Proč se voda zelená? Za co může fosfor?
Proč se voda zelená
Řada obyvatel jižních Čech si už tak nějak zvykla na to, že většina rybníků a vodních nádrží připomíná svou barvou vody v letním období spíše „green“ golfového hřiště než průzračnou vodu známou z některých pískoven či jezer. Ne všichni však vědí, co je hlavní příčinou toho, že voda v nich má tak intenzivní zelenou barvu způsobenou nadměrným rozvojem řas a sinic. Může za to fosfor. Bez fosforu by nebyl život. Hraje důležitou roli ve stavbě těl živých organismů, je např. součástí zubů a kostí. Člověk využívá sloučeniny fosforu např. v potravinářském a strojním průmyslu, v domácnostech se s ním nejčastěji setkáváme v pracích a mycích prostředcích. Minerální fosfor se používá v zemědělství jako hnojivo. Problém nastává, když se fosfor dostane do vody. Ve vodním prostředí totiž podporuje proces tzv. eutrofizace (obohacování vody o živiny). Ta svými negativními projevy zaměstnává vědce napříč obory již bezmála půl století. Mezi hlavní rizika spojená s eutrofizací jmenujme například nadměrný rozvoj řas a sinic, problémy s kyslíkovým režimem a následné úhyny ryb včetně celkového narušení rovnovážného stavu vodního prostředí.
Kudy se fosfor do vody dostává
Většina tuzemských vědeckých studií se shoduje na tom, že hlavním zdrojem fosforu v našich tekoucích a stojatých vodách jsou komunální odpadní vody. Přestože je celá řada obcí a měst vybavena čistírnami odpadních vod neznamená to, že zvládají veškerý přicházející fosfor účinně odstraňovat. Řada z nich tuto legislativní povinnost ani nemá (aktuálně musí odstraňovat z odpadní vody fosfor obce nad 2000 ekvivalentních obyvatel). Další problém jsou takzvané „odlehčované odpadní vody“, což jsou v principu více či méně naředěné odpadní vody, které neprojdou čistírenským procesem a dostávají se přímo do potoka, řeky či rybníku. Každá čistírna odpadních vod je totiž vybavena jednou či více komorami, které jí mají ochránit před přívalem nadměrného množství vody přicházející kanalizací v době intenzivních dešťů.
Významným zdrojem fosforu v naší krajině mohou být také rybníky. Rybníky mají jednu úžasnou vlastnost a tím je schopnost přirozeně fosfor zadržovat. Odborně se tomu říká fosforová retence. Pokud je rybník v dobré kondici (není přetížený), dokáže nám bez větších problému zadarmo zadržet obdobné množství fosforu, jako dobře fungující čistírna odpadních vod. Na druhou stranu, pokud byl nebo je rybník přetěžován například neúměrně intenzivním rybářským hospodařením nebo nadměrným přísunem špatně čištěných odpadních vod, funguje přesně naopak. Více fosforu z rybníku odtéká.
Dalším diskutovaným zdrojem fosforu je zemědělství. Ze zemědělských pozemků se fosfor do vody dostává převážně vázaný v částečkách půdy při její erozi. Tu podporuje intenzivní srážková činnost v kombinaci s ne vždy optimálním způsobem obhospodařování zemědělských pozemků. Materiál splavený z polí se dostává do našich toků, rybníků či nádrží, kde se postupně usadí a čeká na svůj další osud. Smutné je, že erozí tak přicházíme o tu nejúrodnější vrstvu půdy, obsahující živiny a organické látky (humus). Než se splavený materiál usadí v některé nádrži, může během transportu docházet k jeho kontaminaci různými cizorodými látkami. Následné bohulibé snahy o odtěžení tohoto materiálu a jeho vrácení zpět na pole tak může být zmařeno díky nesplnění legislativních limitů. Přesto jsou veškeré aktivity spojené se snahou navracet rybniční sedimenty zpět na zemědělské pozemky velmi vítané. Rybniční bahno totiž obsahu velké množství živin a organických látek, které mohou pomoci „znovu zúrodnit“ naše pole. O pozitivních účincích rybničního bahna věděli již naši předkové a nejedná se vlastně o nic jiného, než o navrácení tohoto materiálu tam odkud přišel, tedy na pole.
A jak je na tom Velký rybník?
V letošním roce probíhá na základě objednávky města Trhové Sviny pravidelný monitoring kvality vody Velkého rybníka včetně jeho hlavního přítoku. Cílem je získat data o vývoji kvality vody, která by měla sloužit jako podkladových materiál pro posouzení možnosti využít Velký rybník kromě chovu ryb, také pro vodní rekreaci. Odběr vzorků vody je prováděn jedenkrát měsíčně od dubna do října a realizuje ho Vodohospodářská laboratoř Povodí Vltavy z Českých Budějovic.
