Znáte historii této kulturní akce?
V červencovém vydání TSL jsem se věnoval osobě Karla Valdaufa při příležitosti čtyřiceti let od jeho úmrtí. V tomto článku jsem se zaměřil na to, jak na něho jeho rodné město vzpomíná, jak jej připomíná, jak rozvíjí jeho odkaz.
Někdo si může položit otázku: A je nějaký důvod, výrazný důvod, si Karla Valdaufa více připomínat? Věřím, že článek v minulém čísle už odpověď na takovouto otázku přinesl. Pro jistotu ji shrnu do následující věty, která vychází z hodnocení jeho činnosti od mnoha hudebních odborníků, domácích i zahraničních.
Karel Valdauf patří do galerie nejvýznamnějších osobnosti naší hudební scény. Rozhodně se mezi jmény Kmoch, Vejvoda, Vacek, ale i Brom, Hybš či Vlach neztrácí. Má také velký podíl na vnímání české hudby v zahraničí. Dá se dokonce říci na celém světě, protože nahrával nejen v Evropě, ale i v USA nebo v Japonsku. Byl všestranným hudebníkem, skladatelem, textařem, dirigentem.
Jsem tedy přesvědčen, že je velmi chvályhodné, když se rodné město rozhodlo jeho jméno připomínat každoročním Festivalem dechových hudeb spojených s jeho jménem.
Ale zároveň se trochu pozastavuji nad tím, proč to trvalo tak dlouho, než se něco začalo dít. A jak mi z dosavadních rozhovorů s pamětníky vyplynulo, festival nevznikl ani to nikoho místního nenapadlo. Tímto tvrzením nechci nikomu z nich křivdit. Ale pokud někoho něco takového napadlo, nikdo si na to nevzpomíná a hlavně, nic se stejně nerealizovalo. A tím se tedy určitě chlubit nemůžeme.
S nápadem si pravidelně Karla Valdaufa připomínat přišel až Áda Školka, rodák z ne tak našemu městu vzdálené Lipnice. Ten po nedobrovolném odchodu z Budvarky založil v polovině 80. let 20. stol. Budějckou kapelu Ády Školky. Byli v ní samí profesionální muzikanti, takže zvládali hrát náročné skladby Karla Valdaufa. Jen z minulého čísla TSL připomenu skutečnost, že Karel Valdauf věnoval po ukončení své aktivní činnosti p. Školkovi partitury svých skladeb.
Zdá se tedy přirozené, že p. Školka se musel cítit být Karlu Valdaufovi zavázán. Po listopadu 1989 začal uvažovat o uskutečnění festivalu na jeho počest. No, a kde jinde, než v Trhových Svinech, v rodném městě Karla Valdaufa. Místní náměstí mu zároveň přišlo jako výborný přírodní amfiteátr.
První ročník se uskutečnil v roce 1998. Vzhledem k dost velkému odstupu od úmrtí Karla Valdaufa (1982) a rovněž od nápadu p. Školky na realizaci festivalu, by se spíše dalo říci až v r. 1998. Ale možná to bylo způsobeno společenským děním na přelomu 80. a 90. let minulého století, kdy docházelo ke klasickému českému vylévání vaničky i s dítětem. Dechová hudba se z vysílání veřejnoprávních televizních i rozhlasových stanic vytratila a nové, soukromé o ni také zájem neměly.
Možná proto ani nikdo v našem městě tehdy moc nevěřil tomu, že by se festival na počest Karla Valdaufa mohl setkat s příznivou odezvou a zájmem diváků.
Nápad p. Školky byl tak zrealizován až v době, kdy starostou města byl p. Radislav Bušek. Do organizace byli zapojeni také jeho místostarosta Karel Pexa a sekretářka Vlasta Vrchotová.
Pokud má někdo vlastní zkušenost z organizace nějaké akce, musí si říct, že to tedy moc lidí není. Samozřejmě, že členem organizační skupiny byl rovněž p. Školka a do závěrečných prací na přípravě náměstí byli také zapojeni pracovníci technických služeb města.
Začátky festivalu nebyly samozřejmě nejjednodušší. Nikdo neměl zkušenosti z organizace takové akce. Ta se ale přes všechny dětské nemoci přece jen díky vůli a nadšení zapojených osob do organizace uskutečnila.
