608 436 941

Jeden den starého muže

Autor: Mirek Kolár,   22 .2. 2021 | Zveřejněno: 24. února 2021 | 6x

Nositel Nobelovy ceny za literaturu A.I. Solženicyn nazval svou prvotinu Jeden den Ivana Děnisoviče.

Informoval v ní celý svět o každodenním režimu obyčejného ruského člověka v jednom ze sovětských gulagů.

Já si takové ambice nekladu, když informuji ty, kteří o to stojí, o jednom dni starého muže v době pandemie.

Začíná poslední únorové úterý roku 2021 a mám volno. Opravdu?

Probouzím se, odhazuji sny, rozhýbávám tělo, daří se mi vstát.

Snídám a volá předseda. Jsou zamazané chodby, uklízečka si zlomila palec. Uklidím já? Uklidím, uklidňuji.

Jdu parkem za nákupy a vyhýbám se psům a lidem.

Vstupuji do lékárny, reklamuji špatně vyplněný záruční list. Po jisté výměně názorů dostávám nový.

Do veřejné knihovní budky dávám pár knih a pár si jich odnáším. Na lavičku pokládám kamínek F. 752 01.

Volá předseda a dává mi instrukce, jak mám namáčet při úklidu mop. Cítím potřebu odebrat se na velkou stranu. 

Přání se mi plní v Kauflandu, WC zůstává i po mém odchodu čisté.

Cestou domů se zastavuji u zavřené knihovny a jen bezkontaktně pozdravuji paní Martu, Veroniku a pana Vladimíra. 

Mají ostatně i bez čtenářů práce nad hlavu.

Připravuji oběd, obědvám a myslím již na ten úklid.

Postupně zametám na sucho všechna patra domu a pouštím se i do úklidu předzahrádek.

Sbírám hlavně desítky vajglů, které sem naházeli "Kuberovy děti".

Potýkám se s mokrým mopem a dočišťuji hadrem.

Čistím i předložky, posouvám kočárky, poličky a květináče.

Volá Lenka, chce číslo zubařky, odkazuji ji na večer.

Po pěti hodinách celkem příjemné práce mi mé staré tělo ani moc nenadává, omývám je, večeřím,

čtu noviny, poslouchám rádio..... a další den i mně - starému muži - končí. Jdu spát.