Paměť národa představuje rozsáhlou sbírku vzpomínek pamětníků v Evropě. Veřejnosti je na webu přístupná od roku 2008 jako databáze pamětníků, kteří byli přímými svědky událostí 20. století. Paměť národa buduje a spravuje nezisková organizace Post Bellum ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a Českým rozhlasem.
V rámci Paměti národa je již několik let realizován vzdělávací projekt Příběhy našich sousedů, určený pro žáky základních škol a nižších tříd víceletých gymnázií. Žáci se tak za doprovodu svých učitelů a koordinátora z Post Bellum na několik měsíců stanou amatérskými dokumentaristy. Mají za úkol vyhledat a vyzpovídat místního pamětníka, vést s ním rozhovor, sepsat jeho životopis, shromáždit dobové fotografie a zachytit jeho vzpomínky formou dokumentu; například vytvořením rozhlasové reportáže. Na závěr prezentují výsledek svého projektu před veřejností a odbornou porotou.
Už podruhé se do projektu zapojila i naše škola. Pracovní tým vytvořili žáci druhého stupně – Rafael Janák, Kateřina Kuruczová, Matěj Taschner, Dominik Sýkora a Alice Vávrová. I oni museli nejprve najít a oslovit pamětníka žijícího v našem městě. Se zájmem naslouchali jeho poutavému vypravování a vše si pečlivě zaznamenávali. Zdokumentovali jeho životní cesty, písemně zaznamenali jeho životopis, pamětnické vypravování si nahráli a své dialogy následně natočili v českobudějovickém rozhlase. Na závěr vytvořili koncept k prezentaci své několikaměsíční práce. Slavnostního večera na Nových Hradech dne 20. listopadu se zúčastnili spolu s několika dalšími školami z oblasti Novohradska a Vitorazska. Naši žáci vystoupili před plným sálem zodpovědně. Jejich zdařilý výkon byl oceněn potleskem rodičů, pedagogů, zástupců města i veřejnosti. Organizace Post Bellum a zastupitelé jednotlivých měst předali žákům dárky jako poděkování za jejich úsilí. Své poděkování jim stiskem ruky projevil i pan Petrlík, který byl na slavnostním večeru rovněž přítomen. Také vedením ZŠ školy byla snaha našich mladých dokumentaristů oceněna. I tento výstup našich žáků se stane součástí archivu Paměti národa a bude tak dalším zdrojem cenných zdroj informací o moderních českých dějinách dostupný dnešním i příštím generacím.
Naším pamětníkem byl pan Karel Petrlík, který se narodil v roce 1949 v obci Petříkov nedaleko Trhových Svinů. Jeho život odráží složitou situaci v totalitních 50. letech minulého století. Pamětníkovo rané dětství nepatřilo k nejradostnějším. Karlovi rodiče včetně obou prarodičů byli za svou tehdy protistátní činnost – roznášení letáků – odsouzeni a uvězněni. Malý Kája byl odvezen do dětského domova a po čase se dostal do náhradní rodiny ke své tetě a strýčkovi. Mohl tak z dětského domova odejít.
Všichni z rodiny byli odsouzeni na 12 a 13 let. Tatínek byl uvězněn v Jáchymově, maminka v Pardubicích. Na jednu z takových smutných návštěv ve svém vyprávění rovněž zavzpomínal. Před návratem z vězení byl veškerý majetek rodiny zabaven a dán do dražby. Karlově babičce se v dražbě podařilo koupit alespoň peřiny, aby se měli čím přikrýt. Peníze nebyly. Psal se rok 1953 a bylo těsně po měnové reformě. Vedle lidí, kteří se s radostí dali do skupování cizího majetku za nízkou cenu, se v těžké životní situaci našli i dobří lidé, kteří rodině nezištně pomohli, zavzpomínal s dojetím. Setkání s pamětníkem přineslo další příběhy, které by mohly být vyprávěny – školní léta, přátelství, prožívání dnů v době vykonávání základní vojenské služby, kdy v srpnu roku 1968 přijely ruské tanky …
Během několika neformálních návštěv ve škole i doma u pana Petrlíka se mezi ním a našimi dětmi vytvořil skutečně přátelský mezigenerační vztah. Žáci se touto formou mohli seznámit se skutečným příběhem člověka, který v učebnici dějepisu nenajdou. Je nejen zajímavé, ale současně i velmi poučné, když za každou významnou událostí slyšíme příběh konkrétních lidí, třeba osud našeho souseda. V tu chvíli se dějepisná stať stává srozumitelnou, jasnou a pochopitelnou. Historická gramotnost předpokládá, že se žáci a žákyně neučí znát pouze historická fakta a data, ale minulost sami aktivně poznávají. A uchovávat v paměti pohnuté dějiny našeho národa by mělo být povinností všech generací.
