Když se k učiteli hlásí i po letech bývalí žáci, je to radost. Když jsou z těch žáků/žákyň šikovní mladí lidé, tátové a mámy, je ta radost ještě větší. Když si od nich ale vyslechnete, jak někdo nesmyslně ničí to, co vytvořili zcela nezištně druhým pro potěšení, je po radosti.
Jedná se o 22 kusů dřevěných vajíček, která ručně vyrobila paní Maruška. Vajíčka byla z jedné strany vesele pomalovaná, z druhé strany popsaná jarními pranostikami pro zamyšlení, velikonočními vtipy pro zasmání a zajímavostmi o velikonočních tradicích. Vajíčka Maruška rozvěsila na stezce mezi Weyszerovým a Skautským parkem v pátek 8. 4. a po necelém týdnu, ve čtvrtek 14. 4., jich už většina chyběla.
I z fotografie je jasné, že čas věnovaný výrobě nebyl malý – příprava dřeva, malování, vymýšlení a vyhledávání vhodného textu…, ale radost a potešení ostatních za ten vynaložený čas Marušce stálo. O to větší pak samozřejmě muselo být její zklamání z nenechavosti (zlomyslnosti? vandalismu? sběratelství?) některých našich (dětských? dospělých?) spoluobčanů.
Jak říká klasik (konkrétně A. Einstein): „Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. U té první si tím však nejsem tak jist.“
Moji dospělí bývalí žáci jistě tuto smutnou pravdu už také dávno znají, přesto vždy znovu a znovu zamrzí, když se hloupost projeví takovým necitlivým způsobem. Nezbývá, než s ní stále bojovat (ale někdy to dost bolí).