608 436 941

Zemřel patron ZUŠ Trhové Sviny, profesor František Pišinger

Autor: Radka Hájková za pedagogy a žáky ZUŠ F. Pišingera, Trhové Sviny | Zveřejněno: čtvrtek 24. října 2019 | 134x

Ve věku 88 let zemřel profesor František Pišinger.

V sobotu 19. října nás zastihla smutná zpráva – ve věku 88 let zemřel profesor František Pišinger, patron naší školy.

„Náš“ pan profesor byl vynikající violoncellista a zakládající člen světoznámého Dvořákova kvarteta, ale také mimořádný a dlouholetý pedagog Pražské konzervatoře, který vychoval celou řadu úspěšných hudebníků. Navíc byl rodákem z našeho městečka, Trhových Svinů, a i proto jsme ho někdy kolem roku 2010 s úctou požádali, zda by jeho jméno mohlo být součástí názvu naší školy. Pamatuji si na náš tehdejší telefonický rozhovor, ve kterém se skromně zdráhal souhlasit a uváděl všechny možné důvody, proč by to tak asi nemělo být. Ani jeden takový důvod ale ve skutečnosti neexistoval a od roku 2011 naše škola nese název ZUŠ F. Pišingera, Trhové Sviny. A já při všech svých cestách, soutěžích a vystoupeních našich žáků vždy s velkou hrdostí tento název zdůrazňovala. Naposledy, a vlastně docela symbolicky, to bylo při účasti naší žákyně – violoncellistky v krásném projektu České filharmonie, se kterou si mohla zahrát na letošním červnovém koncertu v Rudolfinu, kam však pan profesor už nedorazil, přestože svoji návštěvu plánoval. Držel nám ale palce na dálku a bylo to opravdu znát.

Pan profesor nás během posledních let několikrát v Trhových Svinech navštívil a setkání s ním bylo vždy velice inspirující a obohacující, okořeněné i jeho skvělým smyslem pro humor. To mi potvrzovali kolegové napříč obory i generacemi, všichni si ho velice vážili a snažili jsme se společně dělat čest jeho jménu. A samozřejmě i naši žáci, kteří mu osobně několikrát zahráli a mnohokrát způsobili velkou radost svými výsledky na celostátní i mezinárodní úrovni.

Nyní, po jeho odchodu, je před námi velký úkol – snažit se navázat naší pedagogickou prací na jeho skvělou „starou,“ naprosto profesionální školu a zároveň tuto práci vykonávat s trpělivostí a láskou, jako to po celý život uměl on. Hodně nás toho naučil a hodně se toho ještě od něj musíme naučit.

„A pane profesore, až budeme 1. prosince hrát v Jindřichově Hradci s Jihočeským violoncellovým orchestrem krásný adventní program, tak všechny tóny Vašeho milovaného nástroje pošleme Vám, tam někam nahoru, odkud na nás, prosím, občas dohlédněte.“

Díky za všechno.