Všichni oslovení dnes už s úsměvem vzpomínají, že jeviště bylo jen z lešenářských trubek. Zahrát už ale přijelo osm dechových hudeb. V sobotu 22. srpna 1998 od 18. 00 hod., na tehdy ještě jednodenní akci, zvala Budějcká kapela Ády Školky a Podhoranka v Trhových Svinech, Babouci v Něchově, Horalka v Borovanech a Veselá muzika v Nových Hradech.
Druhý den, v neděli 23. srpna, od 7. 00 hod. prováděly Horalka a Podhoranka v T. Svinech budíček, takže při oficiálním zahájení festivalu v 10. 00. už bylo Žižkovo náměstí velice slušně zaplněné. K již jmenovaným kapelám se připojily Brass band (Ústřední hudba České armády z Prahy), Podhoranka, tentokráte ale z Moravy, Krajanka a Kutilka, další dechovky z Prahy. U Kutilky si dovolím malou poznámku, kterou připomenu, že se jednalo o kapelu, kterou si založila zpěvačka Zorka Kohoutová, druhá manželka Karla Valdaufa.
Ivana Šimánková, moderátorka prvního ročníku, na své působení na festivalu vzpomíná jako na nevšední zážitek. Několikrát si jej poté zopakovala, takže i po tolika letech je z jejího hlasu cítit rozechvění. Nedávno prý jela přes Trhové Sviny. Nedalo jí to, aby nezastavila. Sestoupila po několika schodech směrem ke kašně. Viděla prý živě jeviště, plné náměstí lidí, sedících, zpívajících i tančících, a cítila tu nádhernou atmosféru, kterou dohromady vytvořili muzikanti a diváci, kteří večer ani nechtěli jít domů.
„A když jsem tak rozjímala,“ říká, „přistoupila ke mně jedna paní a říká: Nejste paní Šimánková? A když jsem jí odpověděla kladně, začala také vzpomínat. Nakonec jsme slzy v očích měly obě dvě.“ Slova zkušené moderátorky hovoří určitě za vše.
Festival si získával přízeň diváků. A pokud nebylo vyloženě deštivé počasí, náměstí bylo vždy plné.
Ale i v letech 2004 či 2009, kdy návštěvníci museli být v pláštěnkách nebo pod deštníky, bylo náměstí velice slušně zaplněno.
„Zájem o možnost se prezentovat projevoval stále větší počet hudebních těles, a to nejen klasických dechovek,“ vzpomíná zase Ivana Božáková, která se na organizaci festivalu podílela od 2. ročníku až do loňského roku.
Druhého ročníku se účastnil již dvojnásobný počet hudeb. Skutečně jich bylo šestnáct. Stejný počet hudeb se festivalu zúčastnil ještě v roce 2003. Nejvyšší účast, sedmnáct, byla v roce 2001. Z těchto údajů je patrné, že Festival dechových hudeb Karla Valdaufa si vydobyl velice rychle dobré jméno. A to nejen doma, tedy v České republice, ale i v zahraničí.
První zahraniční dechovou hudbou byla Hradišťská kapela ze Slovenska, která přijela na druhý ročník v r. 1999 (a pak ještě v r. 2004). Dvakrát také přijela Donauländische Blasmusik (2005, 2007) z Rakouska. Většinou se festivalu účastnila jedna dechovka ze zahraničí, pouze v letech 2000 a 2003 to byly hudby dvě. Celkem se festivalu zúčastnilo 19 dechovek ze zahraničí. Vedle již zmíněných zemí přijely také z Holandska, Chorvatska, Německa a Švýcarska. Diváci bezpochyby oceňovali, že nacvičili nejen skladby Karla Valdaufa, ale že jednu, i dvě písničky dokonce zazpívali česky.
„Ke druhému ročníku se váže jedna zajímavost,“ říká Helena Hýnová, zpěvačka Valdaufinky, tedy nové Valdaufinky, kterou rovněž založil p. Školka. „Založil ji už v roce 1998, ale poprvé se na festivalu objevila až v roce 1999. Valdaufinka měla vlastně stejné složení jako Budějcká kapela Ády Školky. Měla ale jiné oblečení a také jinak postavený repertoár. Z jednodenní akce se už ve druhém ročníku stala akce dvoudenní, takže Budějcká kapela Ády Školky hrála v sobotu a Valdaufinka celý festival zakončovala v neděli večer,“ dodává Helena Hýnová.
