„Nejdřív jsem se vyděsila, že mi píše nějaký naštvaný čtenář. Až pak jsem pochopila, že je tam napsáno: Svinenské čtení a že to znamená pozvánku do Trhových Svinů,“ řekla na konci července spisovatelka Petra Klabouchová. Na starém hřbitově hovořila o psaní, o úspěšném románu Prameny Vltavy, ale také o tom, proč pro ni byla Itálie láskou na první pohled – a proč ji ani po procitnutí a prohlédnutí nedokáže opustit.
Pět jmen, pět autorských příběhů – současně také pět svinenských doteků. Aleš Palán na staré faře hovořil o tom, že nedaleko odtud žije jeden ze samotářů, jejichž životy dlouhodobě sleduje. Jiří Březina u Velkého rybníka prozradil, že jeho hlavní hrdina Tomáš Volf pochází z Trhových Svinů, přestože románové město dostalo jméno Svinov. Jana Poncarová přijela na Buškův hamr z Dobříva – místa na Rokycansku, kde se také chlubí jedinečnou technickou památkou, funkčním hamrem. Karin Lednická ráno nasedla do auta v ostravském Svinově, aby večer četla v areálu kostela Nejsvětější Trojice v Trhových Svinech, a Petra Klabouchová se netajila s tím, že Sviny dosud pořádně nepoznala – a že jí Svinenské čtení dalo šanci upravit si pohled na město.
„Svinenské čtení bylo svinensky dobré. Omlouvám se, že jsem existovala až do včerejška v představě, že Trhové Sviny jsou nějaká zapomenutá vesnice kousek u Budějc. Máte to tam krásné, jak městečko, tak i všechny ty nadšence, co mu pomáhají vzkvétat. Publikum bylo moc fajn, probrali jsme nejen knížky, ale i rumunské těsto na pizzu, švédské autory a můj boj s mafií italského turistického průmyslu. Pobavili jste mě, doufám, že i já vás. Snad zase někdy příště,“ napsala na svém instagramovém účtu.
Díky literatuře jsou Trhové Sviny místem setkávání, bodem, kam lidé přijíždějí z Čech i Moravy za kulturou, a přitom objevují nepoznané krásy Novohradska – Doudlebska. Svinenské čtení přiváží do nejjižnějších Čech autory, kteří stojí za pozornost, jeden týden jsou tak Sviny centrem literatury. A dva úspěšné ročníky jsou příslibem rodící se tradice.
