Po velmi povedeném celodenním výletu do Boubínské obory jsem se rozhodl uskutečnit s dětmi z mysliveckého kroužku ještě jednu výpravu za shozy. Protože jarní doba pokročila a duben, především jeho druhá polovina je ve znamení, kdy daňčí zvěř shazuje paroží, padl výběr podobně jako v loňském roce na druhou hlubockou tzv. Starou oboru. Procházka touto oborou s velice bohatou historii, nádhernými stavbami v podobě loveckých chat a dokonce jednoho loveckého zámečku s lesoparkovou úpravou s několik set let starými alejemi je balzámem na duši každého milovníka české přírody.
Naše cesta oborou začala u hlavního vjezdu do obory, kde nás přivítal pana oborník a zavedl nás do reprezentativních prostor pro návštěvy, kde nám udělal krátkou přednášku o chovu zvěře v oboře, jejich početních stavech, přikrmování a celkovém fungování tohoto zařízení. Následně jsme se dle instrukcí pana oborníka auty přesunuli do dva kilometry vzdálené oblasti, kterou jsme měli samostatně projít.
Rozdělili jsme se do rojnice, kdy na krajích a uprostřed postupovali dospělí účastníci a mezi námi v desetimetrových rozestupech šly děti. Takto jsme v tichosti s připravenými dalekohledy vyrazili do nitra obory. Stará obory díky parkové úpravě je poměrně dobře prostupná a i přes její výraznou terénní členitost, kde se střídají hluboké strže s nižším podrostem spolu kopcovitými plošinami, se nám postupovalo velice dobře. Hodné obdivu byly především nádherné tři sta let staré aleje dubů a jírovců a především i spousta malebných vodních nádrží pro napájení zvěře.
Po zhruba asi třiceti minutách chůze jsme zaznamenali první úspěch, tj. nález první lopaty shozené v podrostu na světlé mýtině. V očích ostatních účastníků bylo vidět, že by také tak rádi byli odměněni podobným nálezem. Po dalších dvaceti minutách následoval opětovný dětský křik a radost z dalšího nálezu, takže než jsme došli na mýtinu, kde jsme měli v plánu si odpočinout a posvačit, měli jsme celkem 4 shozy. Největší zážitek nás však teprve čekal při cestě zpátky přes pastvinu s vodním tokem hluboko zaříznutém do terénu. Protože zvěř zde překonává podměrně výraznou terénní nerovnost a zároveň přes vodní tok musí skákat, má to za následek otřesy při dopadu zvěře a tím pádem mnohdy také upadnutí parohu. Proto se nám v okolí tohoto napajedla podařilo nalézt několik shozů, mezi nimi vynikaly zajímavé párové shozy.
Plni dojmů a zážitků jsme se poté přesunuli zpět k hospodářskému zázemí obory, kde jsme panu oborníkovi předali své nálezy, se kterými jsme se vyfotili. Pan oborník účastníkům, kteří se zúčastnili exkurze poprvé, tyto shozy dokonce věnoval. Po krátkém odpočinku jsme pak plni dojmů z povedené exkurze vyrazili směr Trhové Sviny.
