Před lety jsem se někde doslechl, že jakýsi Jan Štifter napsal něco hodného pozornosti o trhovosvinenském zubaři, spíše ale soukromém regionálním historikovi a etnografovi Karlu Hlubučkovi. Trvalo to několik let – a to už jsem přečetl několik autorových knih – než jsem Honzu poznal osobně. Shromažďoval právě autentická vyprávění pamětníků pro svou novou knihu Svinenské století. Přijel mě – jako rodáka z Trhových Svin a již pamětníka – do Prahy historicky vytěžit a vyzpovídat. Seděli jsme spolu u piva, on mi kladl otázky a já na ně spontánně odpovídal. Když mi pak poslal písemně zpracovaný rozhovor, navrhl jsem drobná upřesnění a mailem doplnil další vzpomínky, které při našem rozhovoru nezazněly.
Kniha Svinenské století spatřila světlo světa na jaře letošního roku a čtenářská veřejnost s ní byla oficiálně seznámena 26. května 2023 v tanečním sále KD Trhové Sviny. Starosta města Ing. David Štojdl všechny krátce uvítal a vyjádřil svou radost, že taková kniha, v níž jsou zachyceny vzpomínky dosud žijících jedenácti pamětníků na jejich rané mládí převážně v Trhových Svinech, vyšla. A její autor Jan Štifter informoval o okolnostech jejího vzniku a průběhu zpracování. Většinu času prezentace knihy pak zaplnila vyprávění samotných pamětníků, mezi nimiž jsem u „předsednického stolu“ také seděl. Každý z nás se vyprávění zhostil svým osobitým způsobem.
Božena Hlaďová (*1927) překvapila přítomné posluchače svým noblesním vyprávěním o svém dospívání v Trhových Svinech uprostřed hrůz 2. světové války a jejími dalšími životními příběhy po odstěhování.
Vyprávění Lidmily Alexové (*1927) bylo o její celoživotní profesi, kdy pracovala jako instrumentářka u mnoha svinenských zubařů, doktorkou Vaňkovou počínaje a doktorem Valenou konče.
Jana Randová (*1941) se od mládí pohybovala v prostředí svinenských ochotníků; divadlo hráli i její rodiče. Jana o tom podala hezké svědectví.
Miloslav Šimeček (*1931) měl jako jediný z nás pamětníků svou řeč napsanou. Přečetl ji, a šlo o silný životní příběh. Dětství prožil v rodinném mlýnu, jednom z více mlýnů na Svinenském potoku, a zakotvil v Praze, podobně jako několik dalších „svinenčáků“, jeho vrstevníků.
Vyprávění Jiřího Reindla (*1934) se točilo kolem události, k níž došlo 12.12.1942 na Velkém rybníku v Trhových Svinech. Byl svědkem tragedie, kdy se zde utopilo pět jeho kamarádů.
Pavla Saláka (*1942) poznali někteří z přítomných posluchačů, coby jejich učitele. Vychodil svinenskou jedenáctiletku a po absolvování vojny se na ni vrátil a působil zde jako učitel do začátku 70. let, kdy musel z politických důvodů odejít. Hezké vzpomínky má na řecké spolužáky, kteří zde v té době také studovali.
František (*1943) a Zdeněk Valutovi (*1950) podali svědectví o pronásledování svinenských živnostníků v padesátých letech minulého století. Takto byl postižen i jejich otec, hodinář a zlatník, kterému komunisté sebrali majetek, zavřeli ho, podepsali se negativně na zdraví jeho ženy, Františkovi nedovolili studovat atd...V Trhových Svinech bylo pronásledování živnostníků opravdu kruté, podobně byli postiženi všichni.
Miroslav Kolár (*1941) - tedy já, autor laudatia - povídal o svém raném dětství, které prožíval s ostatními dětmi bydlícími ve velkém domě, tzv. Glázrovci, a dalšími dětmi v okolí Nového města. V polovině 70. let se s rodinou přestěhoval do Prahy a do Trhových Svin se pravidelně vrací, třeba jako účastník Trhovosvinenských padesátek.
Pamětníky, kteří na představení knihy 26. května 2023 nebyli, jsem navštívil dodatečně. Jana Polláka (*1930) v Praze a Marii Plchovou (*1935) v Trhových Svinech. Byla to také hezká setkání.
Po skončení oficiální části setkání nad knihou Svinenské století následovala autogramiáda; knihu zájemcům podepsal její autor a všichni přítomní pamětníci v ní uvedení. Je po všech stránkách krásně udělaná; zajímavě čtivý text doplňuje velké množství fotografií a knihařské zpracování je na vysoké úrovni. Zaujme i čtenáře žijící mimo popisovaný region, například svědeckými výpověďmi pamětníků o tragických událostech, ke kterým došlo v Trhových Svinech ve dnech 5. a 6. května 1945. Bez přehánění tedy tvrdím, že je možné ji přihlásit do soutěže o nejkrásnější knihu roku 2023, do soutěže Magnesia Litera. A měla by se stát prvním svazkem ediční řady, ve které by v průběhu času a událostí dostali příležitost vyjádřit se další a další, také již pamětníci.
