Průměrná délka lidského života v ČR je 79 let. Za posledních padesát let se prodloužila o třetinu a kolem roku 2060 by měla v západních zemích dosáhnout hranice 100 let. Otázkou je, jak se o tak velké množství lidí ve vyšším věku postarat. Téma kvalitní, efektivní péče pro tuto cílovou skupinu je více než aktuální. Nejen pro pobytové, ambulantní, terénní sociální služby, ale hlavně pro neformální pečující, aby jejich příkladná snaha o zajištění člena rodiny byla ze strany státu co nejvíce podporována a ulehčována.
V momentě, kdy se nemoc vyvíjí natolik, že ohrožuje lidský život a standardní metody klasické léčby selhaly a není vidina žádného zlepšení, nastupuje hospicová péče. V tomto stadiu pacient ukončuje své léčení u obvodního i specializovaných lékařů a přechází do rukou lékaře paliativního. Fyzickou bolest těla tiší lékař a sestřičky, bolest duše mírní psycholog, z pocitu spirituálního nenaplnění se snaží pomoci duchovní. Stejně tak, jako tento tým nejedná pouze s pacientem, ale péče zahrnuje pomoc celé rodině, tak i jednotliví profesionálové spolupracují a vzájemně se doplňují v rámci toho týmu.
Paliativní péče může být poskytována v nemocnicích, ambulantně, ale i v domácím prostředí nebo v sociálních zařízeních (domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem aj.).
Hlavním cílem domácí hospicové péče je co nejvíce snížit bolesti klienta, zachovat jeho důstojnost a doprovodit ho v jeho poslední životní etapě…Někdo moudrý řekl, že umírání začíná narozením… „Nezapomínejte, že nežijeme v ráji. Jsme z ráje vyhnáni. Zasloužili jsme si to. To je naše realita, taková je pravda. Dobrá zpráva je, že máme šanci do ráje se vrátit. Branou, které říkáme smrt. Jinudy to bohužel nejde“. (Svatošová Marie)
