608 436 941

Významná výročí trhosvinenského sportu

Autor: Za rozhovor poděkovala Mgr. Hana Halešová | Zveřejněno: 22. června 2019 | 169x

Historie sportu ve městě - rozhovor

Významná výročí trhosvinenského sportu

Již téměř jeden rok se v TSL objevují příspěvky p. Jiřího Krauskopfa na téma nadcházejících sportovních výročí v našem městě. Objevily se v nich některé informace, které byly pro mnohé z nás překvapivé.

A tak jsem se po více jak půl roce od našeho posledního rozhovoru (TSL 11/2018) zašla opět zeptat, jak se pátrání po historii sportu v našem městě posunulo.

HH: První otázka je taková netradiční, tudíž asi i nečekaná: Co je nového?

JK: Tak na takovouto otázku skutečně připraven nejsem a na netradiční otázku se asi nedá odpovědět tradičně. Celé to pátrání, možná bádání, je dost různorodé, takže někde se daří více, jinde to zase příliš nejde. Celkově snad je malý posun znát.

HH: Můžete být konkrétnější?

JK: K mému překvapení se více daří získávat informace z různých jiných sportů než z fotbalu. A přitom vše začalo blížícím se 100. výročím založení fotbalového klubu.

Mile překvapen jsem přístupem celé řady lidí - v Jihočeském muzeu v Čes. Budějovicích, v Oblastním archivu v Čes. Budějovicích, archivářů Sokola Čes. Budějovice či Orla Brno, Českého šermířského svazu nebo p. Michala Průchy, autora několika knih o historii českobudějovického a jihočeského fotbalu. Velkým zdrojem informací o šermíři Dvořákovi je p. Martin Polák z Čes. Budějovic, řadu informací mi sdělil také p. Kozel z Č. Budějovic. Všichni jsou velmi ochotní, vstřícní, upozorňují mě na další možné zdroje informací, jsou nápomocni radou i zkušenostmi. Velmi si proto jejich spolupráce vážím.

HH: Takže si dnes už nestýskáte na malou ochotu lidí se o pátrání zapojit?

JK: Vždycky to může být lepší, vždycky to ale může být i horší. Pokud se ale pozorně podíváte, koho jsem dosud jmenoval, tak si určitě všimnete, že mezi nimi není, bohužel, nikdo místní. A tak si říkám, zda si nepřidělávám práci zbytečně. Snažil jsem se zájem místních získat zveřejněním některých dosud úplně neznámých fotografií, zveřejněním některých nově získaných informací. Odezva však příliš velká není.

HH: Z vašich slov, že odezva příliš velká není, si ale dovozuji, že nějaká přece jen je. Takže se dá říci, že je na konci tunelu vidět alespoň malé světýlko?

JK: No, řekl bych, že světýlko ještě úplně nesvítí, spíše zatím jen bliká. Občas mě někdo ve městě zastaví, že jsem mu zveřejněnou informací nějakou událost připomněl, občas ji i trochu doplní. Díky článku v TSL č. 5/2019 se podařilo najít obě pamětní desky z budovy bývalé Sokolovny. Od několika lidí jsem obdržel fotografie, z nichž některé už byly v TSL publikovány (ale něco je potřeba si také ponechat až do připravované publikace).

Poděkovat touto cestou tedy mohu paním Bartuškové, Kraftové, Králové, Veselkové, pánům Brabcovi, Čuhajovi, Ebenhöhovi, Lukešovi, Novému, Polákovi, Randovi, Steinbauerovi, Šmídlovi, Švepešovi, Zabilkovi (abecedně). Rozpoznávat lidi na fotografiích mi také pomáhaly paní Alexová, Theierová a Urbanová. (Doufám, že jsem na někoho nezapomněl. Pokud ano, moc se omlouvám). Možná si někdo řekne, že se mi neozvalo zase tak málo lidí. Ale vzhledem k tomu, že jde prakticky o útržkovité vzpomínky, je to opravdu málo.
Aby mohla vzniknout publikace, kvalitní publikace, musí být informace ověřené a pokud možno jich musí být více, než se nakonec do vydávaného textu vejde.

HH: Jako městskou zastupitelku by mě také zajímalo, zda se už do příprav trhovosvinenských sportovních výročí nějak zapojil městský úřad.

JK: Jednání, a to i na té nejvyšší úrovni, jsem měl několik. Bohužel má snaha o ustavení nějaké pracovní skupiny pro přípravu a koordinaci jednotlivých akcí úspěšná nebyla. Postrádám zájem, který by celému pátrání dal punc oficiality, koordinovanosti. Doufám, že mohu říci zatím, protože čas běží neúprosně. A první významné výročí, což je 150 let od narození vynikajícího šermíře, účastníka 2 olympijských her pana Dvořáka, bude v lednu 2021. Kdo někdy něco organizoval, tak ví, že je opravdu nejvyšší čas se tím začít zodpovědně zabývat. Nebo nastane to, co už také T. Sviny před lety zažily. Kulaté výročí se bude připomínat o rok či dva později. Ale já bych u takové ostudy nerad asistoval.

HH: Teď máme ale školní prázdniny, hlavní období dovolených, takže to není nejpříznivější období pro nějakou výraznější změnu.

JK: Neřekl bych, že to tak musí být. Jednak se dá předpokládat, že v době dovolených do města přijedou rodáci, které život zavál do jiných končin, a že třeba tenhle rozhovor v nich vyvolá vzpomínky, které mi budou následně ochotni předat. A jak se zatím ukazuje, jsou to lidé s větším zájmem o historii města, v němž se narodili a prožili své mládí.

Je to také prostor oslovit mnohé zastupitele a vše připravit na září, aby se přípravy na důstojné připomenutí sportovních výročí v našem městě rozjely naplno, se vším všudy.

HH: Dovedu si představit, že sezení v archivu a prohlížení nejrůznějších lejster moc zábavného není. Ale přesto, je možné při hledání informací z historie narazit i na něco veselejšího?

JK: Máte pravdu. Sedět v archivu či ve studovně a prohlížet zápisy, noviny, či pročítat kroniky, psané nejrůznějšími rukopisy, zrovna moc k popukání není. Úsměv, či spíše pousmání, samozřejmě může vyvolat tehdy používaná čeština, některé odborné výrazy (ale ty bych si ponechal do příštího prázdninového vydání TSL). Úsměvné (alespoň pro někoho) může být hledání kontaktu na člověka, na kterého jsem dostal tip ve stylu, že bydlí někde v Praze nebo dokonce v Německu.

Ale jedna situace u mě přece jen úsměv vyvolala, byť to byl spíše úsměv vnitřní a poněkud s hořkou příchutí. Bylo mi před několika týdny řečeno, že s touto činností jsem měl začít před 10, či spíše 20 lety, to že ještě byla naživu řada pamětníků, teď že je to už těžké. Vím, že to ten člověk nemyslel jako mou kritiku. Vnímal jsem to jako povzdechnutí nad realitou. A tak jen doufám, že v budoucnu nebude někdo v ještě horší pozici, než jsem dnes já. To ale znamená, že stávající pátraní přinese výsledky.

HH: Na závěr našeho rozhovoru jsem se vás chtěla, zda máte nějaké přání, a vy jste mě svou odpovědí předběhl.

JK: Ne tak úplně. Těch přání je určitě více. Např. bych si přál, aby se už přestalo pouze mluvit či snít o obnovení městského (dříve okresního) muzea, a začalo se na tom skutečně pracovat. Věřím tomu, že by mělo co nabídnout, jak místním, tak i turistům.

A samozřejmě přeji všem pohodové prožití následujícího období.