Poezie na únor
Krajinu v noci někdo omítal sněhem
a hladítky zakryl stíny v našich očích
Přesto někde stéká slza
slzička těžká jako hřích
Na silnici zprohýbané plechy
a dvě těla
na saních plující k bohu
Život je jízda bílou stopou
vedoucí tam
Ocitáme se na rovinkách všedních dní
někdy v kopci pod hřebenem
zřídka na něm
A pak následuje sjezd
a v něm zkřížený pád
S pokorou však vstaňme
před námi ve sněhu stále dvě čáry
plaché jako oči laně