Zima bývá pro někoho nejkrásnějším obdobím ve roc. Bílé pláně, ztichlé pod tíhou sněhu, rampouchy rozvěšené pod střechami jiskřící v slunci, ledové květy v oknech.
Kdo by nemiloval zimu s plnou náručí krás a radovánek! Jedno české přísloví však říká, že všeho moc škodí. Jak jsem již dříve psal, tato lidová moudrost platila obzvláště pro zimu v roce 1928 - 29. V roce 1929 bylo naměřeno v Litvínovicích u Č. Budějovic – 42,5°C.
Sněhu bylo na metry a Vltava byla tak zamrzlá, že po ní mohly bezpečně jezdit automobily. Takováto zima již nebyla moc o radovánkách, protože šlo již o životy lidí, zvířat i poškození přírody. Ale přece jenom se bruslilo. Malí, velcí, tlustí, štíhlí i starší paní se štuclíky. Štuclík byl váleček z kožešiny, do kterého se zasunuly ruce, vlastně nahrazoval rukavice.
Chtěl bych se s vámi podělit o zimní zážitky z našeho mládí. Zimy bývaly také velké, sněhu i ledu bylo dost. Ale takové kruté mrazy jak jsem uvedl výše, nebyly. Sáňkovalo a lyžovalo se na kopcích Pergál (u cesty na Červený vršek), Kojzrok (u střelnice), Pachnerák (u Stašků pily) nebo u strouhy, která je u cesty na Buškův hamr. Ke klouzání stačila i bytelná školní brašna. Za příznivých podmínek, tj.hodně sněhu a auta nebyla skoro žádná, se jezdilo ulicí v Novém městě až ke Kolínů mlýnu. Kde se vzaly u nás ve střední Evropě lyže, to jsme v našich letech moc neřešili.
Poprvé byly v Čechách použity 5. 1. 1887. Muž, který je poprvé obul, na nich sjel celé Václavské námětí společně se svým bratrem. Jmenoval se Josef Rössler – Ořovský. Byl to bruslař, lyžař, rozhodčí a dokonce i hokejista. Objednal si v Norsku katalogy bruslí a adresu, na kterou se mají poslat - uvedl “Bruslařský klub Praha“ a Norové si to přeložili jako“ Bruslal ski klub - Bruslarův lyžařský klub“. Když katalogy došly, objednal si na zkoušku také lyže. Takže i náhoda někdy pomáhá velkým věcem.
Dalším mužem, který pomohl rozvoji používání lyží, byl český šlechtic Jan Nepomuk František, hrabě z Harrachu. V roce 1892 navštívil světovou výstavu v norském Oslu, kde ho v expozici sportovních potřeb napadlo, že by lyže mohly jeho lesním dělníkům usnadnit pohyb v zavátých horských lesích. Na jeho příkaz se objednal jeden pár jasanových lyží z Norska a jeden pár bukových lyží z Vídně. Byly velmi drahé, stály 11 zlatých. Podle dovezených vzorků pak vznikly první páry domácích lyží. Lyže se pak začaly používat i ke sportování. Lyžařský sport v dobách svých začátků prožíval slavné i tragické chvíle. O Velikonocích r. 1912 zvítězil v krkonošském závodu na 50 km český závodník Bohumil Hanč, který se ovšem hned v další sezóně tohoto mezinárodního závodu stal obětí kruté sněhové vánice. Tato událost se stala motivem k natočení tehdy ještě černobílého filmu s názvem Synové hor v roce 1956. Spolu s Hančem zahynul i Václav Vrbata, jeho kamarád. Je to příběh o statečnosti a přátelství, které neustoupilo ani smrti. Ve filmu je ztvárnili herci J. Bek a J. Vala. Na jejich památku byla postavena na Zlatém návrší v Krkonoších mohyla a 24. březen je dnem Horské služby.
