Minulý rok jsem doprovázela svou maminku na letiště v Č. Budějovicích odkud odlétala na týden s Alenou Felendovou a ostatními účastníky do Turecka. Tenkrát jsem jí slíbila, že příště pojedu s ní. Letos jsem tedy se svou 80letou maminkou a s dalšími 35 účastníky z T. Svin a Borovan odletěla v sobotu 31. 8. 2024 z Českých Budějovic do turecké Antalye, odkud nás autobus za hodinku dovezl do jihotureckého města Side, do pětihvězdičkového hotelu Side Alegria, kde jsme si týden užívali all inclusive pobyt.
Na rozdíl od mé mámy, která pod vedením Aleny Felendové už absolvovala hodně zahraničních dovolených, já byla v této skupině naprostý nováček. Překvapivě jsem však našla mezi účastníky několik svých bývalých kolegů a milých známých.
Náš hotel měl bazén vepředu i vzadu, klouzačku i tobogán, večer vždy nějaký hudební nebo taneční program do 23 hodin, takže nikdo dříve spát nešel. Středozemní moře bylo jen 300 metrů daleko, a to z mírného kopečka, takže procházka na pobřeží i po vydatném jídle byla příjemná. Teploty byly o trochu vyšší než v ČR, samozřejmě nad 32 stupni, i když koncem týdne už bylo 37 stupňů, což způsobilo, že jsme byli buď v moři nebo v bazénu. Další alternativou, kterou mnozí využili, byla nabídka výletů do Zeleného kaňonu nebo do nadpozemsky krásného Pamukkale, ale i na další místa. Výletníci byli vesměs nadšení, takže mě trochu mrzelo, že jsem se nikam nevydala. Neodmítla jsem tedy jet 8 minut MHD a absolvovala jsem návštěvou antické části města Side (v překladu granátové jablko), kde jsem překvapeně zírala na antické sloupořadí, zbytky chrámu nebo římské divadlo vystavěné jako koloseum v Římě. Side mělo totiž řecké zakladatele a největšího rozkvětu dosáhlo v době vlády císaře Augusta, to je v době, kdy se podle biblických pramenů narodil Ježíš. A z té doby právě pochází mnoho velmi dobře zachovaných antických památek, z nichž některé se prostě povalují na zahradách místních obyvatel.
Další výhodou dovolené v Turecku byla možnost vidět zaručeně pravá značková trička, kšiltovky, peněženky a kabelky za několik eur. Nikdo z nás samozřejmě nic nekoupil, protože jsou to napodobeniny a raději si stejnou klíčenku koupíme za několik desítek tisíc u nás v Čechách, abychom zachránili naši skomírající ekonomiku.
V sobotu 7. 9. v poledne jsme důkladně zrekreovaní, ale trochu smutní, odjeli autobusem opět do Antalye na letiště a odtud dorazili na českobudějovické letiště do našeho milého schengenského prostoru. Tam si nás už rozebrali členové rodin a odvezli si nás domů požadujíc nějaký suvenýr.
Jak celý týden shrnout? Byla jsem nadšená. Nemusela jsem se o nic starat, vedoucí zájezdu Alena Felendová si nás hlídala stejně jako dříve své svěřence ve školce. A především milá společnost spoluvýletníků, vždy bylo ke komu přisednout v jídelně, s kým prohodit pár slov na pláži, koho se přidržet při vstupu a výstupu z moře, koho se zeptat na pokyny, když jsem byla nepozorná a nedávala pozor. Dokonce se našla i milá duše, která se mnou podstoupila parasailing, což moje maminka z nějakého důvodu odmítla. Přitom létání na padáku, který táhne motorový člun a my se vznášíme nad hladinou moře, bylo skvělé a v Side je jen za 40 eur.