608 436 941

Rozloučení s naším panem farářem

Autor: Mgr. V. Korčaková | Zveřejněno: 24. ledna 2019 | 175x

M. Zelazny - zádušní mše a pohřeb

Myslím, že není v našem městě člověk, který by nezaznamenal tu velmi smutnou zprávu, která přišla tak nečekaně před koncem roku. I v těchto listech jsme vás informovali o nečekaném úmrtí našeho pana faráře Marcina Zelazného. Poté, co jsme se museli s touto zprávou smířit, přišlo období čekání na to, kdy a jak bude možné se s ním rozloučit v našem kostele. Tímto časem se prolínal hluboký smutek a snaha připravit vše co nejlépe na poslední rozloučení. Pro mě to byl čas i setkání se s mnohými z vás. Sdílení smutku, vzpomínek, ale i velké ochoty a snahy nějak přispět k důstojnému rozloučení se s naším páterem.

To se uskutečnilo ve čtvrtek 10. ledna v trhovosvinenském kostele. Smuteční mši vedl českobudějovický biskup Vlastimil Kročil. Přítomen byl také pomocný biskup českobudějovický i katowický a mnoho kněží, kteří přišli ve smutečním průvodu do kostela, který byl zaplněn do posledního kousíčku místa.

Nemám fotografii, na které by bylo vidět na vás všechny, kteří jste se přišli se svým panem farářem rozloučit. Stejně by nemohla zachytit tu sílu emocí, která ze všech proudila a která nás v tu chvíli spojila. Ale věřte mi, že já na ten pohled nezapomenu.

Chtěla bych poděkovat za Martina i za jeho rodinu, která byla také přítomna, a která si přes veškerý smutek velmi cenila vašeho projevu soustrasti. Děkuji i za sebe, za vaši tichou podporu, kterou jsem cítila, když mi selhával hlas.

Především bych chtěla poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravách i na samotném rozloučení s naším panem farářem. Snaha o to, vše připravit co nejlépe, byla jakýmsi poděkováním za to, co pro nás pan farář znamenal, byla znát na každém kroku a byla velmi působivá. Také jménem rodiny děkuji za vaše zápisy do kondolenční knihy, kterou jsem jim předala. Tolik zápisů plných lásky, vděčnosti a vzpomínek na společně prožité chvíle se stalo dalším svědectvím toho, jak úžasným člověkem Martin byl.

Následující sobotu, tedy 12. ledna, byla sloužena smuteční mše v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v polských Myslowicach, které se zúčastnily i desítky našich farníků. I biskup Vlastimil zde zmínil to, jak mocně na něj zapůsobilo rozloučení v trhovosvinenském kostele. Neuvěřitelně dlouhý průvod pak doprovodil našeho pana faráře až ke hrobu na místním hřbitově.

I když zde naše společná cesta s ním skončila, všechno to, co pro nás udělal, to, jak nám změnil pohled na život, v nás zůstane a bude nám našeho pana faráře Marcina Zelazného stále připomínat.