Velkým problémem pro organizátory byl však nedostatek míst na ubytování. Muzikanti spávali na učilišti, sólisté a další hosté v Atosu. Dalo by se říci, že ubytování, a to nejen počet míst, ale také jeho kvalita, byla limitujícím faktorem, který, bohužel, přetrvává i do současné doby.
Zájem o účast na festivalu projevovaly také soubory, které rozhodně nelze nazvat dechové. Cimbálovou hudbu lze považovat alespoň za lidovou hudbu, stejně jako dechovku, ale na festivalu se chtěly prezentovat i další žánry.
A tady asi začíná spor o další směřování festivalu, který vyvrcholil odchodem iniciátora festivalu p. Školky z organizačního štábu. Četl jsem jeho dopis, který jeho členům zaslal v říjnu 2003. Jeho obsah působí zahořkle. Já samozřejmě nemohu dělat soudce, ale skutečností je, že od dalšího ročníku v r. 2004 se už p. Školka v našem městě neobjevil se žádným svým souborem (Budějcká kapela, Valdaufinka). Pouze Smyčcový orchestr K. Valdaufa (který také založil) se po roční přestávce na trhovosvinenské náměstí ještě 3x vrátil (2005 -7), ale ne již pod taktovkou p. Školky.
Dramaturgie festivalu se začala měnit i díky zvýšenému zájmu médií, včetně České televize. Do organizace se zapojil Jan Nekola, který se svou uměleckou agenturou organizoval různé významné kulturní aktivity po celé České republice, např. Koncerty hvězd, takže s organizací takovýchto akcí měl nemalé zkušenosti. Důležité bylo, že se zapojil nejen do organizace, ale i zajišťování sponzorů.
Že je ve městě opět festival dechovkových hudeb se obyvatelé dozvěděli nejen z Trhovosvinenských listů, městského rozhlasu, ale i díky budíčku, který obstarávaly jednotlivé kapely v různých částech našeho města. A nejenom zde, zajížděly i do okolních obcí. Důvodů proč se od něho po několika letech upustilo, může být více. Možná někomu vadil, možná to bylo spojeno s vyššími náklady, kapacitou ubytování atd. Skutečností ale zůstává, že nedělní hudební budíčky skončily odchodem p. Školky z organizačního vedení festivalu.
Pan Chuchel, kapelník Podhoranky, se domnívá, že to nemuselo být tou hlavní příčinou. Budíček byl prý hodně náročný i pro samotné muzikanty. Hrát do pozdního večera a ráno být už v 7. 00 hod. v Borovanech či v Ledenicích, to nebylo nic jednoduchého. Zejména, když třeba za Podhorankou jezdili fanoušci z regionu Suhl, někdejší družební oblasti Jihočeského kraje v bývalé Německé demokratické republice, kde si Podhoranka díky opakovaným koncertováním získala řadu příznivců. To víte, setkání s nimi po delší době nekončilo nikdy před půlnocí.
Vývoj přinášel i různé změny v programu, ve složení hudeb, hostů i moderátorů. O cimbálové muzice jsem se už zmínil. Ta dokázala na závěr sobotního programu přítomné pěkně rozparádit. Nebylo těžké diváky na náměstí udržet, ale naopak - po skončení je z něho dostat, přestože bylo blíže k ránu než k půlnoci.
Na festival několikrát přijel Velký orchestr Paláce Žofín. Slovo velký nebylo v názvu určitě náhodou. Muzikanti se na místní pódium ani nemohli vměstnat a technická četa jej musela nastavovat. Její členové už ale měli své zkušenosti. Vždyť od druhého ročníku má akce nové jeviště, které podle nákresu Petra Schwarzmüllera svařili právě chlapi z technických služeb, takže si poradili i z rozšířením pódia.