Z doposud získaných výsledků je jednoznačné patrné, že rybník i jeho přítok obsahuje ve vodě vysoké koncentrace fosforu. Pokud se na výsledky podíváme legislativní optikou, tak limit celkového fosforu pro vodárensky a rekreačně využívané nádrže byl v rybníce a jeho přítoku systematicky překračován, a to i více jak čtyřnásobně. Na velké množství fosforu reagují sinice a řasy, které v teplém období roku vytvářejí ve vodě hustý zelený zákal. Z pohledu jejich celkového množství bylo v letošním roce možné vodu od poloviny července klasifikovat jako nevhodnou ke koupání. Nejde jen o to, že voda je zelená, ale problém dělá výskyt širokého spektra hygienicky rizikových sinic, které mohou u citlivějších jedinců způsobovat řadu zdravotních komplikací.
Položme si otázku, zda je možné vylepšit kvalitu vody ve Velkém rybníku tak, aby byla vhodná ke koupání po celou dobu letních měsíců. Jde to, ale jedná se o dlouhodobější proces, který vyžaduje intenzivní spolupráci všech subjektů, které mají s kvalitou vody v rybníku co do činění (město Trhové Sviny, hospodařící rybářská organice, obce v povodí, projektanti ČOV atd.). Musíme si uvědomit, že Velký rybník je možná více jak půl století systematicky živinově zatěžován. Živiny (zejména pak fosfor), které se v rybníku nevyužijí, přecházejí často do jeho bahna, kde se ukládají a čekají na svou další příležitost. Mluvíme o tom, že rybniční bahno má paměť. Někteří samozřejmě namítnou, že není problém bahno odtěžit a máme hotovo. Odstranění bahna je ale pouze jeden z řady kroků, které musíme při cestě ke zlepšení kvality vody udělat. Dalším důležitým krokem je významné snížení množství fosforu v přitékající vodě (v hlavním přítoku). Paradoxně je z tohoto pohledu riziková výstava čistírny odpadních vod v obci Rejta (tak jak je aktuálně projektovaná). Čistírna plánovaného typu není vybavena technologií na odstraňování fosforu (není to v tomto případě legislativně vyžadováno) a tudíž ke zlepšení kvality vody z pohledu fosforu nepřispěje. Řešením by bylo například dovybavení chystané čistírny o tuto technologii, případně vybudování přirozeného mokřadu či kořenové čistírny na jejím odtoku. Realizací tohoto opatření by docházelo k přirozenému odstraňování fosforu a současně by se jednalo o zajímavý krajinářský a estetický prvek.
Nezbytným krokem je diskuse s místní organizací Českého rybářského svazu nad způsobem obhospodařování tohoto rybníku. Hlavní téma k diskusi je optimalizace způsobu hospodaření tak, aby rybáři svou činností nevnášeli do vody více živin (fosforu) než jsou schopni ve formě vylovených ryb z vody odstranit. Říká se tomu princip tzv „nulového salda fosforu“. Za ideální je považován stav, kdy se s vylovenými rybami odstraní z vody více fosforu než se v nasazených rybách a v přikrmovaných obilovinách do vody dostane. Existuje řada chovných rybníků, kde je tento princip dodržován a přináší to benefity nejen z pohledu čistoty vody, ale také z pohledu vysoké kvality masa chovaných ryb. Na těchto rybnících je dominantní chovanou rybou stále kapr nikoliv pstruh, štika, candát či jiné dravé ryby.
Slovo na závěr
V případě rybníků jako je rybník Velký u Trhových Svinů neexistuje žádné jednoduché řešení, které by dokázalo okamžitě vylepšit kvalitu vody tak, aby vydržela v optimální kvalitě během celé koupací sezóny a tento stav byl setrvalý po mnoho let. Každá akce vyvolá logicky i reakci, ne jinak je tomu i v případě zlepšování kvality vody v našich rybnících. Realizace pouze jednoho dílčího opatření (např. pouze odtěžení sedimentu) často končí tak, že rybník se po krátké době dočasného zlepšení opět vrátí do původního neutěšeného stavu. Zlepšování kvality vody vyžaduje realizaci komplexu opatření, která se týkají nejen rybníku jako takového, ale také jeho přítoků. Veškerá nápravná opatření musí být realizována postupně s ohledem na to, jak bude daný rybník na změnu reagovat. Je to běh na dlouhou trať, ale stojí to za to, neboť tím pomůže nejen rybníku jako takovému, ale i celé související krajině. A ta nám to v dobrém jistě vrátí.
Většina našich rybníků byla již od středověku budována za účelem chovu ryb. Za dobu jejich existence prošly řadou změn, které měly vliv na kvalitu jejich vody. Aktuálně se nacházíme v situaci, kdy řada našich rybníků balancuje díky silnému živinovému a organickému zatížení včetně vlivu probíhajících klimatických změn na hranici udržitelnosti i pro vlastní chov ryb. Ve společnosti současně roste poptávka po zlepšování kvality našeho životního prostředí včetně kvality našich vod. V dnešní době je na rybníky nahlíženo spíše jako na multifunkční nádrže, které mají plnit řadu dalších významných funkcí. Rybníky nám pomáhají při povodních, mohou zlepšovat kvalitu vody, jsou domovinou pro řadu vzácných vodních živočichů a rostlin, ovlivňují vodní režim, pomáhají nám, aby se naše krajina zbytečně nepřehřívala a v neposlední řadě mohou sloužit i pro vodní rekreaci. Je tedy na místě položit si otázku, která s těchto funkcí by v dané oblasti měla být prioritní, a tudíž i celospolečenský nejvíce žádaná.