Prosincová poezie
Náhle setmělo se
stromy podávají
kolemjdoucím dětem ruce
Vítr je rozváží do jejich domovů
na skateboardech z listí
Rodiče chytají své chuligány za kapuce
strhávají je dovnitř a zakrývají jejich oči
Aby žádný z nich neviděl
aby žádný netušil
že ulicí už kráčejí oni
v rukou nesou řetězy
pod kopyty zvony
A v pytli přes rameno
jednoho z nás
Mohl to být den dobrých skutků
(19.12.2016)
Poprvé
když paní s hůlkami místo nohou
vysypala na chodník nákup
a své kosti
Podruhé
když jsem zastavil u auta
jehož zadní kola
nechtěla být v zatáčce poslední
Potřetí
když v promrzlém odpoledni
přisypávám do ptačí budky
zrnka máku
Bude to stačit?
- říkám si
a po chvíli se v Berlíně
Sněhová vločka
Na tvých řasách zavěšené jmelí
pod nimi domov za okny mráz
a ve vánočním stromku smola
tmelí naše dlaně
A na řasách ještě vločka sněhu
zakrývající zbytky bláta v ulicích
a v nás