Za krásami Rakouska - od čokoládového ráje až po srdce Štýrska
Jakmile se spojí touha po cestování a láska k čokoládě, vznikne jedno velké dobrodružství, které jen tak nezapomeneme. V úterý 15. října jsme v brzkých ranních hodinách vyrazili směr Graz s plánem navštívit nejen město samotné, ale i hodinu cesty vzdálenou čokoládovnu Zotter, která patří mezi nejproslulejší v Evropě, nebo středověký hrad Riegersburg.
Riegersburg: rakouský historický klenot.
Naše cesta začala zastávkou u hradu Riegensburg. Tyčí se nad stejnojmenným městem na čedičové skále. Dozvěděli jsme se, že tento hrad nebyl nikdy dobyt a že se v něm nachází muzeum čarodějnictví. Cesta do strmého kopce nás všechny děsila, všichni jsme toužili po tom, abychom využili lanovku, která na hrad vedla. Ale naštěstí, když nás paní učitelka vyfotografovala, jsme ihned naskákali do autobusu a přejeli k druhému stanovišti. Už se nám sbíhaly sliny. Nemohli jsme se dočkat, až prožijeme jedinečné zážitky, které nás čekaly v čokoládovně Zotter.
Čokoládovna Zotter: sladký sen na dosah.
„Tady se čokoláda mění v umění,“ říká paní, která nám podává lístky. A opravdu!
Jakmile se řekne čokoláda, všichni si představíme ten neodolatelný pocit sladké chuti, která se pomalu rozpouští na jazyku a přináší okamžitou radost. Ať už jde o mléčnou, hořkou nebo bílou, má schopnost povzbudit mysl i srdce. Ale čokoláda je také příběh a o tom jsme se hned přesvědčili. Čekal nás krátký dokument, který nás zavedl do Jižní Ameriky. Zhlédli jsme cestu čokolády od kakaových bobů až po tabulku, kterou si koupíme v supermarketu.
Potom jsme se konečně přesunuli k samotnému ochutnávání a poznávání, jak to vlastně tady funguje. Sbíhaly se nám sliny jako nikdy! „Hlavně to nepřežeňte hned na začátku, ať máte místo a není vám špatně!“ slyšeli jsme nejenom od učitelů. Nedočkaví, nabrat si už do speciální lžičky, jsme čekali v řadě a nasávali sladkou vůni linoucí se z prohlídkových prostorů. Jakmile jsme vešli do první místnosti, připadali jsme si „jako ve filmu Karlík a továrna na čokoládu!“ Opravdu trefný popis naší spolužačky.
Přibližně hodinu, která ani nevíme, jak utekla, jsme ochutnávali různé podoby čokolády. „Čokoládové fontány!“ Člověk nevěděl, co dřív. Na ovocné, kávové, karamelové, mléčné nebo hořké příchutě se doslova stály fronty. A to jsme nevěděli, co nás ještě čeká. Nastražili na nás popcorn obalený v čokoládě, pralinky plněné delikátním krémem, které nám nabízela ruka robota, a spoustu netradičních čokoládových chutí. „Neuvěřitelné,“ slyším někoho volat z davu. K závěru nám docházely síly a mnohým z nás se udělalo trochu nevolno. Jak poznat, kdy má člověk přestat, když je všechno tak dobré? Nebylo ale času nazbyt. Jelo se dál!
Graz: srdce Štýrska.
Po nákupech v obchůdku jsme nastoupili do autobusu a celou cestu do Grazu jsme básnili o tomto neskutečném zážitku. Když jsme se přes mírné zácpy ve městě dostali k zámku Eggenberg, přivítali nás v zámecké zahradě pávi. Posledním bodem na programu bylo samotné centrum Štýrského Hradce. Společně jsme vystoupali na vrch Schloßberg s hodinovou věží, tyčící se nad městem. Měli jsme centrum jako na dlani. „Co přitáhlo tvou pozornost v Grazu?“ – „Nejvíce mě zaujal umělý ostrov Murinsel,“ odpovídá na otázku účastník výletu. Následně jsme byli provedeni štýrskými uličkami až na náměstí, které jsme mohli blíže prozkoumat. Po procházce městem se náhle ozval prázdný žaludek. Naší odměnou byl „zdravý a vitamínů plný“ Bratwurst ve stánku na náměstí! Přesto žaludek poděkoval, nic jiného mu nezbylo.
Ve večerních hodinách Graz opouštíme, sice unavení, ale zato plni nových společných, a hlavně nezapomenutelných zážitků. Výlet do Štýrska nám zpříjemnil letošní podzim a obohatil nás o nové dobrodružství!
