608 436 941

Setkání s hudební legendou

Autor: Petra Vicková s použitím textu Věry Kuthanové | Zveřejněno: 24. října 2019 | 28x

Rozhovor s Frant. Pišingerem z roku 2013.

Ve věku 88 let zemřel v sobotu violoncellista a zakládající člen Dvořákova kvarteta pan František Pišinger, hudebník, jehož jméno nese ve svém názvu trhovosvinenská Základní umělecká škola. Při této příležitosti znovu otevíráme článek z ledna 2013, kdy poskytl rozhovor naší redaktorce Petře Vickové.

Život pana Františka Pišingera by sám vydal na román, narodil se v Trhových Svinech v roce 1931 v rodině továrníka, který ovšem již dva roky před jeho narozením o továrnu přišel a společně s bratrem se pak pokoušel rozjet podnikání v moštu a víně. Třídní původ zůstal, mladého Františka celým životem provázel posudek s označením "syn kapitalisty".

Jeho talent je projevil již v roce 1947, když doprovázel na klavír cvičení mužů na Všesokolském sletu. Hrál s radostí, gustem a zaujal. Další úspěch se dostavil, když jako mladík nacvičoval operetu U veselého kamzíka s kapelou Zachaři. Ti nakonec na představení nehráli a František operetu odehrál sám s klavírem. "Dodnes nevím, jak jsem to dokázal," říká.

V roce 1948 složil přijímací zkoušku na Pražskou konzervatoř, kterou absolvoval v roce 1954 koncertem B dur L. Bochceriniho. Již za studií společně s violistou Jaroslavem Ruisem založil ve třídě komorní hry Ladislava Černého roku 1950 Kvarteto konzervatoře, o rok později společně vystoupili v Sukově síni Rudolfina, hráli zpaměti a později získali souhlas obou synů Antonína Dvořáka, aby se uskupení jmenovalo po jejich otci, tedy Dvořákovo kvarteto.

"Hráli jsme pořád, až šest hodin denně, nedávali jsme si dovolenou. Jednou jsme spolu nehráli čtrnáct dní, tak jsme si psali, protože jsme si chyběli," dodává pan profesor.

Roku 1954 jako člen Dvořákova kvarteta byl František Pišinger přijat na AMU, ovšem po necelém roce byl pro svůj třídní původ vyškrtnut. "Měl jsem posudek jako zločinec. Když jsem přišel na pohovor o svém dalším setrvání ve škole, udělal jsem něco, za což mne v té době pochválit nemohli – prohlásil jsem totiž, že v opeře Boris Godunov vystupuje lůza. ,Aha, takže pro vás jsou ruští nevolníci lůza? A ven!"

Následovala dvouletá vojenská služba u strážního oddílu na Slovensku. "Byl to očistec, pod námi byli už jen pétépáci. Věděl jsem, že jsem tam za trest." Když se pak shodou okolností dostal k Posádkové hudbě v Krnově, kde s ním mimo jiné na trubku hrál i známý Václav Hybš, měl napůl vyhráno. Po usilovné snaze se Společnosti A. Dvořáka podařilo zařídit jeho převelení k „normálnímu útvaru“ do Prahy a po roce do Armádního uměleckého souboru (AUS).

Pan Pišinger velmi rád vzpomíná i na svá setkání s Janem Werichem a na působení v orchestru Karla Vlacha. V knize vzpomínek na pana Vlacha připomněl i příhodu, kdy se mu podařilo rozbít italské violoncello. Byl nešťastný – voják bez peněz a oprava za tisíce. Šel za kapelníkem a chtěl vše vysvětlit. "Pan Vlach mně přeušil a povídá – tak kolik? Pokračoval jsem dál, ale on mi opět skočil do řeči: ,No tak kolik?´ Soukám ze sebe: ,Asi dva tisíce´. Pan Vlach vytáhl tři tisíce, dal mi je a řekl, že spěchá na zkoušku. Tento dluh byl v životě jediný, který jsem nesplatil," vypravuje pan profesor.

Po skončení prezenční služby zůstává Dvořákovo kvarteto jako civilní soubor AUSu, poté následuje dvaadvacetiletá činnost ve svazku Moravské filharmonie.

V této době má kvarteto po celých jedenáct let zakázané výjezdy do ciziny, znamená to mimo jiné neúčast v řadě prestižních mezinárodních souteží (Lucern, dvakrát Liege v Belgii, Budapešť). První výjezd do zahraničí byl Dvořákovu kvartetu povolen v roce 1962. Vystoupení kvarteta zaznamenalo mimořádný úspěch na zahajovacím koncertě v rámci Wagnerova festivalu v Bayreuthu. Následovala pozvání do států celé Evropy, Asie, USA, Jižní Koree, Hongkongu..

V roce 1968 dostalo Dvořákovo kvarteto nabídku vyučovat na univerzitě v Torontu, kterou z vlasteneckých důvodů nevyužilo. V kvartetu působil pan Pišinger neuvěřitelných 43 let. Od roku 1973 dodnes vyučuje profesor Pišinger na Pražské konzervatoři. Jeho žáci se stávají koncertními mistry předních českých orchestru (FOK, Národní divadlo, Státní opera..) a členy komorních souborů (Nostitz kvartet, Epoque kvartet, Ištván kvartet, Art Trio Praha, Orbis trio). Řada jeho žáků působí v orchestru České filharmonie, Národního divadla, Sukova komorního orchestru atd. K jeho žákům patří např. Petr Šporcl, Petr Malíšek, Vít Petrášek, Petr Nouzovský a řada dalších.

Během působení v Moravské filharmonii získává Framtišek Pišinger „Cenu města Olomouc“, v roce 2001 mu výbor Nadace Život umělce udělil cenu „Senior Price 2001“.

"Zažil jsem toho opravdu hodně a setkal se s mnoha úžasnými lidmi. Snažím se pořád udržovat ve formě. Hraji denně. Dokonce jsem si vypracoval soubor cvičení pro prsty a klouby, které mi umožňuje stále zvládat i náročnější hudební party. Hrát na violoncello je jediné, co doopravdy umím," uzavírá s úsměvem pan Pišinger.