Hledat a nacházet rovnováhu není potřebné, ale přímo životně důležité. Vše je o balanci. Jsme celoživotní akrobaté hledající rovnováhu na kraji propasti, malé zaškobrtnutí a vychýlení může znamenat pád na pomyslné dno propasti. I z té však lze opět vylézt a zase nanovo balancovat.
Rovnováha nás provází na každém kroku. Snažíme se dát do harmonie naši fyzickou, psychickou i sociální stránku, pracovní i osobní život, naše soukromé zájmy se zájmy veřejnými, komunikaci s dětmi, partnerem, sousedem, ladíme vrchní díl oblečení se spodním, hledáme balanc s vyvrknutým kotníkem s pomocí klacku či bez něj…
Velký význam má rovnováha také v péči o druhého člověka. Ve vztahu mezi pečujícím a klientem je třeba hledat citlivou hranici mezi pomocí a podporou samostatnosti. Pomáhat tam, kde je pomoc potřebná, ale nepřebírat to, co člověk ještě dokáže zvládnout sám. I dobře míněná péče v rámci motta „cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“ se totiž může změnit v „přepečovávání“ a postupně člověka připravovat o jeho schopnosti, rozhodování a pocit vlastní hodnoty. I přes to, že nám nějaký klient svými povahovými vlastnostmi může být více sympatičtější, stále by naše péče měla být objektivní, shodná s péčí u jiných klientů (kteří svoji mnohdy mrzutou náladou a hartusením mnoho sympatií získat nemusí). Je to často těžké udržet si profesionalitu a „nepustit si“ klienta blíž, zvlášť v pomáhajících profesích, kdy je kontakt pečovatele a klienta velmi častý a blízký. Podobně je tomu v komunikaci. Potřebujeme umět mluvit, ale také naslouchat. Nabídnout pomoc, ale respektovat odmítnutí. Být nablízku, a přitom ponechat druhému prostor. Někdy se vychýlíme na jednu stranu, jindy na druhou. Důležité je dokázat to vnímat a znovu hledat svůj pevný bod.
Hledání rovnováhy je těžké, ale životně důležité, proto ať každý, kdo padne i do té nejhlubší Hranické propasti, ať najde sílu vstát a opět balancovat.
Tel.č.: 725 342 656