Poezie na měsíc duben
Po delší době
jsem znovu našel místo
které bude jen mé
I zde
se ticho nesmí poranit slovem
to slovo by bylo plané
Sedím na kořenech mohutného dubu
který sťala lidská ruka
a přede mnou dvě nebe
nahoře i dole
Od řeky v kořenech ještě vláha
a v mé ruce rašící list
našel jsem život tam
kde jej jiná zhasla
Před výkopem
Prošlapané sálovky
konečně vyměním za kecky
dojdu k postranní čáře
a dál budu kráčet bosý
Jarní rosu spolykám chodidly
a ve středovém kruhu nártem
pomazlím balón
Pak jej položím na zem
do které se ještě v březnu
pilami zakusoval mráz
A hle
znovu se nadechuje a do chodidel
zapichuje zelený zázrak
Vše je připraveno k hostině
odpočítávají se poslední minuty
bůh někde nazouvá špunty
Milí čtenáři, je to již rok, co máte možnost číst zde, v Trhovosvinenských listech, mé básně. Nyní cítím, že nastal správný čas, abych se, třeba jen na čas, odmlčel. Studnice mých veršů zkrátka není nevyčerpatelná. Chtěl bych tímto poděkovat všem, kteří se podílejí na vydávání Listů a také těm, kteří mi umožnili tímto způsobem publikovat mou poetickou tvorbu. Největší dík však patří Vám, čtenářům, za to, Listy pročítáte - a pokud mé skromné příspěvky někoho zaujaly, či třeba i zasáhly tam, kde zasáhnout chtěly – je to pro mne veliká čest. Pokud byste si chtěli přečíst něco více z mé tvorby, ve svých oblíbených knihkupectvích vyhledejte mé sbírky „Právě Teď a „Čápi se vracejí.“ Tímto Vám děkuji za pozornost a přeji Vám všem krásné jarní dny!