Asi nemohu dnešní článek v TSL č. 1/2020 začít jinak než do roku 2020 popřát vám všem, čtenářům TSL, zdraví, štěstí, lásku, spokojenost, pohodu, prostě vše nejlepší.
Věřím, že jste přežili ve zdraví, fyzickém i psychickém, to novodobé pojetí vánočních svátků, které asi ale jen ze setrvačnosti stále nazýváme svátky klidu.
Poprvé jsem si vás dovolil oslovit na stránkách TSL v červenci 2018. Naposledy to bylo v srpnovém vydání TSL 2019. Co bylo důvodem toho, že jsem se několik měsíců neozval? Že by došly náměty? Nebo snad z nějakých zdravotních důvodů? Naštěstí ani jedno, ani druhé. Jen se mi zdálo, že má snaha, vzbudit zájem o blížící se významná data v historii sportu v Trhových Svinech, nemá patřičnou odezvu. Prostě, že má snaha není příliš efektivní, že to moc lidí nezajímá, protože to vnímají pouze jako mou aktivitu.
Těmito slovy si nechci stěžovat, či snad dokonce brečet. To by nepomohlo. Jen mi přišlo trochu líto, že město vydává peníze na agenturu vytvářející program na mediální zviditelnění města, když tady máme významné události, které musí naše město v médiích udržet několik let.
Ano, město. Významná výročí trhosvinského sportu se totiž vůbec netýkají pouze sportu či pouze sportovců. Dovolím si dokonce tvrdit, že nikdo nemůže roli sportu v naší společnosti a jeho důležitost pro ni zpochybnit, takže tato výročí rozhodně nejsou jen záležitostí sportovců, ale měla by být záležitostí nás všech.
Město má velkou příležitost dokázat, že si to uvědomuje. Město rozhodně není nějaký anonymní pojem. Město jsou konkrétní lidé, s konkrétními gescemi, s konkrétní zodpovědností. Město jsme i my, jeho občané, jeho obyvatelé.
Věřím, že snad nikomu není jedno, jak na nás, občany Trhových Svin, nahlížejí občané okolních sídel. Ale neměli bychom podceňovat také to, jak na sebe nahlížíme my sami. Těžko můžeme po někom chtít, aby si nás vážil, když si nevážíme my sami sebe.
Nechci, aby to vypadalo, že chci jen kritizovat. Proto jsem se také rozhodl přiložit ruku k dílu. Nejen podporou akcí místních ochotníků, ale i tím, že jsem se vrhl na pole neorané a snažím se pátrat po historii trhosvinenského sportu, po historii obyvatel našeho města, mnohdy našich přímých předků.
Jejich práce a jejich činnost si zaslouží, aby se na ně a na ni nezapomnělo.
Od počátku bylo jasné, že to jednoduché nebude. A že pokud se nepodaří vzbudit váš zájem, vyvolat vaši podporu, dobrý výsledek se nedá příliš očekávat. V loňském č. 7 jsem poděkoval mnohým z vás za poskytnutí fotografií a informací. A také od té doby několik dalších lidí přineslo své fotografie. Práce se rozhodně nezastavily, ale …. Musím už ale skutečně začít bít na poplach. Proč?
Když jsem na podzim 2017 začal o nadcházejících výročích hovořit, že je potřeba se zabývat přípravami na jejich připomenutí, byl jsem uklidňován slovy, že je na všechno dost času. Já ale nyní říkám: NENÍ!!
Na konci nedávno skončeného roku 2019, konkrétně 30. prosince, jsme si nechali úplně bez povšimnutí, proklouznout mezi prsty kulaté výročí úmrtí (30. 12. 1939) pana Františka Dvořáka, šermíře, účastníka dvou olympijských her. Za rok, v lednu 2021, to bude 150 let od jeho narození. Necháme i toto významné výročí bez povšimnutí? Pokud ano, tak si dovolím říct, že to už není šlendrián, ale přímo diletantství. Čas, který nedokážeme využít, necháme ho uplynout bz užitku, nám totiž nikdo nevrátí.
A pokud toto výročí, a zejména pana Dvořáka, jeho příběh, jak se z kluka z chudé rodiny stal olympionik, jak se tento kluk z vesnice stal učitelem šermu holandské královské rodiny, chceme důstojně připomenout, pak je za pět minut dvanáct s tím začít okamžitě něco dělat. Vždyť, kdo v našem městě o něm něco ví?
Druhé významné výročí si budeme připomínat jen o několik měsíců později, v květnu 2021, protože v květnu 1881 byl v T. Svinech založen hasičsko – tělocvičný spolek Sokol. Připravit důstojné připomenutí 140. výročí založení tohoto spolku a významu hasičů i pro náš současný život, to není rozhodně záležitostí jednoho člověka, jednoho spolku, ani jednoho měsíce.
A tak se chci zeptat. Je na všechno opravdu pořád ještě dost času? Nebo se všichni, kteří tomu mohou významně pomoci, začnou o věc nejen zajímat, ale také přispějí svou troškou do mlýna?