Mezi hosty se na pódiu představila řada známých zpěváků, včetně Josefa Zímy, ikony dechovkové muziky. Díky „Festivalu“ náměstím zněly hlasy Karlů Hály a Štědrého, Ivety Simonové, Evy Pilarové, Pavly Břínkové přezdívané královnou české operety, Dashy, Moniky Absolonové, Jitky Zelenkové, Petry Janů. Romana Vojtka, či Bohuše Matuše, i když většinou nezpívaly dechovku. Samozřejmě, že jednotlivé kapely měly své vlastní zpěváky a zpěvačky.
Vyjmenovávat všechny hosty, a zejména pak všechny muziky, asi nejde. Jestli jsem si z plakátů zvoucích na „Festival“ udělal správnou statistiku, pak do našeho města od roku 1998 zavítalo 124 souborů (mnohé i opakovaně), včetně Budvarky, Moravanky, Mistříňanky či Babouků, nejstarší dechové hudby v jižních Čechách (hrají už od roku 1868!!).
Hosty také byly známé Orchestry Karla Vlacha či Václava Hybše, které ale dechových skladeb příliš nezahrály. Proto nemohu opomenout místní Podhoranku. Jako jediná se totiž zúčastnila všech dosavadních ročníků „Festivalu“ (a v programu je i pro letošní ročník). Jsem přesvědčen, že to není jen díky tomu, že je místní, ale i díky její kvalitě.
Příjemnou atmosféru pomáhali dotvářet svým slovem moderátoři, či jak se dříve říkalo konferenciéři.
Vedle již zmíněné Ivany Šimánkové, která festival uváděla celkem 5x, to byl Petr Jančařík (také 5x) a Alexander Hemala, bývalý televizní hlasatel, který festival uváděl nejčastěji - 6x. V této nelehké roli se na pódiu představil také známý herec Martin Zounar nebo Martin Hrdinka, známý rozhlasový moderátor.
Výrazné změny v programu nastaly v roce 2019. Přibyly aktivity pro děti (Michal Nesvadba, klaun Hugo atd.) a hlavně – v programu se objevily kapely hodně odlišného žánru od dechovky či tzv. lidové hudby. Skupiny Argema, Děda Mládek Illegal Band či Laura a její tygři asi mají ke Karlu Valdaufovi hodně daleko.
Za výraznou změnu je proto určitě nutno považovat i změnu názvu na Hudební festival Karla Valdaufa. Bezpochyby byla udělána právě kvůli zařazení rockových kapel do programu. Asi by vypadalo divně, že na Festivalu dechových hudeb vystupuje rocková skupina.
Pozorný čtenář si bezpochyby všiml toho, že pro název tohoto článku jsem použil původní, a podle mě, stále platný název, tedy Festival dechových hudeb Karla Valdaufa. Proč jej tedy považuji za stále platný? Rozhodně to podle mého názoru není z nějaké nostalgie či z nějakého staromilství.
Snažil jsem se dohledat, které jednání Zastupitelstva města T. Sviny, či jen Rady města T. Sviny, se návrhem na změnu názvu zabývalo a také ji schválilo. Nic takového jsem však nenašel. Jsou zde tedy dvě možnosti. Buď jsem se díval špatně, nebo takové rozhodnutí zmíněné orgány skutečně nepřijaly.
Navíc je zde ještě jeden problém. V textu článku v TSL ze září 2019 je uvedeno (a dokonce zvýrazněno tučným písmem), že nápad na změnu názvu (a obsahu) byl nejprve konzultován s p. Karlem Valdaufem ml., který byl prý rád, že se s pořádáním bude pokračovat a změnu názvu kvůli rozšíření programu uvítal.
V únoru letošního roku jsem se v Praze s p. Karlem Valdaufem ml. sešel osobně poprvé. Jedna z mých mnoha otázek se týkala i této záležitosti. Před několika dny jsem se s ním kvůli konzultaci obsahu textu tohoto článku sešel v Praze podruhé. Tentokráte i za přítomnosti jeho sestry Evy Ježkové. Zeptal jsem se na záležitost jeho souhlasu se změnou názvu znovu. A odpověď byla prakticky stejná: „Ano, ocenil jsem, že město na počest mého otce pokračuje v organizaci Festivalu. Toho si opravdu vážím. Ale, že bych se vyjádřil kladně ke změně názvu a zařazení rockových kapel do programu, to si nějak nevzpomínám. Budu rád, když se po letošním ročníku budu moci s organizátory sejít a projednat s nimi další směřování akce, která si za ty roky získala takovou popularitu, a to nejen mezi místními.“
Pan Karel Valdauf ml. do organizace festivalu v minulých letech významně přispíval nejen svými kontakty, ale také finančně. Vždyť jeho firma VAMEX s.r.o. byla několik let i generálním sponzorem. Náklady akce pomáhaly krýt finanční příspěvky dalších firem, které oslovil.
