova mlýna v samotných Trhových Svinech. Ten je pamětníkům znám svým neslavným koncem, včetně jeho majitele, mlynáře Kolína.

V Nežeticích teče Svinenský potok v regulovaném korytu a já se – stejně jako Milan Koželuh ve své knize o říčce Stropnici – podivuji, jak málo vody do něho přiteklo v Trhových Svinech z Farského potoka a za nimi z potoků Klenského a Keblanského. Pak ale regulace končí a já se dostávám do podmáčené krajiny vodního světa. Trasu výšlapů vlevo lemují rybníky s krásnými názvy; první je Job, druhý Vydra a u Hamerského rybníka se zastavuji. Stojí to za to. Cedule upozorňuje, že se právě nacházím v revíru prasete divokého, kterému se tady v zarostlém a podmáčeném terénu neobyčejně daří; na rozdíl od strašidel ukrývajících se v rybníku, která jsou ohrožena. Hlukem a provozem blízkého Pešlova hamru a mlýnu to již není, ohrožuje je člověk. Kromě vodníka a bludičky je lidem nebezpečná Touživka bahenní svízelná (Desiderata Paluster Miserabilis), nepříliš půvabná rusalka o průměrné velikosti 100 - 140 cm, která je cítit bahnem. Přesto je ale značně přítulná a pokud se s ní člověk sblíží, těžko se jí pak zbavuje. Máte-li ale strašidla rádi, můžete se přihlásit do Klubu ohrožených strašidel Hamerského rybníka; na hrázi, na stromě je budka s přihláškami, kde svým podpisem potvrdíte, že zdejší strašidla nebudete nadále lovit a děsit, ale chránit před civilizačními vlivy.

Přecházím poslední silniční most Svinenského potoka, který je v blízkosti Davidovy tůně, místa, kde se náš potok vlévá do říčky Stropnice. Tady se trasa výšlapů obrací zpět do Trhových Svin a hned se zastavuji u Šicovy kapličky. Ta byla postavena na paměť nálezu mohyly (prehistorického hrobu) v roce 1884 při kopání písku Martinem Lencem z Komářic (po chalupě „Šicem“). V blízkosti kapličky v minulosti vedla jedna z mnoha pašeráckých stezek, po kterých se nepovoleně převáželo různé zboží, mj. také sůl. Napojovala se na oficiální Cáhlovskou stezku, která začínala v Linci a ve zdejší krajině vedla podél řeky Malše k Doudlebům. Je zde také vysazena lípa srdčitá, kterou obyvatelé Komářic, Pašinovic, Sedla a Strádova zasadili 28. října 2018 k uctění stého výročí vzniku samostatného československého státu.

Přicházím ke čtvrtému kontrolnímu stanovišti a odpovídám na otázku, jestli se rybníková forma tržního kapra obecného se specifickými vlastnostmi, které získal díky speciální metodě chovu nazývá velký, super či dokonce obr kapr? Je to lehká otázka, každý z poblíž přece ví, že je to velký kapr z Velkého rybníka v Trhových Svinech a nevěřte těm, kteří úporně tvrdí, že je to super kapr. Následuje hezká cesta Bílým lesem směrem k Rankovu. Potkávám rodinku, která si vyrazila po obědě na houby. Ona nese dva velké košíky a v nich – nevěřím svým očím – dvě houby. Já dneska neviděl ještě ani jednu. Pána si beru stranou a radím mu, jak se může stát super manželem. „Stačí“, aby den před houbařským výletem prostě nějaké ty houby obstaral i za cenu, že by si je „vypůjčil“ v muzeu. Houby večer tajně rozmístí v lese na tajné místo a následující den přijde jeho hvězdná chvíle v okamžiku, kdy jeho žena zoufale řekne, že se nedá nic dělat, že nerostou a že jdeme domů! Radit mu dále je zbytečné; pozor si ale musí dát na to, aby mezi nastrčenými houbami nebyla muchomůrka zelená.

Oteplilo se, spadané listí hlásí podzim, trasa vede klikatě vždy do neznáma; je ale tentokrát velmi dobře značená fábory, šipkami na stromech a cestě. Přicházím na souběh s krátkou trasou a nejdu doprava, opět do Nežetic, ale doleva, do lesa a krpálu. Nahoře připevnil tvůrce trasy inspirující nápis: jak vám to funí, ještě dva kopečky a je to, zdrávi dojděte. Jdu uklidněn dál a registruji průhled doprava na Todeňskou horu (608 m). Na ní vášnivý turista Oldřich Fencl před několika desítkami let objevil pro lid obecný turistický super vyhlídku, ze které se otvírá panoramatický pohled na Novohradské a Slepičí hory. To již procházím Březským hájem a u rybníka u Březí si prohlížím renovovaný křížek s nápisem „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus“, postavený na památku (jak je uvedeno) Vavřince a Marie zbřezí. Dále do kopce lesem ukázkově zachovalou úvozovou cestou, která se zařezává do terénu a byla v době svého plného užívání dostatečně široká, aby jí projel vůz s nákladem. A v lese opět křížek s nápisem „Žehnej Bože budoucím též kolem jdoucím“.

Cíl obou tras výšlapů je již na dohled. Jdu k němu – do Buškova hamru – kolem bývalého skautského parku po obnovené historické cestě (pěšině). Docházím kolem 13:30, dostávám pamětní diplom, placky a obligátní místní specialitu, klobásu z komína. Hlásí se ke mně, na první pohled můj vrstevník, a teprve když rezignuji, představí se jako Bohouš Strnad. Přivolává své mladší sestry, Zdenku a Vlastu a naše setkání končí společnou fotografií. Ještě se zapisuji do zdejší hamerské návštěvní knihy, kupuji ručně (kovářsky) zhotovenou hrací kostičku a s dobrým pocitem odcházím po stejné cestě, abych se připravil na návrat ještě dnes do Prahy.

Letošních podzimních Svinenských výšlapů se zúčastnilo cca 250 účastníků; mezi nimi také tříletá Anežka Mikešová a šestiletý Mikuláš Mikeš, kteří se svým tatínkem, velkým Štěpánem Mikešem a vozíkem značky Croozer úspěšně prošli a projeli kratší 11 km dlouhou trasu. Není to krásný příklad hodný následování? Nejpozději do jarních Svinenských výšlapů v příštím roce?!