Během dlouhých zimních měsíců, kdy s dětmi z mysliveckého kroužku trávíme většinu času jen v učebně přírodopisu sledováním dokumentů o naší přírodě, zdokonalováním se ve znalostech o zoologii, či si povídáme o mysliveckých tradicích a etice, tak se vždy již nemůžeme dočkat prvních jarních měsíců a dalších výprav za zvěří. První jarní měsíce se nesou ve znamení shazovaní paroží naší nejznámější spárkaté zvěře - jelenů a daňků. V loňském roce jsme podnikli opravdu povedenou výpravu do nitra Boubínské obory. Díky mimořádnému svolení pana Ing. Kříhy, ředitele LČR divize Vimperk, jsme se mohli po oboře pohybovat naprosto volně, podle předem vytyčené trasy od oborníka pana Ing. Klaboucha. Naše putování pak bylo završeno táborákem u lovecké chaty. Protože tento celodenní výlet byl opravdu povedený a především kladně hodnocen od dětských účastníků a jejich rodičů, rozhodl jsem se pro letošek uspořádat výpravu za jeleny opět do této krásné obory rozkládající se na svazích mohutného šumavského vrchu Bobík.
Termín jsem pro letošní rok na lesní správě domluvil na sobotu 15. března z důvodu efektivnější a ekonomičtější dopravy osobními vozidly namísto autobusem a především kvůli využití výhody volného dne, jak pro školáky, tak pro mě a kolegu Honzu Špilauera jako pracující. Termín polovina března je naprosto ideální, neboť vrcholí v mysliveckém kalendáři období, kdy shazují paroží i jeleni tzv. druhé věkové třídy, jinými slovy mladší dospělí jeleni. Co jediné nám bohužel však nepřálo, bylo počasí. Tento víkend se do České republiky vrátila studená fronta, která s sebou přinesla bohužel i poměrně vydatné srážky v podobě sněhové nadílky. Jak se ale říká, v lese je s dobrými lidmi vždy dobře a neexistuje špatné počasí jen špatné oblečení a nevhodná obuv, a tak i přes tuto nepřízeň jsme si celodenní výlet moc užili. Jediné co nám dojmy z výletu trochu pokazilo byla opravdu velice špatná viditelnost. Než jsme se byli schopni zvěř dostat na pozorovací vzdálenost, tak nás vždy zaregistrovala a stáhla se hlouběji do lesa. Podobně jako v loňském roce jsme se po oboře pohybovali po předem vytyčené trase a celou túru zakončili u lovecké chaty s velikou pergolou, kde jsme si rozdělali táborák, prohřáli promrzlé ruce, upekli buřty a probrali zážitky z tohoto celodenního výletu. Sice jsme nebyli odměněni nalezením čerstvého jeleního shozu, ale i tak jsme odjížděli plni dojmů.
Původně jsme se chtěli do Boubínské obory vypravit ještě jednou, ale bohužel přibližující se hrozba nákazy slintavky a kulhavky ze sousedního Slovenska uzavřela brány všech obor v České republice pro veřejnost a tak jsem musel plány přehodnotit. Uspořádali jsme proto další týden ještě jeden výlet do krásné šumavské přírody. Se zájemci jsme se vypravili do oblasti mezi Horní Vltavicí a Borovou Ladou a prozkoumali jsme tuto turisticky méně navštěvovanou část Šumavy. Počasí nám pro tentokráte opravdu přálo, viditelnost byla vynikající a tak jsme byli odměněni spatřením tlupy jelení zvěře, které byla lesními dělníky zvednuta z hustého podrostu a přecházela přes pastviny. Mimo jiné jsme narazili i na stopy bobří činnosti a jejich opravdu dokonalého stavebního umu v podobě vodního díla, které na jednom malém šumavském potoku vytvořilo rozsáhlou lagunu. A v neposlední řadě jsme narazili i na čerstvé vlčí stopy v měkké půdě. Kluci i já s kolegou jsem si tento šumavský den opravdu užili a vrátili se plni dojmů a zážitků. Už se opět těšíme na další výpravy za zvěří do krásné jihočeské přírody s naším mysliveckým kroužkem.
