Kraslice
Vrbička, vrba bleďoučká,
chvěje se tiše v koutku,
na jaře chystá pro kloučka
hrsti ohebných proutků.
Neboť ten chlapec zarudlý,
jenž nebyl chvilku bez kudly,
ten neslyšel, jak sténá
vrbička, vrba bleďoučká,
dřív než se zazelená.
Vrbičko,vrbo zelená,
těžko už vzpomenouti,
od koho je ta odměna
za rány tvého proutí.
Neboť ten chlapec zarudlý,
jenž nebyl chvíli bez kudly,
krasličku starou hladí.
Škoda je, škoda mládí.
Jaroslav Seifert
Letošní velikonoční svátky budou jiné. Podobně je zažívali lidé před sto lety, když se svět vzpamatovával z největší pandemie v historii lidstva. Španělská chřipka zabila v letech 1918 až 1920 podle odhadů 20 až 50 miliónů lidí, více tedy, než zemřelo v 1.světové válce. Onemocněla třetina světové populace.
Proč španělská? Tohle vzniklo omylem a neopatrností španělského ministra zdravotnictví, který na tiskové konferenci k postupující epidemii ve Španělsku v květnu 1918 poznamenal, že o srovnatelné nemoci ve zbytku Evropy ještě neslyšel. K tomu se připojila zpráva agentury Reuters, že ve Španělsku řádí záhadná choroba, s níž bojuje i španělský král Alfons VIII. a na kterou zemřelo už 700 lidí. A název byl na světě. O původu epidemie se přesně neví. Mohla přijít z Číny, z Ameriky nebo z vojenských táborů na západě Francie. V Rusku se jí říkalo asijská chřipka, v Asii naopak ruská chřipka a v Polsku bolševická choroba.
Letošní pandemii chřipky má na svědomí koronavirus, který způsobuje nemoc Covid-19. Jeho původ je jistý-Čína.Objevil se na trzích se zvířaty,která jsou držena v přeplněných klecích s minimem opatření z hlediska biologické bezpečnosti, což umožňuje novým virům přenést se ze zvířat na lidi.
První náznaky vážné nemoci se objevily v listopadu roku 2019. Upozornil na ně čínský lékař Li Wen-lianga, jenž se snažil jako jeden z prvních i přes tamní cenzuru upozornit na vážnou nemoc. Nakonec jí sám podlehl.
Říká se, že vše pomine, de ale o to, za jakou cenu lidských životů i propadu ekonomiky.
Na nás občanech potom je ,abychom dodržovali doporučená opatření. Letos opět platí ono „povodňové heslo“ : Když je národu zle, lidé se semknou a pomáhají si.
Vraťme se ale k Velikonocům,největším křesťanským svátkům v roce. Příběhy o velikonočních zázracích popisuje Karel Koval ve své knize Zeměklíč:
Všichni jistě znáte Erbenovu baladu Poklad, v níž se otevírá země na Velký pátek. Když se zpívají pašije, žena, která jde do kostela, vstupuje do jeskyně a oslněná zlatem zapomíná na svůj nejdražší poklad, na dítě…
Vzpomeňte si na tento příběh, až se budete dívat na probouzející se zem.
O Velikonocích otvírá země oči a začíná mluvit v trávě, v keřích, stromech, fialkách a petrklíčích, kočičkách, ale její řeči porozumí jenom ten, kdo se k ní pokorně skloní a trpělivě naslouchá. To se ví, že sám nesmí křičet ,protože její hlas je tichounký jako lehký vánek.
Zázrak probuzení země se obnovuje každý rok. O Velikonocích jsme nejblíž srdci země, která ve znamení Kristova vzkříšení rozkvétá úsměvem nové víry a obrozené lásky. Tomuto znamení všichni podléháme a v jeho světlém kruhu začínáme znovu pracovat, posílení a osvěžení jako země probouzející se pod polibky slunce.
Něco vás o Velikonocích stále táhne ven, do polí, strání, lesů. Nevíte, co se s vámi děje, je to taková radost, kterou je těžko slovy vyjádřit, nohy se rozvazují a běží jako jarní potůček, přeskakují kameny a chce se vám zpívat! Mnohým z nás vytryskne z hrdla nějaká velikonoční koleda, kterou jste slyšeli od tatínka nebo maminky, nebo od kamaráda.
Však vy sami dobře znáte tyhle velikonoční koledy, protože mnozí z vás chodí ještě koledovat od stavení ke stavení, a když dostáváte koledu, blýskají vám oči radostí a srdce vám poposkočí při pomyšlení, jak večer zasednete za stůl, rozložíte na něm velikonoční pomlázku a bude se vybírat to „nejlepší vajíčko“.
Protože vše jednou pomine, věřte, že příští Velikonoce prožijeme bez napětí, nervozity a stresu, opět pohromadě se svými blízkými. Přeji vám klidné prožití Velikonoc.