My kluci jsme měli jako lyžařské vzory legendy světového sportu -Švéda Ingemara Stenmarka - slalom, Rakušana Franze Kramera - alpské lyžování, který vyhrál čtyřikrát proslulý závod Hahnenkamm a samozřejmě našeho Jiřího Rašku, který se stal v roce 1968 v Grenoblu olympijským vítězem ve skoku na lyžích.
Sněhové radosti byly fajn, ale naší jedničkou byl ledový krunýř na Velkém rybníce. To byla taková naše O2 Aréna. Většina z nás při prvních krocích na ledě měla na kožených botách našroubovány brusle zvané šlajfky, nebo se jim říkalo vintovky či kolumbusky. K upevnění sloužily plechové držáky, které se utahovaly pomocí kličky. Byly to výborné brusle pro začátečníky. Při rozbíhání jsme se opřeli bruslemi o led a už jsme měli trochu rychlosti nutné pro bruslení. Pádů bylo dost, ale každý začátek je těžký. Když jsme byli větší, tak se již bruslilo na kanadách, dámské brusle se nazývaly džeksny. Oboje brusle byly již přišroubované k botě. Když rybník tak v prosinci zamrznul a nebyl ještě sníh, proměnil se ve velké ledové zrcadlo. Uprostřed byl do ledu vyřezán obdélníkový otvor a v něm plaval větrník, umístěný na plovácích. Čeřil vodu a měl zabránit zamrznutí, aby měly ryby kyslík. Rodiče nám kladli na srdce, abychom dávali pozor a nepřibližovali se k otvoru, připomínajíc onu hroznou tragedii, která se stala v roce 1942 (viz.článek v TSL 12/22 od J.Štiftera). Pokud byl sníh, přišla na řadu dřevěná hrabla a březová košťata. Též se musely zalít pukliny v ledu, jejichž příčinou byl velký mráz a rybníkem se neslo trochu strašidelné dunění. Mantinely tvořil odhrabaný sníh a branky zimní boty někoho z nás. Jako šatna nám sloužil břeh rybníka nebo opravdová šatna, která se ale používala na převlékání hlavně při letním koupání.
Mým osobním snem byl rybník rozdělený napůl, v jedné části by se koupalo a na druhé bruslilo… Největší zážitek pro nás „rybníkáře“ byly zápasy v Č.Budějovicích na zimním stadiónu s umělým ledem, mantinely a označením na ledě. Tehdy ještě bez reklam. Kluci z jiných mužstev, kteří byli zvyklí na mantinely, si nás lehce obhazovali. Měli jsme zapůjčené opravdové chrániče na nohy, ruce a ramena, hokejové rukavice, kalhoty a dresy. Byli jsme jak Alenka v říši snů. Stadión byl nekrytý a já si pamatuji, že kolem poledního času nastalo částečné zatmění Slunce. To bylo zážitků během jednoho dne.
V Trhových Svinech byl také postaven zimní stadión, umístěný pod náhonem, který vedl ke Kolínů mlýnu. Tak s vodou nebyl problém a protože dost mrzlo, nebyl problém ani s ledem. Bylo zde umělé osvětlení a náhon tak měl všechny parametry normálního stadiónu. Byla zde šatna, kde se dal zakoupit teplý čaj. Hrálo zde mužstvo z TS, své mužstvo mělo učiliště mechaniky v TS, Ledenice, Rejta (odtud byl rozhodčí pan Daute). Jako výborní hokejisté se mi vybavují F. Krátký s TS a E. Stupka z Rejt. Též na přehradě Brigádník bylo postaveno hokejové hřiště, to když mělo přijet mužstvo složené z motocyklových závodníků, kteří jezdili známou terénní soutěž Šestidenní. Do třetice stál stadión pod fotbalovým hřištěm, byl v provozu několik let, ale bohužel přírodní podmínky nebyly dobré, takže byl zrušen. Jeho místo je ale i nadále využito pro sportování.