Ekonomika celé akce by sama vydala na rozsáhlou kapitolu. Ale to by mohlo být obsahem nějakého dalšího článku. Určitě je ale potřeba ocenit všechny firmy i jednotlivce, kteří se svými finančními příspěvky rozhodli podpořit konání festivalu a vytvořit tak tradici, kterou se naše město pyšní.
O úspěch festivalu se ale stará řada dalších lidí, bez kterých by ani peníze od sponzorů moc nezmohly.
A zdaleka nejde jen o přípravu, ale také o složení pódia, úklid zábran, odpadků, vyúčtování poplatků OSA atd., atd. Věřím, že se v některém dalším čísle na tohle téma objeví podrobnější článek. Lidé zapojení do organizace festivalu by si to určitě zasloužili.
Celý článek jsem se snažil o udržení určitého nadhledu v mnohdy protichůdných názorech, ale na závěr si přece jen dovolím jednu osobní poznámku k termínu konání „Festivalu dechových hudeb Karla Valdaufa“.
Je celkem logické, že konání nějaké akce se nemůže vázat na konkrétní datum, třeba 15., protože datum se „pohybuje“. Jednou je to pondělí, další rok úterý, a když je přestupný rok, datum „poskočí“ dokonce o dva dny.
Většina akcí, ale třeba i svátků (např. Svátek matek), se proto neodkazuje na konkrétní datum ale na pořadí dne v měsíci, např. první sobota v měsíci apod. Tím je konkrétní datum dáno a všichni si jej mohou dát do svého programu dlouho dopředu.
Termín konání „Festivalu“ v T. Svinech se řídil konáním svinenské pouti. Považuji za logické, že se obě akce nemohou konat ve stejný termín (ale i to se už stalo). Letos dochází k velmi zvláštní situaci. Místní kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Ta má v katolickém kalendáři místo 15. srpna. Vždy platilo, že místní pouť se koná nejbližší neděli po jejím svátku. Např. pokud 15. 8. byla sobota, pouť se uskutečnila v neděli 16. 8. Letos 15. 8. vychází na pondělí. Pouť by se tedy měla konat v neděli 21. 8. Ale v termínu 19. – 21. 8. se koná Festival. Pouť prý proto bude už v neděli 14. 8.!(?)
Ale ne kvůli „Festivalu“, ale takto její termín na MÚ nahlásil pan farář.
Bylo mi vysvětlováno, že to až tak jednoduché pro určení místní pouti není. Termín jejího konání prý byl určován dohodou místního faráře a faráře z Dobré Vody u Nových Hradů. Ale jak to je nyní, když farář je jen jeden? Do toho já se míchat nebudu.
Asi by tedy bylo jednodušší se domluvit, že „Festival“ se bude konat třetí srpnový víkend, když se s termínem pouti dá posunovat. Ale, jak říkám, je to jen můj osobní názor.
Raději popřeji všem čtenářům TSL, aby počasí bylo jak o pouti, tak na festivalu příznivé, aby si mohli atmosféru obou akcí prožít naplno a vychutnat ji plnými doušky. Příjemné zážitky přeje všem
Zdroje:
Hána, J.: Život muzikanta
Kronika FDH KV (MÚ T. Sviny) – fotografie, plakáty
Naše muzika, ročník XVI, č. 1/2021
Trhovosvinenské listy, různé ročníky
Fotografie Petr Hnilička (archiv MÚ T. Sviny)
Osobní vzpomínky (abecedně, bez akademických titulů): Božáková Ivana, Bušek Radislav, Hýnová Lenka, Chuchel František, Ježková Eva, Šimánková Ivana, Valdauf Karel ml.
