Reakce na článek „Když stát slouží těžaři“
Článek pana Zdeňka Strusky, zveřejněný v Trhovosvinenských listech 02/2026 (Když stát slouží těžaři: příběh živcového lomu u Borovan) ve mně vyvolává potřebu uvést některá tvrzení na pravou míru. Ne proto, že bych zlehčoval obavy obyvatel Borovanska, ale proto, že považuji za nekorektní a zavádějící způsob, jakým je v textu popsána role státu, samospráv i samotný proces posuzování záměru těžby.
Především se musím důrazně ohradit proti tvrzení, že proces EIA je pouhou formalitou a že je o záměru v zásadě již rozhodnuto. To není pravda.
Principem EIA (posuzování vlivů na životní prostředí) je zjištění a objektivní posouzení dopadů plánovaného záměru na životní prostředí ještě před tím, než je záměr povolen (např. podle stavebního zákona, horního zákona apod.). V probíhajícím procesu EIA se zkoumá, jaké dopady by záměr mohl mít na životní prostředí. Rozsah a míru vlivů posuzují v souladu se zákonem autorizované osoby. Proces EIA sám o sobě nepředstavuje povolení záměru, tedy ani povolení těžby.
V současné době je zpracována dokumentace EIA, která je klíčovým odborným podkladem hodnotícím vlivy záměru na životní prostředí. Dokumentaci zpracovala autorizovaná osoba, přičemž její pořízení zajišťuje a hradí oznamovatel záměru. K této dokumentaci nyní nechává příslušný krajský úřad zpracovat oponentní posudek, který zpracovává jiná autorizovaná osoba určená úřadem. Účelem posudku bude nezávislé posouzení správnosti, úplnosti a kvality dokumentace a vyhodnocení dopadů záměru na životní prostředí. Jedná se o zákonný postup.
Teprve po obdržení posudku (a se zohledněním závěrů z dokumentace a výsledků projednání záměru) může být vydáno krajským úřadem stanovisko EIA, a to buď souhlasné, nebo nesouhlasné.
Je zároveň důležité zdůraznit, že stanovisko EIA vydává krajský úřad v přenesené působnosti, tedy v rámci státní správy. Nejde o rozhodnutí samosprávy ani o politické rozhodnutí kraje. Směšování pojmů stát, kraj a samospráva, jak je použito v článku, je proto zavádějící a nepřesné.
Je také nutné jasně říct, že Jihočeský kraj těžbu nepovoluje. Povolení těžby je v kompetenci báňského úřadu a celý záměr je navíc podmíněn majetkoprávním vypořádáním pozemků. To znamená souhlasem vlastníků dotčených pozemků, ať už se jedná o obce nebo soukromé osoby. Bez tohoto souhlasu není povolení těžby možné. Tvrzení, že lom bude otevřen, je v této fázi předčasné a neodpovídá realitě.
Mrzí mě také osobní rovina celé věci. S panem Struskou se osobně znám a opakovaně jsme spolu jednali. O to více mě překvapuje, že o vzniku tohoto článku jsem nebyl informován, přestože jsem mu při našich rozhovorech otevřeně a opakovaně popisoval konkrétní kroky, které město Trhové Sviny v této věci činí, včetně podávání námitek a účasti na celém procesu. Z článku však může vzniknout dojem, že samospráva selhává, případně že je součástí problému, což důrazně odmítám.
Velmi mě také mrzí, že článek zcela pomíjí fakt, že město Trhové Sviny bylo jedním z prvních, kdo se proti záměru aktivně postavil. Byli jsme to my, kdo podával námitky už v minulých letech, účastnil se veřejných projednání, zapojil se do pracovní skupiny k těžbě živce u Borovan a aktivně hledal informace, včetně návštěv jiných lomů v České republice, abychom měli reálný obraz možných dopadů takové činnosti.
Současně považuji za korektní uvést, že město Trhové Sviny prostřednictvím mé osoby poskytlo své námitky panu starostovi města Borovany panu Fialkovi tak, aby město Borovany mohlo řádně a včas podat vlastní námitky k záměru, a to již v roce 2023. Bez této vzájemné spolupráce není jisté, a spíše lze říci, že je nepravděpodobné, že by město Borovany v roce 2023 námitky k záměru podalo.
Opakovaně jsme také znovu podali námitky k aktuální dokumentaci EIA, včetně připomínek k odbornému posudku zpracovanému na objednávku investora. Tyto skutečnosti však v článku vůbec nezaznívají.
Za zcela nepřijatelné považuji obecné a ničím nepodložené tvrzení o údajném tlaku z vyšších míst. Pokud má autor k dispozici konkrétní informace o nezákonném nebo neformálním ovlivňování rozhodování, pak je na místě je jasně pojmenovat, doložit a řešit odpovídající cestou. Pokud takové informace nemá, považuji za velmi nešťastné je tímto způsobem naznačovat, protože to zpochybňuje důvěru v celý proces a vytváří dojem, že je vše předem rozhodnuto, což neodpovídá skutečnosti.
Celý proces je složitý, vícestupňový a zdaleka nekončí u EIA. O to důležitější je pracovat s přesnými informacemi, jasně rozlišovat mezi státní správou a samosprávou a vyvarovat se nepodložených tvrzení či náznaků, které mohou vyvolávat mylný dojem o předem daném výsledku. Jen otevřená, věcná a faktická debata může přispět k tomu, aby veřejnost měla k celému procesu důvěru a aby byl veden korektně vůči všem dotčeným obcím i obyvatelům.