Ještě musím vzpomenout na hokej velký, československý a český. Ve francouzském městě Chamomix v lednu r. 1924 poprvé sportovci světa startovali na zimních olympijských hrách. Hrál se i hokejový turnaj. Rozjeté kanadské mužstvo nadělovalo: Československo 0:30 (! ), Švédsko jen 22 branek. První a poslední gól ze své sítě musel kanadský brankář lovit až ve finále s USA. Jeho spoluhráči jich ale Američanům nasázeli šest a získali zlato. Po právu.
Daleko horší a větší tragedie se dotkla našeho hokeje, když na podzim r. 1948 spadlo letadlo se šesti hráči národního mužstva při letu do Londýna. V mlze nad LaManchem našli smrt oni i francouzský pilot. Tragedie byla podle hokejisty Gustava Bubníka zbytečná, protože kdyby nebylo průtahů ze strany českých úřadů, mohlo letět celé mužstvo včas a pohromadě.
Padesátá léta byla poznamenána politickými procesy. Vykonstruovaný a tajný proces se nevyhnul ani našim hokejovým reprezentantům, začal 6. 10. 1950. Jedenáct mistrů světa z r. 1949 bylo při výslechu bito, psychicky ponižováno a následně odsouzeno celkem k 77 letům a osmi měsícům vězení za vlastizradu a špionáž. Pro dva G. Bubníka a brankáře Modrého navrhoval prokurátor původně trest smrti. Nakonec padly tresty vězení od 15 let do jednoho roku.
Náš hokej zažil trpké i radostné chvíle.Několikrát jsme byli mistři světa, nezapomenutelná jsou dvě vítězná utkání s mužstvem SSSR ve Švédsku v r. 1969.
Při vyslovení japonského města Nagano se hokejovým fanouškům vybaví památný turnaj který byl součástí olympijských her v r.1998. Letos 22.února v 8.02 hod. uplynulo 25 let, kdy se po vítězství 1: 0 nad ruským mužstvem naši „zlatí hoši“ stali olympijskými vítězi. Tento památný gól který zůstane v historii českého hokeje jako nejdůležitější - vstřelil ho Petr Svoboda, který hrál v NHL (emigroval v 17 letech) a my ho ani pořádně neznali. Takový tým, který se rodí jednou za sto let, sestavili trenéři I.Hlinka (tragicky zemřel 16.8.2004 ve věku 54 let) a S. Lener. Všechny hráče, kteří vyhráli „turnaj století“ a kterého se zúčastnili nejlepší hokejisté naší planety, nelze vyjmenovat. Ale přece jen: D. Hašek - Dominátor, J. Jágr, kapitán V. Růžička, J. Šlégr, J. Špaček, M. Straka, R. Reichel, M. Ručinský, J. Dopita, M. Procházka, P. Patera a další. Velkolepé přivítání čekalo hokejisty na Staroměstském náměstí,kde je přivítalo na sto tisíc fanoušků.
K výhrám a radosti ale patří také porážky a zklamání. Jedno velké zklamání zažil v Naganu petinásobný vítěz Stanley Cupu Wayne Gretzky. Doufal, že ziskem olympijské zlaté medaile zakončí 20 let působení v profesionálním hokeji, během nichž získal prakticky všechny individuální rekordy a ocenění. Na otázku, kterou dostal po roce, jestli si pamatuje na Českou republiku, odpověděl: Jak bych si nepamatoval zemi, jejíž tým nás vyřadil.
Někdy si říkám, že náš národ je genově dobře vybaven. Máme úspěchy ve sportu, kultuře, vědě i v jiných oblastech a praotec Čech se zastavil v krásné krajině.
Pozn. redakce: Ilustrativní fotografie z archivu J. Čajana zachycuje skupinu mladíků během hokejového zápolení u Kolínů mlýna. Hráče stojícího jako 2. zprava jsme identifikovali jako p.učitele Karla Vrchotu, dobu vzniku snímku odhadujeme na 1. polovinu 50. let. S identifikací ostatních postav na fotografii nám můžete pomoci - pište na tslisty@gmail.com